32 A 1/2026 – Městský soud v Praze

32 A 1/2026- 35 - text 7 32 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou, ve věci žalobce: H. T. V., narozený X, sídlem X, zastoupený JUDr. Hugem Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČO 00007064, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2025, č. j.: MV-180634-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 10. 2025 č. j. OAM-13259-9/DP-2025, kterým byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon č. 326/1999 Sb.“), zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, pro neplnění účelu pobytu. 2. Žalovaný spatřuje neplnění účelu pobytu v tom, že žalobce nyní namísto toho, aby požádal o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s tím, že byl přijat ke studiu vysoké školy, žádá znovu o prodloužení doby platnosti svého dosavadního povolení k pobytu za stejným účelem, tedy za účelem absolvování jazykového kurzu českého jazyka, ačkoliv dlouhodobý pobyt za účelem studia udělený z důvodu absolvování jazykové či odborné přípravy ke studiu podle § 64 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. lze prodloužit podle § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. pouze jednou. 3. Žalobce na území přicestoval na základě povolení k dlouhodobému pobytu, které mu bylo vydáno za účelem studia českého jazyka dle ust. § 64 písm. b) s platností od 16. 6. 2023 do 15. 6. 2024, a to k přípravě k následnému studiu akreditovaného studijního programu na České zemědělské univerzitě v Praze. 4. Následně žalobce požádal o nové povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, jelikož chtěl absolvovat kurz českého jazyka organizovaného společností Doceo – Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o. To mu bylo uděleno s platností od 21. 8. 2024 do 31. 5. 2025. II. Podstatný obsah žaloby a vyjádření žalované 5. Žalobce v podané žalobě předně namítl, že žalovaná v rozporu s judikaturou nevymezila neurčitý právní pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území (srov. v rozhodnutí žalované zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011-69). 6. Žalobce má tak za to, že rozhodnutí žalované absentuje definování konkrétních skutkových okolností případu žalobce, které spadají do pojmu jiné závažné překážky pobytu cizince na území. 7. Dle judikatury je obvykle pojem jiná závažná překážka pobytu cizince na území naplněn tím, že cizinec neplnil v minulosti povolený účel pobytu. 8. V daném případě však žalobce naopak po celou dobu účel pobytu plnil. A pokud ho chtěl či chce změnit, postupuje v souladu se zákonem o pobytu cizinců. 9. Žalobce nesouhlasí se spekulacemi žalované, které jsou postaveny obecně na případech, kdy cizinec často mění účel pobytu, neplní účel pobytu či jeho postup jednotlivými pobyty v České republice neodpovídá subjektivně rostoucí tendenci. Žalobce nesouhlasí s tím, že se u něj jedná o bezcílné vzdělávání formou jazykových kurzů a že žalobce nesměřuje k původně vytyčenému cíli při vstupu na území, tj. studiu vysoké školy, a hlavně s tím, že by tyto úvahy naplňovaly pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území. 10. Žalobce zdůrazňuje, že účel pobytu po celou dobu řádně plní. Má řádnou docházku ve vyučování. Pokud mu studium nejde tak, jak by si představovala žalovaná (či OAMP), není to důvod, aby žalovaná (či OAMP) rozhodla o ukončení pobytového oprávnění či jeho neprodloužení. Obvykle je zamítacím důvodem neplnění účelu pobytu, například v podobě absencí ve vyučování, opakování studia pro absence či nepracování při zaměstnanecké kartě či nepodnikání při dlouhodobém pobytu za účelem podnikání. U žalobce žádný takový důvod dán není. 11. Zákaz uvedený v ustanovení § 44a odst. 2 písm. a) zákona pro účel ostatní uvedený není. A žalovaná nemůže tento zákaz svévolně rozšiřovat ve svých úvahách jako důvod pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní. Pokud by zákonodárce takový zákaz nastavit chtěl, musel by ho včlenit do zákona. Pokud takový zákaz v zákoně není, nelze takový zákaz dovozovat. 