4 Az 24/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 24/2025- 26 - text 16 4 Az 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: X. X, narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-675/ZA-ZA11-K01-R2-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-675/ZA-ZA11-K01-R2-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobkyně podané dne 29. 7. 2019 a neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2023 č.j. 5 Azs 321/2022-58 provedl se žalobkyní pohovor, následně však nesprávně vyhodnotil, že žalobkyně nebyla ze strany otčíma a své matky vystavena domácímu násilí, nýbrž výchově, která se nevymyká kulturním zvyklostem země původu. Žalobkyně přitom opakovaně uváděla, že byla vystavena fyzickému i psychickému násilí, byla bita až z toho měla modřiny, byla tahána za vlasy a bylo na ni křičeno. Takové jednání je podle jejího názoru domácím násilím a je azylově relevantní, neboť představuje pronásledování na základě příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 zákona o azylu a současně zakládá hrozbu vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. d) téhož zákona, k tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), která domácí násilí uznává jako azylový důvod (např. rozsudky č.j. 9 Azs 49/2008-55 a č.j. 2 Azs 139/2014-38), a na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle nichž nedostatečná ochrana před domácím násilím může znamenat porušení čl. 3 a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“). Uvedeného závěru se žalobkyně domáhá s poukazem na skutečnost, že se nachází v postavení nezaopatřené zletilé osoby (ve věku X let), která dosud studuje v posledním ročníku střední školy a v případě návratu do země původu, kde nežije od roku X, by neměla jinou možnost, než se vrátit do své původní domácnosti. Tvrdila, že není schopna si po návratu do země původu zařídit svoji vlastní existenci, nemůže ani najít útočiště u své babičky, jelikož ta je již po smrti. Namítala, že formální nabytí zletilosti ještě neznačí nezávislost, závislost na osobě, která se dopouští domácího násilí, nemusí být dána jen u nezletilých dětí, ale může vycházet i z psychických či ekonomických aspektů. 3. Žalobkyně dále vytýkala, že se žalovaný nedostatečně zabýval otázkou dostupnosti a účinnosti vnitrostátní ochrany před domácím násilím v zemi původu. V napadeném rozhodnutí žalovaný popsal pouze formální nastavení systému, sice zjistil, že byl v roce 2024 přijat nový zákon kriminalizující domácí násilí (k tomu žalobkyně odkázala na zprávu UN Women z června 2025), nicméně je otázkou, nakolik je nový systém efektivní. K existenci krizových center žalobkyně namítala, že se žalovaný nezabýval tím, jak tato centra pokrývají území Kazachstánu a jak fungují. Poukázala na zprávu z února 2020 (What’s wrong with women’s crisis centres in Kazakhstan? - Cabar), dle které je pomoc poskytovaná obětem omezená, stát nezajišťuje systematickou podporu. Je přitom podstatné, do jaké míry je stát schopen oběti domácího násilí ochránit, k tomu viz rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2021 č.j. 5 Azs 13/2020-39 a ze dne 18. 12. 2014 č.j. 2 Azs 139/2014-38. Žalovaný se omezil na obecné konstatování, že v Kazachstánu existují krizová centra, podrobněji se však jejich efektivitou nezabýval. Konkrétně žalovaný odkázal pouze na organizaci Nemolchi Kazachstan, která však v prosinci 2024 oznámila možné uzavření a jejíž zakladatelka v současnosti žádá v Evropě o politický azyl (k tomu žalobkyně odkázala na dvě zprávy z prosince 2024 a z ledna 2025). Žádné jiné konkrétní organizace žalovaný nezmínil. Konstatovala, že neziskové organizace sice mohou poskytovat ochranu pro oběti domácího násilí, musí však mít dostatečnou podporu a financování od státu, aby systém byl funkční. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2020 č.j. 43 Az 16/2018-73 a rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2007 č.j. 1 Azs 40/2007-129. Žalovaný shromáždil pouze obecné informace, neuvedl však konkrétně, jaké jsou výsledky vyšetřování ze strany policie či jaká je dostupnost krizových center. Zároveň připustil, že domácí násilí stále zůstává velkým problémem. Žalovaný si tak mohl opatřit podrobnější a adresnější podklady. 