4 Az 23/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 23/2025- 42 - text  20 4 Az 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: X. X., narozený dne X bytem X zastoupený X. sídlem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne X, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 10. 3. 2022 rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že první rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo žalobci vydáno dne X, proti tomu podal žalobu ke správnímu soudu. V napadeném rozhodnutí žalovaný nezohlednil dramatické zhoršení bezpečnostní situace v Ruské federaci, ke kterému došlo po vydání prvního rozhodnutí, ani relevantní vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). 3. V prvním žalobním bodě namítal nesprávné posouzení hrozby nuceného odvodu do ozbrojených sil a účasti na válečných zločinech. Poukazoval na to, že již v X obdržel předvolání k nástupu do základní vojenské služby (které navrhoval k důkazu), kterému se vyhnul jen díky pobytu v ČR, kde tehdy X. Předvolání převzala X. a žalobce byl o něm informován. Tvrdil, že od zahájení invaze na Ukrajinu se situace ohledně vojenské služby v Ruské federaci (dále jen „RF“) dramaticky zhoršila, odkázal na rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1 Azs 84/2022, dle kterého je nutné posuzovat, zda výkon vojenské služby může vést k přímé či nepřímé účasti dotyčné osoby na válečných zločinech či zločinech proti lidskosti. Podotkl, že RF stále zvyšuje počty vojáků, v červenci 2025 tiskový mluvčí Kremlu pohrozil, že Rusko je připraveno k masové mobilizaci (k tomu odkázal na zprávu z webu idnes.cz a zprávu z webu novinky.cz ze dne 20. 7. 2025). Měl za to, že je ideálním kandidátem pro odvod do války na Ukrajinu. Tvrdil, že elektronický systém svolávání branců je již od jara 2025 plně funkční a k doručení povolávacího rozkazu dochází týden po vyvěšení elektronické výzvy, její neuposlechnutí je následně sankcionováno. Uvedl, že byl již sháněn mobilizačním úřadem za účelem jeho odvodu, přičemž samotné nenastoupení zhoršuje jeho pozici pro případ návratu do RF, bagatelizace této skutečnosti ze strany žalovaného žalobce ohrožuje na životě a lidských právech (k důkazu odkázal na zprávu z webu themoscowtimes ze dne 2. 4. 2025). Dále upozornil, že vojenská služba v RF téměř automaticky znamená účast na mezinárodním ozbrojeném konfliktu, a tedy i přímou či nepřímou účast na válečných zločinech, zločinech proti lidskosti či jiných činech, které jsou v rozporu s mezinárodním právem, žalobce by byl v případě návratu a odvodu do armády velmi pravděpodobně nucen účastnit se ozbrojeného konfliktu, kde jsou tyto zločiny páchány, na prezidenta Putina byl vydán zatykač mezinárodním trestním soudem (k důkazu poukázal na zprávu OHCHR a článek Mezinárodního trestního tribunálu). Znovu odkázal na rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1 Azs 84/2022-61, dle kterého je účast na válečných zločinech presumována, tato presumpce by musela být vyvrácena konkrétními a věrohodnými důkazy, žalovaný však takto nepostupoval, argumentoval judikaturou z roku 2004, která vznikala za zcela odlišné mezinárodněpolitické situace a nedodržel závazný právní názor soudu. 4. Ve druhém žalobním bodě namítal nesprávné posouzení jeho obav z pronásledování za politické postoje, aktivitu na sociálních sítích a účast na protiválečných demonstracích. Žalobce na sociálních sítích X a X dlouhodobě vyjadřoval své politické postoje, a to včetně podpory Ukrajiny, kritiky ruské agrese a volání po demokratických změnách v RF, jeho příspěvky jsou stále dostupné online a jsou i s překlady součástí správního spisu. Žalovaný však fatálně podcenil riziko, které z těchto aktivit plyne. Poukazoval na to, že společnost X byla moskevským soudem prohlášena za extremistickou organizaci a samotné používání sociální sítě X může vést k odsouzení za trestný čin účasti na činnosti extremistické organizace dle § 282.2 trestního zákoníku, za nějž lze uložit i trest odnětí svobody až na 6 let (k důkazu navrhl článek z webu novinky.cz). Stran obsahu svých příspěvků žalobce tvrdil, že mu hrozí postih za trestný čin „diskreditace použití ozbrojených sil RF“, za nějž se běžně ukládá trest odnětí svobody v délce