36 A 3/2026 – Městský soud v Praze

36 A 3/2026- 45 - text 9sp. zn. 36 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem ve věci žalobců a) K. G., státní příslušnost Ukrajina, nar. X bytem X b) D. H., státní příslušnost Ukrajina, nar. X bytem X zastoupen žalobkyní a) jako zákonným zástupcem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádostí žalobců o dočasnou ochranu dne 16. 1. 2026, č. j. OAM-0015206/DO-2026 a č. j. OAM-0015265/DO-2026 jako nepřijatelných takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil 16. 1. 2026 žalobcům jako nepřijatelné jejich žádosti o dočasnou ochranu, evidované pod č. j. OAM-0015206/DO-2026 a pod č. j. OAM-0015265/DO-2026, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádostí o dočasnou ochranu z 16. 1. 2026, evidovaných pod č. j. OAM-0015206/DO-2026 a pod č. j. OAM-0015265/DO-2026, nejpozději do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení celkem 87 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně a). Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně a) a její nezletilý syn žalobce b) (dále též společně jako žalobci) jsou občany Ukrajiny. Žalobci dříve disponovali pobytovým oprávněním z titulu dočasné ochrany v Polsku, ta jim ale v minulosti zanikla. Dne 16. 1. 2026 požádali v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Jejich žádosti však žalovaný označil jako nepřijatelné s odůvodněním, že jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Důvod nepřijatelnosti žalovaný vyznačil do tiskopisů žádostí vedených pod č. j. OAM-0015206/DO-2026 [v případě žalobkyně a)] a pod č. j. OAM-0015265/DO-2026 [v případě žalobce b)]. II. Podání účastníků řízení 2. Žalobci v žalobě alternativním petitem navrhovali, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu a žalobcům přiznal dočasnou ochranu, alternativně aby vyslovil nezákonnost zásahu, žalovanému zakázal porušovat práva žalobců a přikázal obnovit stav před vrácením jejich žádostí o dočasnou ochranu. 3. Stran přípustnosti žaloby odkázali na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-753/23 Krasiliva, podle kterého § 5 odst. 2 Lex Ukrajina není v souladu s právem EU. 4. Žalobci mají za to, že nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina není souladná s právem EU a nelze ji proto aplikovat. Odkázali na judikatorní závěry správních soudů o neaplikovatelnosti § 5 odst. 1 písm. c) a d) téhož zákona. S ohledem na nadále platnou dohodu členských států o vyloučení aplikace čl. 11 směrnice 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) unijní právo i nadále neomezuje druhotný pohyb držitelů dočasné ochrany, neumožňuje jen souběžné čerpání dočasné ochrany ve vícero členských státech. Nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle písmene f) na uvedenou judikaturu reaguje, vede však ke stejnému důsledku. 5. Ze směrnice o dočasné ochraně neplyne, že by státy měly mít možnost Evropské komisi zasílat oznámení o hrozícím vyčerpání kapacit a že by proto členské státy následně mohly žádosti o dočasnou ochranu odmítat. Směrnice o dočasné ochraně skrze čl. 25 odst. 1 a 3 pamatuje na solidaritu mezi členskými státy a upravuje mechanismus kompenzace nerovnoměrného zatížení. Základním předpokladem ale je, že členské země odhadnou své kapacity hned na počátku zavádění režimu dočasné ochrany. Směrnice však nepředpokládá postup zvolený ČR, svévolné oznámení o hrozícím vyčerpání kapacit. Oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina je tedy bez právního významu a nové ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) téhož předpisu zjevně není souladné s právem EU a nelze jej proto aplikovat. 6. Kapacitní problémy přitom zatěžují i ostatní členské státy; řešení této situace je třeba provést na unijní úrovni. ČR nemůže vlastním legislativním řešením znemožňovat přístup určité skupině vysídlených osob přístup k dočasné ochraně. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě soudu navrhnul, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Předně konstatoval, že důvodem nepřijatelnosti žádosti je § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Postupoval v souladu se zákonem, neboť žalobci figurují v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany jako bývalí držitelé dočasné ochrany v Polsku. 8. Žalovaný má za nesporné, že žalobci již v minulosti získali oprávnění k pobytu z titulu dočasné ochrany v Polsku. Konstatoval, že dočasnou ochranou se ve smyslu § 2 odst. 1 Lex Ukrajina rozumí oprávnění k pobytu na území ČR, nikoliv dočasná ochrana jako institut. Poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Uvedl, že oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina ministerstvo vnitra Evropské komisi dne 25. 8. 2025 odeslalo a zveřejnilo jej vzápětí na svých internetových stránkách (Dopis Evropské komisi - Aktuální informace o migraci). Z formulace ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina pak jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. To znamená, že to, zda je aktuálně držitelem povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nebo ne, není pro naplnění tohoto důvodu nepřijatelnosti rozhodné. Doplnil, že žalobci v žádosti neuvedli, že by na území žil některý z jejich rodinných příslušníků, který by již byl držitelem dočasné ochrany a nelze uvažovat ani o sloučení s jiným členem rodiny (srov. § 51 a § 52 Lex Ukrajina). Žalovaný tedy neměl jinou zákonnou možnost než žádosti žalobců o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelné. 9. Žalovaný dále požadoval, aby městský soud podal v této souvislosti k Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku. Je mu známa judikatura soudů k aplikovatelnosti důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina pro jeho nesoulad s právem EU, nicméně s tímto závěrem žalovaný nesouhlasil. Až Soudní dvůr EU má v konečném důsledku rozhodnout o souladu tohoto důvodu výluky s právem EU. Měl k tomu příležitost již v rámci případu C-753/23 Krasiliva, kde se k uvedené otázce Soudní dvůr EU sice přímo nevyjádřil, nicméně v bodě 30 svého rozhodnutí podle žalovaného poskytnul členským státům možnost odepřít povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany osobám, které již toto povolení získaly v jiném členském státě. Odkázal také na nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 a nové body jeho preambule. Tím byl podle žalovaného zpochybněn výklad Komise ve sdělení Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady č. 2022/382 (Úř. Věst. C 126I), který byl nadto uveden až v dokumentu týkajícím se často kladených otázek. Už za této situace podle žalovaného nejsou dány podmínky l´acte clair ani l´acte éclairé pro neaplikaci § 5 odst. 1 písm. d) nebo f) Lex Ukrajina pro rozpor s právem EU. Poukázal na rozhodnutí německého orgánu, který zamítl držiteli dočasné ochrany v ČR žádost o pobytové oprávnění z téhož titulu v SRN a nařídil mu, aby spolkové země opustil. Dokud nebude ze strany Soudního dvora jednoznačně zodpovězena otázka možnosti přesunů držitelů dočasné ochrany mezi členskými státy, bude žalovaný nadále nejspíše aplikovat § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. 10. Žalovaný poté s drobnými odchylkami zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení sp. zn. 10 A 186/2025, 10 A 145/2025, 10 A 157/2025 nebo 18 A 102/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, a citoval recitály nového prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460. Podstata jeho argumentace je přes několik drobných doplnění prakticky identická s jeho vyjádřením ve věci vedené před nadepsaným soudem ve věci sp. zn. 10 A 186/2025. Žalovaný tedy své vyjádření k žalobě z valné části převzal z jiných svých vyjádření k obdobným žalobám. Soud proto – pro stručnost – stran argumentace žalovaného k zákonnosti § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina odkazuje na naraci rozsudků ve výše uvedených řízeních. 11. Na vyjádření žalovaného žalobci dále nereagovali. III. Posouzení věci 12. Soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. 13. Podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina platí, že „Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a