10 Azs 194/2015 — Nejvyšší správní soud

37 Az 1/2026- 38 - text 5 37 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce: X. státní příslušník Republiky Uzbekistán zastoupen advokátem Mgr. Václavem Slukou sídlem U Vršovického nádraží 873/2, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM- 1039/ZA-ZA11-ZA13-2025 z 24. 11. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále „ČR“) z 14. 9. 2025 jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný vyšel zejména z žalobcovy výpovědi a dále z informací o zemi jeho původu, které shromáždil v průběhu správního řízení, konkrétně z dokumentu „Informace OAMP Uzbekistán: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 14. 3. 2025,“ s nímž se žalobce seznámil a mohl se k němu vyjádřit. Zejména na základě jeho výpovědi obsažené v poskytnutí údajů k žádosti 19. 9. 2025 a v pohovoru z téhož dne žalovaný seznal, že žalobcovy důvody pro podání žádosti byly čistě ekonomické povahy. Žalobce to výslovně přiznal, a naopak neuvedl žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že byl vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a téhož zákona. Žalovaný uzavřel, jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, že se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. 2. Průběh soudního řízení. 2. Žalobce v žalobě namítl, že požádal o azyl mimo jiné z důvodu náboženské diskriminace v „Holandském království“, ale správní orgány tuto skutečnost nijak nezohlednily. Kromě toho žalobce neměl po celou dobu projednání své žádosti k dispozici tlumočníka z uzbeckého jazyka. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě označil žalobní tvrzení za nedůvěryhodná. Žalobce ve správním řízení nic o náboženské diskriminaci v „Holandském království“ netvrdil a žalovanému není známa žádná indicie o žalobcově pobytu v této zemi: z jeho historie vyplývá pouze jeho pobyt v Maďarsku a na Slovensku v roce 2024. V rámci prvotního poskytnutí údajů a pohovoru ostatně žalobce odůvodnil podání žádosti o mezinárodní ochranu tím, že si chce v ČR zlegalizovat pobyt do doby, než dostane pobyt na Slovensku. Žádné další důvody pro podání žádosti neuvedl. Pravdivé není ani tvrzení, že žalobci nebyl po celou dobu k dispozici tlumočník z uzbeckého jazyka. Ze správního spisu naopak vyplývá, že mu v průběhu správního řízení asistoval tlumočník I. I. Žalovaný uzavřel, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou pouze ekonomické důvody, čímž byly naplněny důvody pro zamítnutí žádosti jakožto zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. 4. Usnesením z 12. 2. 2026 ustanovil soud žalobci k jeho žádosti tlumočníka z jazyka uzbeckého, aby mu tlumočil průběh soudního jednání, na jehož nařízení žalobce trval. 5. Soudního jednání 12. 3. 2026 se zúčastnil žalobce a žalovaný, žalobcův advokát se z jednání den předem omluvil řka, že si klient jeho přítomnost nepřeje. Oba účastníci řízení shrnuli obsah svých podání a setrvali na dřívějších procesních návrzích. Žádný z účastníků nenavrhl v průběhu řízení žádné důkazy nad rámec správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). 3. Posouzení věci. 6. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba splňuje formální i obsahové náležitosti, je přípustná a podala ji osoba oprávněná včas v 15denní lhůtě [§ 32 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o azylu]. Následně soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vycházel při tom s ohledem na čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. 7. Žalobce v žalobě nijak věcně nepolemizuje se skutkovými zjištěními, na nichž žalovaný postavil svůj závěr o zjevné bezdůvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce toliko namítá, že byl diskriminován v Holandském království kvůli svému náboženskému přesvědčení a že mu žalovaný ve správním řízení nezajistil po celou dobu projednávání žádosti tlumočníka z uzbeckého jazyka. 8. Toto tvrzení zaznělo poprvé až v žalobě. Jedno ze základních pravidel soudního řízení správního spočívá v tom, že soud přezkoumává napadené rozhodnutí podle skutkového stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V případě mezinárodní ochrany je toto pravidlo částečně prolomeno § 32 odst. 9 zákona o azylu s účinností od 1. 7. 2023. Podle tohoto ustanovení při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému. 9. Citované ustanovení převádí do vnitrostátního práva čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, a při jeho výkladu tedy lze použít i judikaturní závěry učiněné ještě před transpozicí směrnice, kdy měla směrnice v tomto ohledu přímý účinek. NSS v klíčovém rozsudku 10 Azs 194/2015 z 26. 11. 2015 kromě určitých podmínek tehdy aktuální přímé aplikace zdůraznil, že „[p]ovinnost určenou čl. 46 odst. 3 […] nelze chápat jako podporu bezdůvodného roztříštění vylíčení skutkového příběhu žadatele o mezinárodní ochranu v různých fázích řízení, včetně přezkumného soudního řízení. Jedná se o opatření, které má zamezit nesprávnému posouzení situace žadatelů ve světle aktuálních poměrů a závažných změn situace v zemi jejich původu či jejich osobních poměrů.“ Ve smyslu čl. 46 odst. 3 směrnice a § 32 odst. 9 zákona o azylu lze tedy přihlédnout ke skutkovým okolnostem dříve neuvedeným pouze tehdy, nemohl-li je žalobce v proběhlém správním řízení bez své viny v uvést. 10. Tak tomu v nynější věci zjevně nebylo. Žalobce (zastoupený advokátem) pouze tvrdí, že žádost o mezinárodní ochranu podal z důvodů náboženské diskriminace v Holandském království. Jak vyplývá ze správního spisu, v rámci poskytnutí údajů k žádosti mezinárodní ochranu žalobce popsal, že do ČR přicestoval z Republiky Uzbekistán přes Republiku Kazachstán, Tureckou republiku, Maďarsko a Slovenskou republiku. Nizozemské království v jeho příběhu nikde nefiguruje, stejně jako zmínka o žádné náboženské diskriminaci. Žalobce v žalobě nijak nevysvětlil, proč se o údajné náboženské diskriminaci v Nizozemském království dříve nezmínil, ani v čem konkrétně měla tato diskriminace spočívat. Tím méně žalobce něco z toho prokázal. Zcela obecné a ničím nepodložené žalobní tvrzení nemůže zpochybnit závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí. 11. K podstatě důvodů pro podání žádosti, které žalobce tvrdil v žádosti a v průběhu správního řízení, soud uvádí, že jsou bezesporu ekonomické povahy. Žalobce při poskytnutí údajů k žádosti 19. 9. 2025 uvedl, že si chce v ČR zlegalizovat pobyt, než dostane pobyt ve Slovenské republice. Svůj předchozí pobyt v zahraničí popsal tak, že pracoval čtyři měsíce v Budapešti v továrně na televize, načež odcestoval do Slovenské republiky, kde však během měsíce práci nesehnal, pročež přesídlil do ČR. V pohovoru k žádosti téhož dne pak výše řečené rozvedl řka, že za jeho odchodem z Republiky Uzbekistán stály ekonomické potíže a účelem cesty do Evropy bylo vydělat si peníze. Žalobce se v zemi původu nepotýkal s žádnými potíži – ať už s orgány státu nebo kvůli rase, národnosti, příslušnosti k sociální skupině, pohlaví, sexuální orientaci, náboženství či politickým názorům – a může se tam kdykoli vrátit. I kdyby se žalobce v zemi původu přestěhoval na jiné místo, vydělával by méně peněz než v Evropě. Zároveň žalobce podotkl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí a nijak se politicky neangažoval. Je zdráv, s ničím se neléčil, nemá žádné zvláštní potřeby. Tato tvrzení žalobce v žalobě nijak nekorigoval, s výjimkou obecné zmínky o náboženské diskriminaci. 12. Soud připomíná setrvalou judikaturu správních soudů, shrnutou například v usnesení NSS 5 Azs 326/2024 z 30. 4. 2025, podle nějž „nelze ekonomické důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany bez