42 Az 2/2026 – Městský soud v Praze

42 Az 2/2026- 28 - text 11 42 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Jachurovou ve věci žalobce: M. M. státní příslušník bytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, čj. OAM-969/ZA-ZA11-ZA01-2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, čj. OAM-969/ZA-ZA11-ZA01-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žaloba míří proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, kterým žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu. 2. Žalobce je státním příslušníkem Gruzie. Dne 2. 9. 2025 podal v Přijímacím středisku Zastávka žádost o mezinárodní ochranu. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 8. 9. 2025 uvedl, že se 20. 6. 2019 účastnil v Tbilisi demonstrací v souvislosti s návštěvou ruského poslance v Gruzii Sergheie Gavrilova. Žalobce byl zadržen, zmlácen a držen v betonové místnosti bez oken, několik dní ho mučili a trápili, zlomili mu nohu. Gruzii opustil dne 19. 11. 2019 přes Polsko letecky, z polského letiště pokračoval do Česka, kde pobývá nepřetržitě od 20. 11. 2019. Žalovaný s žalobcem provedl pohovory k žádosti ve dnech 8. 9. 2025 a 9. 10. 2025 (doplňující pohovor). Vyplynulo z nich, že žalobce se akce účastnil jako řadový demonstrant a neví, kdo ho držel (po dobu dvou týdnů), byly to osoby v civilním oblečení, možná policisté. Pustili ho asi po dvou týdnech 10. 8. 2019, zadržen byl dne 20. 7. 2019. Poté byl žalobce převezen a se zavázanýma očima zanechán ve městě x. Následně ho v místě bydliště obtěžovala policie tak, že ho zastavovala a dotazovala se ho, zda má v plánu jít na další shromáždění, vyhrožovala mu bitím, ponižovala ho. Policie se žalobcova synovce stále ptá na žalobce. Při seznamování se s podklady pro rozhodnutí žalobce uvedl, že mu volal synovec před dvěma týdny a uvedl, že pár dní zpět s ním mluvila policie a zajímala se o žalobce, kdy se vrátí, „aby mu mohli zlomit kostru“. Žalobce má obavy, že by ho policie při návratu do vlasti opět zadržela, obtěžovala a vyvíjela na něj psychický nátlak. Policie by ho mohla najít i v místě jiného bydliště, pokud by ho žalobce změnil. 3. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany již podruhé. Poprvé požádal žalobce dne 1. 12. 2019 a žalovaný s ním provedl pohovor dne 4. 12. 2019. Žalovaný nejprve zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) však jeho rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, čj. 5 Azs 110/2021-51, neboť Gruzie byla v této věci neoprávněně zařazena na seznam bezpečných zemích původu. Druhým rozhodnutím žalovaný odmítl žádost podle § 25 písm. d) zákona o azylu pro nesoučinnost žalobce, který se nedostavil k pohovoru. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2025, čj. 45 Az 2/2025-18, protože nebyly splněny podmínky k zastavení řízení. V dalším řízení žalovaný opět řízení o žalobcově žádosti zastavil podle § 25 písm. d) zákona o azylu, proti čemuž se žalobce již nebránil žalobou, toto rozhodnutí ze dne 24. 4. 2025 nabylo právní moci dne 19. 5. 2025. 2. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 19. 1. 2026 (o žádosti žalobce ze dne 2. 9. 2025) rozhodl o tom, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Žalovaný vyhodnotil žalobcovu výpověď jako částečně nevěrohodnou. Nevyloučil žalobcovu účast na protestu, považuje však za nevěrohodná a nekonzistentní jeho tvrzení, že ho policie nelegálně zadržela a mučila na neznámém místě po dobu dvou týdnů a že následně jej pravidelně obtěžovala, což trvá i do současnosti. 5. Ze zprávy o zemi původu OAMP k protestům v Gruzii v roce 2019 ze dne 27. 11. 2025 vyplývá, že postup policie při zásahu byl shledán excesivní a mnoha případech nezákonný, zadržené osoby čelily týrání, zpráva ale hovoří výhradně o osobách, které byly zadrženy policií oficiálně. Ze zpráv podle žalovaného nevyplývá, že by řadoví účastníci byli z jakéhokoli důvodu nelegálně zatýkáni a drženi na neznámých místech. 6. Žalobce během prvního správního řízení uvedl jen to, že byl na dva týdny zadržen a že ho při propouštění policie varovala, ať si dá pozor. O nelegálním zadržení a následném mučení ze strany policie se žalobce nezmínil, ačkoli měl možnost. Žalobce tento rozpor navíc nedokázal vysvětlit, pouze uvedl, že totéž uváděl i během prvního řízení a spoléhal na to, že to bude zaprotokolováno. 