37 A 5/2026 – Městský soud v Praze

37 A 5/2026- 32 - text 6 37 A 5/2026 - [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce: X. Y., státní příslušník Běloruska zastoupen advokátkou Mgr. Zuzanou Kratěnovou sídlem Bělehradská 572/63, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. CPR-29052-6/ČJ-2025-930310-V230 z 4. 2. 2026 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy uložilo žalobci rozhodnutím č. j. KRPA-228969-21/ČJ-2025-000022-SV ze 14. 8. 2025 správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jelikož se žalobce zdržoval na území ČR bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu. Zároveň stanovilo tříletou dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále „EU a smluvní státy“). 2. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Odůvodnil to tím, že podle závazného stanoviska Ministerstva vnitra je vycestování do Běloruské republiky možné a rozhodnutí o vyhoštění není v rozporu se zákazem navrácení (non-refoulement). Tento závěr podporuje i skutečnost, že žalobce vycestoval z Běloruské republiky dobrovolně bez jakýchkoli komplikací. Žalovaný rovněž shledal nesrovnalosti v žalobcových výpovědích a zpochybnil závažnost jeho obav o bezpečnost. Žalobce uvádí, že byl zadržen dva dny za účast na protivládních demonstracích a byl mu zabaven mobilní telefon. Zadržení účastníka protivládní demonstrace by však nebylo podle dostupných informací pouze krátkodobé. Z podkladů neplyne, že by žalobci hrozilo na území Běloruské republiky trestní stíhání, nelidské zacházení nebo mučení. Pokud by žalobce skutečně pociťoval obavy o svou bezpečnost, požádal by podle žalovaného o mezinárodní ochranu, což neučinil. Žalovaný proto uzavírá, že nic nenasvědčuje tomu, že by žalobci hrozila vážná újma ve smyslu zásady non-refoulement. Také délku uloženého opatření považuje žalovaný za přiměřenou. Doba neoprávněného pobytu trvala více než 4 roky a doba pobytu bez cestovního dokladu necelý rok, přičemž doba trvání protiprávního stavu je zásadním kritériem při posuzování přiměřenosti. Prvostupňové rozhodnutí rovněž nezasahuje nepřiměřeně do soukromého a rodinného života žalobce, protože nemá v ČR žádné rodinné příslušníky ani jiný významný ukotvující prvek. Řízení netrpí podle žalovaného žádnými procesními vadami, žalobce měl možnost se seznámit se všemi podklady, mohl se k nim vyjádřit a řízení probíhalo za účasti tlumočníka. Správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s právními předpisy a spisový materiál obsahuje dostatečné množství podkladů pro vydání rozhodnutí o vyhoštění žalobce. 2. Průběh soudního řízení. 3. Žalobce v žalobě podané 1. 3. 2026 namítl, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho odvolací argumentací. Konkrétně uvedl, že vycestování do Běloruské republiky by bylo v rozporu se zákazem navrácení (non-refoulement), protože mu při návratu hrozí uvěznění a další perzekuce za jeho protivládní aktivity. Žalobce dále uznává, že pobýval na území ČR neoprávněně, ale žalovaný nepřihlédl k tomu, že žalobce tuto skutečnost během řízení nijak nezpochybňoval. Žalovaný nezohlednil ani ostatní aspekty relevantní pro posouzení přiměřenosti dopadů vyhoštění. Ačkoliv žalobce nemá v ČR rodinu, jeho sociální vazby jsou vzhledem k délce pobytu v ČR silnější než ty v Běloruské republice. Žalobce tedy považuje rozhodnutí žalovaného za nepřiměřený zásah do svého soukromého života. Nadto pokládá žalobce za nepřiměřenou i délku zákazu pobytu. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Připomněl, že vyhoštění je v žalobcově případě zákonné a přiměřené. Žalobce se totiž zdržoval na území ČR bez oprávnění a nebyl zjištěn žádný závažný osobní nebo humanitární důvod, který by odůvodňoval upuštění od vyhoštění. Délka uloženého vyhoštění je přiměřená s ohledem na relevantní okolnosti a délku trvání protiprávního stavu. 5. Soud vyzval žalobce přípisem z 24. 