4 A 35/2025 – Městský soud v Praze

4 A 35/2025- 37 - text  15 4 A 35/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: A. A. D., narozená X pobytem X zastoupená advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-87865-6/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-87865-6/SO-2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-87865-6/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 5. 2025, č. j. OAM-3202-19/DP-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a povolení k dlouhodobému pobytu nebylo žalobkyni uděleno. II. Obsah žaloby 3. Dle žalobkyně žalovaná staví nevydání povolení k dlouhodobému pobytu na tom, co zaznělo při pohovoru. Smyslem pohovoru přitom je ověření, zda má žadatel skutečný a vážný zájem o pobyt a zda má v úmyslu plnit požadovaný účel pobytu. Pohovor je třeba hodnotit komplexně a v žádném případě nemá být jeho smyslem pouhé hledání rozporů. Uvedla, že jak je pohovor veden, ovlivňuje jeho výsledek. Shrnula, že hodlá v České republice studovat konkrétní studijní program, přičemž z napadeného rozhodnutí není jasné, proč by v budoucnu neměla plnit účel pobytu, závěry žalované jsou spekulativní a nepodložené. 4. Žalobkyně namítla, že její odpovědi jsou vybrány selektivně a neobjektivně. Volba studia samozřejmě nebyla založena jen na tom, že její bratr podal žádost o studium na České zemědělské univerzitě (dále jen „ČZU“), ale důvodů pro výběr zaměření studia, vysoké školy a země bylo více, některé tyto důvody žalobkyně vysvětlila. Uznala, že to, že její bratr studuje v ČR na vysoké škole, je jedním ze silných důvodů pro vysvětlení, proč si ČZÚ a ČR vybrala ke studiu. Žalobkyně také vysvětlila, co přesně chce studovat (tj. kombinaci ekonomie a managementu). 5. Dále se ohradila proti stylu otázek při pohovoru, kdy v jedné otázce (po odpovědi na otázku na vzdělávací systém v ČR) tazatel tuto další otázku zahájil tím, že zmínil, že žalobkyně nic o vzdělávacím systému neví. Jindy zas uprostřed pohovoru byla nemístně dotázána na to, zda otázkám rozumí. Zdůraznila, že znala správné odpovědi na otázky, které byly odborného rázu, i na otázky, které se týkaly průběhu studia, včetně kreditového systému, zakončení studia, předmětů či adresy studia. 6. Ohradila se proti pochybnostem žalované vyjádřeným ohledně možného povýšení v zaměstnání. Dle žalobkyně není nic nereálného a spekulativního na tom, že po získání zahraničního studia získá dotyčný např. lepší pozici v zaměstnání, což je zcela běžný jev a mimo jiné i jeden z důvodů pro přeshraniční mobilitu studentů. Uvedla, že je svobodná a že nemá děti, takže nic nebrání realizaci jejího přání studovat v ČR. 7. Dále žalobkyně k podpisu protokolu o provedeném pohovoru uvedla, že lze jen těžko očekávat, že se bude cizinec domáhat toho, aby na protokolu bylo napsáno, že s protokolem nesouhlasí, cizinec navíc nezná formalizovaný proces apod. Namítla, že odsouhlasení protokolu z pohovoru není relevantním z pohledu výhrad k protokolu. S odkazem na obsah jejího odvolání pak není pravdou, že by nevznesla výhrady stran provedení výslechu a obsahu protokolu. 8. Žalobkyně odkázala na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2016/801 ze dne 11. 5. 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále jen „směrnice“) a její podmínky pro neudělení pobytového oprávnění za účelem studia, zejména čl. 20 odst. 2 písm. f). K neudělení pobytového oprávnění musí existovat buď přímo důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody; takové důkazy či objektivní důvody žalovaná nemá a ani je neuvedla. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2024, č. j. 31 A 35/2023-44, a ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 A 24/2024-29, dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024-28 a ze dne 30. 7. 