7. Žalobce nedokázal přesvědčivě vysvětlit ani to, proč byl zadržen a vězněn zrovna on jako řadový demonstrant, který není členem žádné politické strany. Odpověď žalobce, že „chtěli v lidech vyvolat strach“, považuje žalovaný za nedostatečnou. Žalovaný nenachází v žalobcově příběhu žádnou smysluplnou motivaci pro konání policie, jeho příběh není dostatečně podrobný, konkrétní a plauzibilní s ohledem na informace ze země původu. 8. Žalobce také nedokázal relevantně vysvětlit, proč by měla mít gruzínská policie zájem žalobci v případě návratu fyzicky ublížit, zvlášť nenachází-li se ve vlasti již 6 let. S ohledem na množství demonstrantů proti Sergeji Gavrilovovi v Tbilisi, z nichž mnoho bylo rovněž oficiálně zadrženo policií, je nepravděpodobné, aby policisté řadového demonstranta vyhledávali i po uplynutí šesti let kvůli jeho účasti na jediném protestu, kde ani nevykonával žádnou významnou funkci. Žalobce výslovně sdělil, že nebyl z ničeho obviněn, nebyla mu uložena žádná sankce a bez potíží vycestoval z vlasti. Přestože informace OAMP ze dne 27. 11. 2025 hovoří, že činnost policie může být ovlivněna politickými postoji, neplatí, že vybudovaný systém kontroly činnosti policie je nefunkční a postup policie destrukční. Tyto skutečnosti z dostupných informačních zdrojů nevyplývají a žalobce je věrohodně neobjasnil. Žalovaný neshledal žádnou smysluplnou motivaci pro konání policie, a pro vnitřní a vnější nekonzistenci považuje toto tvrzení žalobce za nevěrohodné. Z informace OAMP ze dne 27. 11. 2025 navíc jednoznačně vyplývá, že gruzínský parlament schválil dne 7. 9. 2021 zákon o amnestii osob v souvislosti s trestnými činy spáchanými v souvislosti s událostmi ze dnů 19. až 21. 6. 2019. Žalovaný uzavřel, že je neopodstatněná obava žalobce ze zadržení kvůli účasti na protestu před šesti lety. 9. Žalovaný při posuzování žádosti tedy vycházel z věrohodného zbytku obsahu výpovědi žalobce, a sice z jeho účasti na demonstracích. Dospěl k tomu, že žalobce nenaplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, protože mu z účasti na shromáždění nevyplynuly žádné věrohodné následky, a tedy nečelil žádnému pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod. Žalobci nehrozí, že bude v případě návratu do vlasti vystaven pronásledování, nenaplňuje proto důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce nepředložil hájitelné tvrzení o špatném zacházení, žalobce neuvedl a žalovaný nezjistil, že by se žalobce v případě návratu mohl důvodně obávat vážné újmy. Nejsou proto naplněny důvody ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Nejsou splněny ani důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu a doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu, není známa jiná překážka, který by žalobci bránila v návratu do vlasti. 3. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného 10. Žalobce v žalobě ze dne 4. 3. 2026 namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný si podle něj neopatřil dostatečné podklady k situaci v žalobcově zemi původu a nesprávně vyhodnotil míru nebezpečí, které žalobci v Gruzii hrozí. 11. Žalobce v řízení uvedl ucelený příběh, který popisuje dění po jeho účasti na demonstracích. Je nesporné, že demonstrace probíhaly a docházelo během nich k nezákonným zásahům policie. Žalobce nemůže prokázat své věznění a mučení policií jinak než vlastní věrohodnou výpovědí, není to ani jeho povinností (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004-57). Žalobce je povinen unést důkazní břemeno jen v rozsahu důkazů, které v řízení může fyzicky doložit. Protože nelze doložit důkazy o vlastním únosu, přesouvá se důkazní břemeno na žalovaného. Jelikož zákroky policie byly nelegální, nelze přistoupit na to, že se jednalo o oficiální zatýkání, jak tvrdí žalovaný. Žalobce během pohovorů vynaložil skutečné úsilí k tomu, aby svou žádost zdůvodnil, během celého řízení s žalovaným spolupracoval a sdělil mu všechny skutečnosti, které mohl. 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí jen obecný výčet zdrojů, chybějí odkazy na konkrétní zprávy a jejich části. 13. Žalobci nelze přičítat k tíži, že řádně a bez problémů vycestoval ze země (rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2022, čj. 5 Azs 153/2020-63, č. 4399/2022 Sb. NSS). 14. Žalobce dále s