33 Az 1/2026 – Městský soud v Praze

33 Az 1/2026- 37 - text  7 33 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: N. V. P. bytem XXX zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR (MO) podané u žalovaného dne XXX (žádost) tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (ZA) neuděluje. 2. Podle odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný posoudil žádost žalobce na základě podkladů spisového materiálu, včetně pohovoru se žalobcem ze dne XXX. V něm žalobce přislíbil doložit svá tvrzení rodnými listy dětí a originálem svého cestovního dokladu v patnáctidenní lhůtě, ničeho však nedoložil. Žalobcem tvrzeným důvodem žádosti byla legalizace pobytu na území ČR, neboť přivykl zdejšímu životu, má tady rodinu a zázemí, ve vlasti zázemí nemá, navíc se tam obává jednání soukromé osoby. Na výzvu žalovaného dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád) se dostavila substituční zástupkyně právního zástupce žalobce, pořídila fotokopii celého spisu, vyžádala si lhůtu pro vyjádření, ale ve stanovené lhůtě nic nedoložila a vyjádření nezaslala. 3. Žalovaný při vlastním posouzení žádosti poukázal na § 28 odst. 1 ZA a hodnotil důvody sdělené žalobcem z hlediska naplnění důvodů pro udělení azylu. Vycházel při tom především z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení o žádosti ohledně politické a bezpečností situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu, konkrétně z informací z Cizineckého informačního systému (CIS), rozsudku Městského soudu v Praze ze dne XXX, č. j. XXX ve spojení s usnesením Vrchního soudu č. j. XXX, protokolu o výslechu žalobce ve správním řízení o správním vyhoštění ze dne XXX, č. j. XXX a informace OAMP - Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. 5. 2025 (Informace). 4. K ustanovení § 12 písm. a) ZA žalovaný konstatoval, že žalobce nebyl vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, pročež se mu azyl podle tohoto zákonného ustanovení neuděluje. Ke stejnému závěru dospěl při posouzení důvodu žádosti ve vztahu k § 12 písm. b) ZA s tím, že takové potíže žalobce neuváděl, poukázal dále na výpověď žalobce a judikaturu správních soudů ke skutkovému stavu přiléhající. Odmítl důvody uvedené žalobcem v žádosti a při pohovoru s tím, že tyto nijak nesouvisí s důvody taxativně stanovenými v § 12 písm. b) ZA. Žalovaný vytkl výjimečnost institutu mezinárodní ochrany a uzavřel, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a), b) ZA. 5. Dále se žalovaný zabýval ustanovením § 13 odst. 1 citovaného zákona a důvody zvláštního zřetele hodné. Konstatoval, že z výpovědi žalobce v průběhu správního řízení, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v ČR ani ze zjištění žalovaného nevyplývá, že by v ČR byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu tohoto ustanovení, žalobce tak nenaplnil ani důvody pro udělení azylu podle § 13 ZA za účelem sloužení rodiny. 6. S poukazem na přechodná ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (novela) žalovaný uvedl, že ani v řízení zahájených předem na nabytí účinnosti zákona nelze udělit národní humanitární azyl. 7. Vzhledem k tomu, že u žalobce nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany žalovaný posoudil, zda žalobce nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 28 ZA (DO). Při tomto posouzení vycházel z výše citovaných Informací a podkladů pro rozhodnutí o žádosti, které jsou součástí spisového materiálu. K tomu žalovaný poukázal na § 14a odst. 1, 2 ZA a konstatoval, že žalobce neuvedl, ani žalovaný nenalezl, žádné skutečnosti na základě kterých by mohla žalobci hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti nebo popravy, či by mu hrozilo nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu článku č. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (Úmluva proti mučení). Žalovaný přitom vyšel ze znění citovaného zákonného ustanovení, které bylo přijato z článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (Evropská úmluva). Při interpretaci pojmu „nelidské nebo ponižující zacházení či trest“ zohlednil rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a uvedl závěry, které z těchto rozsudku pro posouzení věci vyplynuly. Po zhodnocení výpovědi žalobce o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jeho hlavních motivů k odchodu z vlasti a s přihlédnutím k Informacím žalovaný uzavřel, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1, 2 písm. b) ZA, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilích v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, neboť nic takového v zemi původu žalobce neprobíhá, ani důsledky takového ohrožení ve smyslu, které by bylo možné považovat za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) ZA. Proto žalobci doplňkovou ochranu neudělil. 8. Žalovaný se zabýval také hodnocením žádosti žalobce z hlediska § 14b odst. 1 ZA, tedy udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Poukázal na § 14b odst. 2, 3, 4 ZA a konstatoval, že ze zjištění ze správního řízení nevyplývá, že by v ČR byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu tohoto ustanovení. Žalovaný proto žalobci neudělil DO ani dle § 14b ZA. 9. Žalovaný uzavřel, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro neudělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochrana se tudíž neuděluje. Žaloba 10. Žalobce v žalobě namítal nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany a tvrdil, že žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající ze zásady materiální pravdy, kdy nedostatečně zjistil skutkový stav, resp. jej nesprávně a v rozporu se skutečností vyložil a dospěl tak k nesprávným závěrům o nesplnění podmínek pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. 11. Dle žalobce se uvedené nejostřeji projevilo ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 ZA a ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, 2 téhož zákona. 12. K neudělení humanitárního azylu podle § 14 ZA žalobce poukázal na judikaturu správních soudů k institutu správního uvážení a citoval z ní s tím, že se jí měl žalovaný zabývat a přihlédnout k ní. V dalším řízení by mělo být předmětem úvah a odůvodnění žalovaného, zda důvody k udělení humanitárního azylu budou či nebudou dány. Rozhodnutí žalovaného ve vztahu k § 14 ZA proto považoval za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Konstatoval, že v rámci správního řízení uvedl, že chce v ČR zůstat, protože zde má družku a tři nezletilé děti, o které stará. Ve Vietnamu mu ale hrozí nebezpečí od spolupachatele, kterého označil u trestního soudu. Humanitární azyl je tak jednoznačně v jeho případě naplněn. 13. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí jako nezákonné a nepřezkoumatelné zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 14. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. S žalobními námitkami nesouhlasil s tím, že nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Vzal v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu, vycházel tak z dostatečně zjištěného stavu věci, přijaté řešení odpovídá okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem nezjistil. 15. K tvrzení žalobce, že hlavním důvodem jeho žádosti je obava o vlastní bezpečnost v souvislosti s jeho trestní kauzou, které se účastnila i jiná osoba, která jej následně měla ohrozit, žalovaný konstatoval, že tyto skutečnosti samy o sobě nezakládají důvod pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu. Žalobcem popisované obavy pramení z jednání soukromé osoby v souvislosti s trestnou činností, nikoli z pronásledování z důvodů taxativně vymezených v § 12 ZA. Žalobce tedy neprokázal, že by mu v zemi původu hrozilo systematické či státem tolerované pronásledování a že by státní orgány země původu nebyly schopny či ochotny mu posky