12. Žalovaná zřejmě požaduje, aby účel pobytu žalobce byl spjat s Českou republikou a dosahoval určité vyšší intenzity a kvality. To podle žalované u žalobce patrně naplněno není. Tento požadavek v zákoně o pobytu cizinců však není a tento názorový proud je překonaný. Viz usnesení předkládajícího senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025, č. j. 2 Azs 64/2024-38. 13. Pokud měla žalovaná možnost vyložit neurčitý právní pojem a měla možnost ho vyložit různými způsoby, tak i ho měla vyložit in dubio pro mitius, tedy příznivěji pro žalobce (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, č. j. 10 A 168/2010-29). 14. Je třeba rozlišovat účel dlouhodobého pobytu, který je definovatelný a zákonem o pobytu cizinců definovaný a u kterého platí pravidlo, že účel pobytu je třeba plnit a jeho případné neplnění je potom možné sankcionovat ať už zánikem pobytového oprávnění, neprodloužením doby platnosti pobytového oprávnění či neudělením nového pobytového oprávnění. S tím žalobce souhlasí. Druhý pojem je však cíl pobytu, kdy z rozhodnutí žalované je zřejmé, že žalovaná má za to, že žalobce nemíří k nějakému cíli svého pobytu a toto jeho chování sankcionuje. Zákon o pobytu cizinců však nezná cíl pobytu. Cíl pobytu není definovaný. A není ani pravidlo, že nesměřování k cíli (který navíc není definovaný) má mít za následek zánik pobytového oprávnění, neprodloužení doby platnosti pobytového oprávnění či neudělení nového pobytového oprávnění. Žalobce namítá, že rozhodnutí žalované je postaveno primárně na subjektivním názoru žalované o tom, že žalované se nelíbí to, že žalobce nesměřuje v průběhu svého pobytu k nějakému cíli. Tento postup však zákon o pobytu cizinců (na rozdíl od neplnění účelu dlouhodobého pobytu) nedovoluje sankcionovat. 15. Žalobce pro úplnost uvádí, že již byl přijat ke studiu na vysoké školy, tedy jeho úsilí naučit se českému jazyku již přináší výsledky. Současně dne 27. 11. 2025 požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za novým účelem, a to za účelem studia, kdy řízení o této žádosti probíhá u OAMP pod sp. zn. OAM-61487/DP-2025. 16. Žalobce namítá dále to, že nebyl proveden účastnický výslech žalobce, aby si žalovaná ověřila skutkové okolnosti na straně žalobce. 17. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v souvislosti se vzdělávacími aktivitami žalobce nelze hovořit o pokroku ve vzdělávání ani o směřování k jeho úspěšnému absolvování. Komise nevidí důvod, proč by žalobci mělo být umožněno, aby v České republice pobýval za účelem účasti v dalším kurzu, který ani není jazykovou a odbornou přípravou ve smyslu § 64 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., byť se mu materiálně podobá (opět jde o kurz českého jazyka). Komise pak k tomu, stejně jako v žalovaném rozhodnutí, odkazuje na rozsudky Městského soudu v Praze, č. j. 19 A 17/2025-35 ze dne 27. 8. 2025 a č. j. 21 A 20/2025-33 ze dne 28. 8. 2025, v nichž soud posuzoval případy obdobné případu žalobce. Stejně tak je možné odkázat na recentní rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 19 A 53/2025-43 ze dne 1. 12. 2025, v němž soud rovněž posuzoval případ obdobný případu žalobce a v němž se vyjadřoval k otázce jiné závažné překážky. Deklarovaný studijní záměr, resp. samotné podání žádosti za uvedeným účelem, představuje pro žalobce formální záminku pro získání pobytového oprávnění na území. 18. Komise připomíná, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní je tzv. zbytkovou kategorií účelu pobytu nad rámec účelů, které zákon č. 326/1999 Sb. předpokládá, a je do jisté míry věcí určité diskreční pravomoci České republiky a jejích orgánů a jejich správní praxe, jaký účel pobytu z hlediska jeho povahy a provázanosti s územím bude považovat za účel, který vyžaduje pobyt na území, a bude považován za ten, jenž povede k vydání, resp. prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. 19. Co se týče usnesení Nejvyššího správního soudu, č. j. 2 Azs 64/2024-38 ze dne 8. 4. 2025, žalovaná odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze, č. j. 19 A 17/2025-35 ze dne 27. 8. 2025 a č. j. 19 A 53/2025-43 ze dne 1. 12. 2025, v nichž se soud zabýval i argumentací právního zástupce žalobce související s tímto usnesením. 20. Žalovaná tedy uzavřela, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky