4 A 2/2026 – Městský soud v Praze

4 A 2/2026- 28 - text 104 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: J. (Y.) C. P., narozená dne X t.č. v X X proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2025, č. j. KRPA-388698-12/ČJ-2025-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím policie Městskému soudu v Praze dne 9. 1. 2026 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „žalovaný“), jímž bylo podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) a § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o zajištění žalobkyně, přičemž doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně upozornila, že již v roce 2021 byla zajištěna, byla propuštěna po 180 dnech, Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku ze dne 18. 8. 2022 č.j. 1 Azs 218/2021-71 rozhodl o tom, že zajištění bylo nezákonné. 3. V napadeném rozhodnutí není reflektována otázka zranitelnosti žalobkyně, při rozhodování o zajištění je nutné posoudit, zda se nejedná o zranitelnou osobu, a to na základě informací, které má žalovaný k dispozici, k tomu viz shora uvedený rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2022 č.j. 1 Azs 218/2021-71, který se týkal žalobkyně. Žalovanému je známo, že žalobkyně trpí infekcí HIV a je transgender osobou, snaží se projít procesem změny pohlaví, prodělala operaci prsou a pozadí, žalovaný se však touto otázkou vůbec nezabýval, nezkoumal, zda je zajištění přiměřené, zda je pro ní dané zařízení vhodné a zda tam bude mít zajištěnou lékařskou péči, zda je pro ni toto zařízení bezpečné, ani nezkoumal, zda by nebylo možné uložit alternativu zajištění. To činí napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. 4. Jelikož se v případě žalobkyně může jednat o zranitelnou osobu, měla být umístěna do Pobytového střediska Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ve smyslu § 123b odst. 1 písm. d), kde by byla k dispozici správnímu orgánu pro další úkony v řízení. 5. Žalovaný nedostatečně posoudil realizovatelnost vyhoštění, a tedy splnění účelu zajištění. Žalovanému musí být známo, že předchozí vyhoštění nebylo realizováno proto, že žalobkyni nevystavila k. strana náhradní cestovní doklad, odmítla spolupracovat. Žalobkyně není schopna si sama cestovní doklad opatřit. Její vyhoštění je tak de facto neuskutečnitelné. Po propuštění z vězení (dne 7. 12. 2025) jí byla stanovena velmi krátká lhůta k vycestování pouze do 12. 12. 2025, s ohledem na okolnosti je zřejmé, že si za tak krátkou dobu nemohla cestovní doklad opatřit, nelze tak souhlasit s tím, že měla dost času k vyřešení své pobytové situace. Poukázala na rozsudek městského soudu č.j. 16 A 71/2020-17 ze dne 7. 12. 2020, dle kterého předchozí marná snaha obstarat cestovní doklad je překážkou ve vyhoštění, a tedy i zajištění cizince, tento rozsudek lze vztáhnout i na případ žalobkyně. Také je zajištěna za účelem správního vyhoštění a v minulosti se žalovaný neúspěšně pokoušel obstarat jí náhradní cestovní doklad. Bylo namístě, aby žalovaný minimálně posoudil, zda lze v současnosti žalobkyni náhradní cestovní doklad obstarat a jestli je možné vyhoštění realizovat. Žalovaný měl žalobkyni nejprve cestovní doklad obstarat a teprve poté rozhodnout o jejím zajištění. Žalobkyni se jeví, že žalovaný tento postup plánoval již dne 5. 11. 2025, kdy byla stanovena doba k vycestování, žalovaný již mohl zjišťovat, zda je možné vystavit cestovní doklad. 6. Namítala, že nebyly zohledněny překážky ve vycestování, které žalobkyně zmínila v průběhu řízení. Konkrétně uváděla, že se obává pronásledování LBGT osob na K., to mělo být žalovanému známo z předchozího řízení, tím se však v napadeném rozhodnutí nezabýval. Nezabýval se ani tím, zda jí bude na K. dostupná dostatečná lékařská péče, a to s ohledem na to, že je HIV pozitivní a transgender osoba. Závěr žalovaného, že nejsou dány překážky ve vycestování, je tak v rozporu se správním spisem. I tento nedostatek již Nejvyšší správní soud žalovanému vytkl. 7. Navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyni bylo vydáno opatření na území I., na základě kterého je evidována v schengenském informačním systému smluvních států SIS II, vyhlášené dne 21. 6. 2018 do 24. 5. 