35 Az 1/2026- 28 - text
35 Az 1/2026
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou v právní věci
žalobce: I. M., narozený X.
státní příslušnost Ruská federace
zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou
sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.12.2025, č. j. MV-202344-3/OAM-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť šlo o další opakovanou žádost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
2. Krajský soud v Brně žalobu usnesením ze dne 15.1.2026, čj. 33 Az 1/2026, postoupil Městskému soudu v Praze, neboť městský soud je dle § 32 odst.3 zákona o azylu, vzhledem k tomu, že žalobce je hlášen k pobytu v obvodu tohoto soudu, soudem místně příslušným. Žaloba včetně soudního spisu byla městskému soudu doručena 21.1.2026.
II. Žalobní body
3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí považuje je za nezákonné zasahující do jeho práv.
4. Žalobce uvedl, že podal dne 16.12.2025 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Usnesením, č. j. MV-202344-3/OAM-2025 ze dne 18.12.2025 bylo správní řízení dle § 11a odst. 3 zák. č. 325/1999 Sb. zastaveno. Žalobce napadá předmětné usnesení v celém rozsahu, neboť se domnívá, že jím byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení jeho práv v předcházejících řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Dodává, že napadené usnesení zasahuje do práva a oprávněných zájmů jeho družky občanky Ukrajiny, se kterou sdílí od roku 2017 společnou domácnost. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí není v souladu se zákony ČR.
5. Žalobce dále uvádí, že je státním příslušníkem Ruské federace, na území ČR přicestoval s celou svou rodinou v roce 2001 s cílem požádat o mezinárodní ochranu. Správní řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo zakončeno v roce 2006 zamítnutím. Dne 21.04.2006 mu podle tehdejší právní úpravy byl udělen trvalý pobyt dle zák. č. 326/1999 Sb. Na území ČR pobývají jeho nejbližší rodinní příslušníci (manželka X. a 2 zletilé děti X., nar. X. a X., nar. X., děti jsou občany ČR).
6. Žalobce Nesouhlasí s tím, že žalovaný nepovažuje za podstatné, že žalobce přicestoval do ČR již v roce 2001 a byl, společně s celou svou rodinou, žadatelem o mezinárodní ochranu, které byl nakonec udělen trvalý pobyt. Uvádí, že s rodinnými příslušníky nesdílí společnou domácnost a dospělé děti na něm nejsou finančně závislé, namítá ale, že to neznamená, že by neměl na území ČR žádné blízké příbuzné. Ohrazuje se proti postupu správního orgánu, který v souvislosti s opakovaným odsouzením žalobce přistoupil ke zrušení trvalého pobytu a rozhodnutí vycestovat do země původu, kde by měl nadále pobývat. Po více než 20 letech na území ČR nepovažuje návrat a zapojení do života v domovském státě za reálný
7. Žalobce byl v minulosti na území ČR pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, poslední trest mu byl uložen v délce 2 let odnětí svobody a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dne 26.06.2020 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 usnesení, č. j. 2 PP 27/20, dle kterého byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a zároveň mu byla stanovena zkušební lhůta v délce trvání 7 let, tj. do 26.06.2027. V důsledku opakovaného odsouzení bylo žalobci ke dni 25.05.2021 zrušeno povolení k trvalému pobytu. Ve lhůtě stanovené k vycestování žádal opakovaně o udělení mezinárodní ochrany. Uvádí, že na území ČR žije 20 let, má zde 2 dospělé děti a žije zde se svou partnerkou, občankou Ukrajiny, se kterou je ve vztahu od roku 2017 a která na území ČR pobývá od roku 2022 na základě dočasné ochrany. Uvažují o uzavření manželství, překážkou je ovšem skutečnost, že žalobce je muslim a jeho nastávající by tak podle pravidel islámu musela nejdřív k islámu konvertovat.