3. 2026 k předložení písemnosti, na niž v žalobě výslovně odkázal, ale soudu ji nezaslal – potvrzení, že je proti němu v Běloruské republice vedeno trestní stíhání související se jeho účasti na protivládní demonstraci v roce 2020, včetně úředního překladu do českého jazyka. 6. Žalobce v replice z 1. 4. 2026 doplnil tvrzení k aktuální politické situaci v Běloruské republice, zejména ohledně postihu osob navrátivších se do země ze zahraničí. Na podporu svých tvrzení předložil řadu písemných podkladů, včetně odkazů na sedm internetových článků a jejich strojových překladů, a odkazů na zpravodajské videozáznamy. 7. Žalovaný v duplice z 13. 4. 2026 uvedl, že žalobce nepředložil takové nové, konkrétní a individualizované skutečnosti, jež by zřetelně přesahovaly rámec informací obecně známých a veřejně dostupných a k nimž by se ve správním řízení nevyjádřil. 3. Posouzení věci. 8. Soud shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas ve lhůtě podle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a osobou oprávněnou. Následně soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]. Dále přezkoumal řízení předcházející jeho vydání, jakož i vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil ve vyjádření k žalobě výslovně a žalobce po poučení soudem konkludentně. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, jelikož všechny písemnosti potřebné pro rozhodnutí jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009), nebo je soud účastníkům řízení zaslal, takže jim byly známy a mohli se k nim vyjádřit. 10. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona o pobytu cizinců vydá policie rozhodnutí o vyhoštění cizince až na 5 let, pokud cizinec pobývá na území EU a smluvních států bez platného cestovního dokladu či bez platného oprávnění k pobytu. Podle § 119a odst. 2 zák. o pobytu cizinců takové rozhodnutí nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Správní orgány zohlední podle § 174a odst. 1 zák. o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem. Ustanovení § 179 odst. 1 zák. o pobytu cizinců neumožňuje vycestování cizince, pokud jsou zde důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, hrozilo by mu tam skutečné nebezpečí. Za skutečné nebezpečí se podle odstavce 2 tohoto ustanovení považuje navrácení v rozporu s článkem 2 až 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zásada non-refoulement). 11. Potenciálním nebezpečím, které by žalobci mohlo hrozit po návratu do Běloruské republiky, se žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval, jak je zřejmé z rekapitulace v bodě 2 tohoto rozsudku. Vyšel ze závazného stanoviska založeného na aktuálních podkladech o bezpečnostní a politické situaci v Běloruské republice z 27. 5. 2025, jakož i z dokumentu „Bělorusko – Současná situace účastníků protestů proti výsledkům prezidentských voleb konaných v r. 2020“ z 18. 3. 2025. Z nich vyplývá, že osoby zadržené v Běloruské republice z důvodu účasti na protivládních demonstracích mohou čelit mučení a nelidskému zacházení. Zároveň však žalovaný na podkladě těchto dokumentů dovodil, že nejde o žalobcův případ. Pokud by byl totiž žalobce zadržen kvůli účasti na protivládních demonstracích, nezůstalo by jen u dvoudenního zadržení a odebrání mobilního telefonu a nebylo by mu umožněno ze země legálně a volně vycestovat. Mobilní telefon byl navíc žalobci podle dostupných dokladů zabaven proto, že nezaplatil peněžitý trestu 405 rublů. Dále žalovaný poukázal na některé nesrovnalosti v žalobcových tvrzeních, jež z jeho pohledu zpochybňovaly vážnost a aktuálnost tvrzených obav. Šlo zejména o to, že žalobce sice měl mít údajně od počátku v úmyslu požádat o mezinárodní ochranu, ale nikdy tak neučinil, a to ani poté, co se měl v roce 2025 dozvědět o zájmu běloruské policie o svou osobu. 12. Žalovaný tak nerozporoval, že se žalobce v r