2029, jde o osobu, které byl zakázán vstupu do schengenského systému, je nežádoucí nebo představuje bezpečnostní riziko. S žalobkyní bylo rovněž vedeno trestní řízení, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 vydal dne 7. 6. 2024 rozsudek pod sp. zn. 1 T 54/2025-438, který téhož dne nabyl právní moci, žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání zločinu znásilnění, přečinu vydírání, přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a přečinu šíření lidské nakažlivé nemoci, byla odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody o délce dvou let, který vykonala od 7. 12. 2023 do 7. 12. 2025, rovněž byla odsouzena k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Po propuštění z výkonu trestu byla žalobkyni stanovena lhůta k vycestování do 12. 12. 2025. 9. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2021 č.j. KRPA-154479-21/ČJ-2021-000022-ZSV bylo žalobkyni podle ust. § 119 odst. 1, písm. b) bod 3, 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v trvání dvou let. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 11. 2022 a bylo vykonatelné dne 25. 11. 2022. Toto však nerespektovala a z území členských států nevycestovala, je nadále vedena v ENO i v SIS II, žádající stát Česká republika, ode dne 25. 11. 2022 do 19. 6. 2029 pod č.j. 1 T 54/2025-438. 10. Z použitých ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) a e) zákona o pobytu cizinců je zřejmé, že musí být splněna též podmínka, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Žalovaný se neodchýlil od limitu diskrečního potenciálu a jasně a srozumitelně svůj závěr odůvodnil. Žalovaný shledal, že zvláštní opatření za účelem vycestování by bylo zjevně neúčinné a nepostačovalo by pro naplnění cíle řízení. Žalovaný na stranách 6 – 9 napadeného rozhodnutí popsal, proč nepřistoupil k uložení zvláštních opatření za účelem vycestování. Volba těchto mírnějších opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při jeho realizaci a neexistuje předpoklad, že se bude vyhýbat výkonu správního vyhoštění. Žalovaný na základě dosavadního chování žalobkyně přistoupil přímo k jejímu zajištění, aniž by použil zvláštních opatření. 11. Žalobkyně je umístěna v ZZC X, které je určeno pro pobyt zranitelných osob, žalobkyni je tam zajištěna běžná zdravotní péče, a to i s ohledem na onemocnění HIV. Žalobkyně je pod stálým dozorem a na základě případného doporučení ošetřujícího lékaře jí bude zajištěna potřebná péče v kterémkoli specializovaném zdravotnickém zařízení. ZZC X, které provozuje Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, má zákonem stanovený nutný rozsah služeb poskytovaných zde umístěným zajištěným osobám (viz § 134 zákona o pobytu cizinců). Uvedené zařízení je jako jediné vybavené pro pobyt zranitelných osob. Dle žalovaného deklarovaný zdravotní stav žalobkyně nebrání jejímu zajištění, neboť při podání vysvětlení uvedla, že žádného lékaře nenavštěvuje a kromě HIV infekce je zcela zdráva. 12. Ředitelství služby cizinecké policie je příslušné k realizaci správního vyhoštění, zajišťuje všechny potřebné doklady včetně náhradního cestovního dokladu, dále obstarává letenku nebo vyjednává průvoz přes jiné členské státy Evropské unie, kdy je nutné zajistit eskortu, komunikuje s domovským státem o vzetí zpět cizince, v případě vydání náhradního cestovního dokladu je tedy reálný předpoklad realizace správního vyhoštění. Z běžné praxe je žalovanému známo, že je dán reálný předpoklad realizace vyhoštění ve stanovené době zajištění, neboť neexistuje překážka trvalejší povahy, která by jí bránila z území členských států vyhostit. Žalobkyně neuvedla žádné okolnosti svědčící o tom, že by jí ve státě původu hrozilo skutečné nebezpečí, nejsou tedy dány důvody znemožňující vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Dle dostupných podkladů je lékařská péče na K. na standardní úrovni, a to včetně péče v souvislosti s onemocněním HIV. 13. Byly splněny všechny podmínky pro zajištění, žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl ve lhůtě dle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, a to bez jednání dle téhož ustanovení, jelikož účastníci řízení projednání věci při ústním jednání nepoža