4. Další námitka žalobkyně směřovala k nesprávnému posouzení důvodu dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. K porušení mezinárodních závazků by mohlo dojít nejen tím, že by v případě vycestování do země původu byla vystavena domácímu násilí (což může být porušením čl. 3, případně čl. 8 Evropské úmluvy), ale i porušením jejího práva na respektování rodinného a soukromého života ve smyslu znemožnění života, který vede v České republice (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008 č.j. 5 Azs 46/2008-71). Žalobkyně poukázala na to, že žije v České republice od roku X, studuje zde, má zde přátele, žila zde i krátce po svém narození, neboť se narodila v ČR, hovoří česky, má zde rodinu (X), která je pevně integrována do českého prostředí, žalobkyně je finančně i emočně závislá na svém otci a nevlastní matce. Přenesení jejího rodinného života do Kazachstánu není možné, neboť její otec a nevlastní matka žijí dlouhodobě v ČR, vychovávají zde X dětí, z nichž některé mají české občanství a jedno trpí X, a vazby na rodinu v zemi původu jsou prakticky zaniklé. Žalovaný byl povinen zohlednit délku pobytu žalobkyně na území ČR a míru její integrace, což neučinil. Žalobkyně nemá v zemi původu žádné zázemí, žije tam sice matka a otčím, tito se však na ní dopouštěli domácího násilí a kvůli tomu žalobkyně vycestovala. V případě návratu by se tam ocitla sama bez podpory. To by mohlo zvyšovat i riziko, že bude unesena za účelem manželství, jak při pohovoru zmínil její otec, únosy mladých žen a dívek za účelem manželství jsou přitom v zemi původu trvající praxí, kterou kazašské orgány nejsou schopny účinně postihovat (k tomu viz zpráva z Deutsche Welle z ledna 2025). Žalovaný nevysvětlil, proč případ žalobkyně za výjimečný nepovažuje. Žalobkyně považuje odůvodnění žalovaného týkající se rozporu s mezinárodními závazky ve smyslu § 14 odst. 2 písm. d) zákona o azylu za zcela nedostatečné. 5. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný s žalobními námitkami nesouhlasil, neboť podle jeho názoru nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Konstatoval, že při rozhodování vzal v úvahu žalobkyní uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno. 7. Žalovaný postupoval v souladu s právními normami, když shledal, že žalobkyně nenaplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. Odkázal na judikaturu NSS, dle které je azyl specifickým institutem, jenž slouží k ochraně osob před porušením jejich nejzákladnějších lidských práv, nikoliv k zajištění legálního pobytu v ČR, ani k zajištění soužití rodiny. Žalobkyně by k řešení své pobytové situace měla využít zákona o pobytu cizinců. 8. K námitce nezohledněné rodinné situace a vazeb žalobkyně v ČR uvedl, že sociální vazby nepatří mezi vymezené důvody, pro které je možné některou z forem mezinárodní ochrany udělit. Doplnil, že není účelem systému mezinárodní ochrany zajistit stabilní soukromý život. K tomu dle žalovaného slouží režim dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Trval na zákonnosti a přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 29. 7. 2019 podal otec žalobkyně jejím jménem žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR z důvodu její tehdejší nezletilosti. Dne 1. 8. 2019 otec žalobkyně poskytl údaje k podané žádosti. Sdělil, že jeho dcera se narodila v ČR, poté žila s matkou v Kazachstánu a následně se vrátila znovu do ČR dne X, je státní občankou X. Přicestovala z vlasti s X letecky dne X, její matka jí dala plnou moc, aby žalobkyni přivezla do ČR, je zdravá, nemá žádné zdravotní problémy. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu sdělil, že se matka žalobkyně podruhé v Kazachstánu vdala, a tím začaly problémy dcery s novým manželem matky, když se jim narodil syn. O problémech dcery mnoho neví, matka žalobkyně mu sama volala, že mají doma problémy a že situaci sama n