kolem 7 let (k tomu viz analýza OVD-Info k prosinci 2024). Definice „diskreditace“ je velice široká, zahrnuje jakoukoliv kritiku vojenských operací, zpochybňování oficiálních informací či vyjadřování solidarity s Ukrajinou. Při postihování podpory Ukrajiny či kritiky ruského režimu je pak využíván i trestný čin veřejné výzvy k provádění teroristické činnosti (čl. 205.2 trestního zákoníku). Žalobce dále upozornil, že dochází i k retrospektivnímu stíhání za postoje prezentované na sociálních sítích, došlo i k nárůstu trestní odpovědnosti „zahraničních agentů“ dle čl. 330.1 trestního zákoníku. Stran své účasti na X dne X na náměstí X žalobce uvedl, že tato byla masivně potlačena policií a účastníci byli fotografováni a filmováni. Žalovaný bagatelizuje riziko z ní plynoucí, neboť zcela ignoruje praxi ruských orgánů, které systematicky pracují s databázemi účastníků protestů a provádějí opožděné represe. Používaná technologie rozpoznávání obličejů totiž umožňuje dodatečnou identifikaci účastníků i s odstupem let (k důkazu navrhl účastnický výslech žalobce). 5. Ve třetím žalobním bodě namítal nesprávné posouzení obav z pronásledování z důvodu jeho sexuální orientace. Bisexuální orientace žalobce je v jeho sociálním okolí zahrnujícím i jeho známé a bývalé spolužáky v RF známa. Od prvního rozhodnutí v této věci z roku X se dle žalobce situace LGBT+ komunity v RF dramaticky zhoršila a dosáhla úrovně systematického pronásledování. V RF bylo „mezinárodní LGBT+ hnutí“ Nejvyšším soudem Ruské federace dne 30. 11. 2023 označeno za extremistickou organizaci. Dle žalobce tedy může být jakýkoliv projev LGBT+ identity považován za extremismus (k důkazu navrhl účastnický výslech žalobce). LGBT+ osoby jsou v RF systematicky diskriminovány, propouštěny ze zaměstnání a čelí fyzickému násilí, jsou označovány moderním ekvivalentem růžových trojúhelníků. V RF dochází k raziím v klubech, kulturních prostorách a na akcích souvisejících s LGBT+ komunitou, stíhání jednotlivců za LGBT+ propagandu či stíhání rodičů LGBT+ teenagerů (k důkazu navrhl článek z webu novinky.cz a zprávu OVD-Info za rok 2024). Žalobce by tak v případě návratu do RF musel, vzhledem k systematickému pronásledování LGBT+ osob, zcela skrývat svou sexuální orientaci, což samo o sobě představuje zásah do lidské důstojnosti. S ohledem na skutečnost, že je jeho sexuální orientace známá X, je zde i riziko udání a následného trestního stíhání. 6. Ve čtvrtém žalobním bodě namítal, že v průběhu řízení o mezinárodní ochraně vznikl nový rizikový faktor v podobě rizika pronásledování z důvodu dlouhodobého pobytu v „nepřátelském“ státě a podání žádosti o azyl. Dle tvrzení žalobce jsou dle legislativních změn z roku 2024 osoby, které požádaly o azyl v nepřátelských státech, automaticky zařazeny na seznam „zahraničních agentů“, přičemž ČR je vedena na seznamu nepřátelských států. Dlouhodobý pobyt žalobce v ČR a zde podaná žádost o azyl z něj v očích státních orgánů RF činí podezřelého ze „zrady“ a „spolupráce s nepřítelem“ dle čl. 275 trestního zákoníku. 7. V pátém žalobním bodě žalobce poukazoval na to, že na základě výše uvedených skutečností mu měla být udělena mezinárodní ochrana dle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť opakovaně projevuje konzistentní politické přesvědčení, které je v přímém rozporu s ideologií RF. Z tohoto důvodu by byl v RF vystaven pronásledování a riziku závažné újmy, projevy nesouhlasu jsou plošně trestány (k důkazu navrhl článek z webu themoscowtimes). Pokud by nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu, jsou nepochybně naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, neboť žalobci hrozí vážná újma, a to dle ust. § 14a odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o azylu. Žalobce dále namítal, že jeho navrácení do RF by představovalo porušení zásady non-refoulement a podotkl, že žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí nezohlednil systematické porušování mezinárodních závazků ze strany RF, nemožnost monitorovat dodržování záruk v situaci, kdy ČR nemá s RF standartní diplomatické vztahy a mezinárodní pozorovatelé nemají do RF přístup, a také skutečnost, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR označila svým usnesením ze dn