8. V pořadí třetí žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce dne 16.12.2025, přičemž řízení o této žádosti bylo zastaveno. Postup správního orgánu shledává nezákonným, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a své rozhodnutí opírá pouze o vyvratitelné domněnky a v celém řízení vychází pouze ze skutečností v neprospěch žalobce. Namítá, že skutečnostmi, které uvedl, se správní orgán nezabýval. Nesouhlasí s tvrzením, že neuvedl žádné nové informace a obavy, které by nemohly být shledány novými skutečnostmi.
9. Informace OAMP, Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 15.04.2025 nepovažuje za relevantní zdroj informací, neboť dle žalobce nereflektuje současnou politickou a bezpečnostní situaci v Ruské federaci. Namítá, že se s tímto dokumentem neměl možnost seznámit, protože k žádnému správnímu úkonu seznámení nebyl vyzván. Současně má za to, že informace shromážděné v předchozím správním řízení již nejsou aktuální, viz rozsudek NSS, č.j. 2 Azs 163/2024-27 ze dne 31.07.2024.
10. K válce na Ukrajině uvádí, že s ní nesouhlasí. Namítá, že v případě nuceného návratu do Ruska by jeho právo svobodně se vyjadřovat na válku na Ukrajině do jisté míry utrpělo, přičemž odkazuje na rozsudek MS v Praze, č. j. 13 Az 19/2023-22 ze dne 24.05.2024 a dále Soudního dvora ze dne 05.09.2012 ve spojených věcech C-71/11 a C 99/11, Y a Z, bod 80 či rozsudek ze dne 07.11.2013, ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12, X., Y., bod 76. V souvislosti s možností plnění branné povinnosti v zemi původu odkazuje na rozsudek MS v Praze, č. j. 4 A 40/2024-36 ze dne 11.10.2024, ze kterého vyplývá, že branná povinnost je legitimní povinnost občana vůči domovskému státu a povinnost služby v armádě při mobilizaci (případně t rest za její nesplnění) nelze považovat za azylově relevantní důvod. Žalobce má obavy, že v případě návratu do země původu by musel narukovat do armády a podílet se na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, má obavy, že by mohl být vystaven nepřiměřeným sankcím za nenastoupení výkonu služby. Má za to, že tato zjištění je nezbytné ve správním vyhoštění vyhodnotit. V souvislosti s brannou povinností odkazuje kromě výše zmíněného na řadu dalších rozsudků, viz návrh žaloby a také na mezinárodní zásadu „non-refoulement“, která stanovuje závazek pro ČR nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestního stíhání, a to např. tím, že bude vyhoštěn či v důsledku jiných okolností donucen vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila. Namítá, že dle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod je vnitrostátní orgán povinen pečlivě vyhodnotit námitky vyhošťovaných osob, pokud ji v cílové zemi hrozí špatné zacházení.
11. Závěrem žalobce navrhuje, aby nadepsaný soud napadené usnesení, č. j. MV-202344-3/OAM-2025 ze dne 18.12.2025, které nabylo právní moci dne 28.12.2025, zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání.
12. Součástí žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku. Žalobce spatřuje ve skutečnosti, že bude muset opustit ČR, což s ohledem na soukromý život, „hrozící vážnou újmu“.
III. Vyjádření žalovaného
13. Žalovaný s žalobou nesouhlasí, neboť nezákonnost napadeného usnesení neprokazuje V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost jmenovaného o mezinárodní ochranu v ČR podaná 16.12.2025 je již třetí v pořadí. Žalovaný popsal průběh řízení o předchozích dvou žádostech.
14. Správní orgán s ohledem na výše uvedené konstatuje, že žádost o mezinárodní ochranu, kterou jmenovaný podal 16.12.2025, je další opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Správní orgán posoudil důvody další opakované žádosti o mezinárodní ochranu a provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízeních ve věci mezinárodní ochrany a následně dospěl k závěru, že jmenovaný neuvedl žádné nové skutečnosti, nepoukázala na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu a ani správní orgán neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Správní orgán žalobci doporučil, pokud hodlá i nadále pobývat na území ČR, aby svůj pobyt legalizoval na území dle zák. č. 326/1999 Sb. Správní orgán na tomto místě poznamenává k výše uvedenému, že v minulosti disponoval v ČR trvalým pobytem, tedy nejvyšším možným p