2025, č. j. 7 Azs 277/2024-36, a na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-14/23 Perle (dále jen „rozsudek ve věci Perle“) a na stanovisko generálního advokáta de la Tour ze dne 16. 11. 2023 v téže věci. 9. Dle žalobkyně o její vysoké motivaci ke studiu svědčí, že se aktivně domáhala nápravy nečinnosti žalované a rovněž se aktivně zajímala o své řízení a byla i nahlížet do spisu. Rovněž podle žalobkyně i to, že absolvovala všechny úkony spojené s podáním žádosti, svědčí o její vážnosti a opravdovosti. Úspěšně také absolvovala přijímací řízení na vybranou vysokou školu. Poznamenala také, že směrnice stojí na zásadě, že by jí měl být pobytové oprávnění spíše uděleno, než neuděleno. Pokud by mělo být neuděleno, musí být dány důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce o pobývání za jiným účelem. Takové důvody u žalobkyně dány nejsou. 10. Závěrem shrnula, že správní orgány nesprávně vyhodnotily otázku budoucího plnění účelu pobytu, tj. záměru žalobkyně studovat. I kdyby jejich pochybnosti byly skutečné, nedosahovaly by takové intenzity, aby odůvodnily neudělení pobytového oprávnění žalobkyni. 11. Navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 12. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě podotkla, že žalobkyně uvádí v zásadě shodné námitky jako v podaném odvolání. Odkázala proto na obsah napadeného rozhodnutí a správního spisu, zejména na protokol o pohovoru. Uvedla, že byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti; byly tak dány důvody pro postup dle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. 13. Dle žalované na věc analogicky dopadají závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 1149/13, podle nichž mohou být i dostatečně podložené obavy důvodem způsobilým k neudělení víza, je-li rozhodování Komise imanentní jistá míra abstrakce a obecnosti. Uvedla, že z pohledu vyloučení rizika zneužití daného pobytového oprávnění je zejména důležitá schopnost žalobkyně dostatečně vysvětlit motivaci ke studiu, volbu školy, programu apod. Dle žalované je možné v těchto případech hodnotit plnění budoucího účelu pobytu i na základě znalostí budoucího studia a motivace žalobkyně, aby bylo možné objektivně posoudit, zde jeví o studium opravdový zájem. K negativnímu závěru lze dospět v případě, že motivace ke zvolenému studiu je nepřesvědčivá a z výpovědi vyplývají závažné důvody vedoucí k domněnce, že ve skutečnosti nemá v úmyslu na území studovat. 14. Žalovaná uvedla, že v daném případě je deklarovaný účel pobytu žalobkyně na území nepřesvědčivý, když skutečnost, že bude na základě získání tohoto studia povýšena ve stávající práci, není nijak prokázána a je sice pochopitelná, ale jedná se o pouhou spekulaci. Z výslechu pak dále nevyplynulo, že by sama žalobkyně srovnávala možnosti studia, zjišťovala relevantní informace o studiu. Naopak na jedné straně tvrdila, že její motivací ke studiu bylo to, že ČR má nejlepší vzdělávací systém v Evropě, ale na doplňující otázky k tomuto systému a jeho struktuře nic konkrétního nesdělila. 15. Nad rámec výše uvedeného žalovaná odkázala na ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a rozsudek NSS ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011-81. Poznamenala, že právo pobývat na území ČR za účelem studia mají mít jen takoví cizinci, kteří mají v úmyslu skutečně a vážně studovat. Navíc v případě, že o povolení k pobytu žádá osoba, která na území nikdy nebyla a nestudovala zde, je posuzování žádosti ve vztahu k otázce plnění účelu náročné. 16. Dále uvedla, že popsané skutečnosti jsou s ohledem na čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice způsobilé vyvolat pochybnosti, zda žalobkyně bude plnit jí deklarovaný účel pobytu. Dospěla proto k přesvědčení, že deklarovaný studijní záměr, resp. samotné podání žádosti za uvedeným účelem, představuje pro