45 Az 1/2026 – Městský soud v Praze

45 Az 1/2026- 25 - text [OBRÁZEK] 45 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci žalobce: D. C. D., narozen X státní příslušnost: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2025, č. j. OAM-1075/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo dle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 30. 9. 2025, zastaveno řízení o jeho opakované žádosti ze dne 21. 9. 2025 o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný posoudil žádost žalobce jako nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu tohoto zákona, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce ze země původu a jeho obav z návratu do ní. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a není náležitě odůvodněno, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Napadené rozhodnutí je dle žalobce také v rozporu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků a porušuje žalobcovo ústavně zaručené právo na život (čl. 6 Listiny základních práv a svobod). 3. Dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně argumentuje tím, že skutečnost, že se žalobce obává návratu z důvodu výhružek od spolupachatelů a nemá se kam vrátit, nemůže obstát jako nová skutečnost. Nadto žalovaný ignoroval, že je žalobce členem protikomunistické strany, kvůli čemuž může být v zemi původu pronásledován. 4. Dle žalobce dále žalovaný pochybil, jestliže mu neudělil humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Žalobce nerozporoval, že se v případě humanitárního azylu plně uplatňuje správní uvážení a na jeho udělení nemá žadatel subjektivní právo. Dále připomněl, že i když správní orgán rozhoduje na základě absolutně volné správní úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné, přičemž absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. 5. Dle žalobce nelze z napadeného rozhodnutí vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodného zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. K tomu odkázal na smysl humanitárního azylu, jenž spočívá v možnosti poskytnout azyl i v situacích, na které nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. 6. Stran důvodů pro udělení humanitárního azylu žalobce zopakoval, že má obavu o svůj život z důvodu výhružek od spolupachatelů a členství v protikomunistické straně, a dodal, že má v ČR družku a 5 dětí, naopak v domovském státě již nemá nikoho. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž poukázal na obsah správního spisu a napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. 8. K otázce opakovaných žádostí citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2023, č. j. 4 Azs 166/2023-19, dle nějž neuvede-li žadatel všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, aniž by mu v tom bránil nějaký objektivní důvod, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, aby neunesení svého břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dále citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2025, č. j. 1 Azs 184/2025-28, dle nějž musí být v rozhodnutí o opakované žádosti alespoň stručně uvedeno, proč k relevantní změně situace v zemi původu nedošlo a jaké podklady o tom vypovídají; míra podrobnosti je určena tím, zda žadatel tvrdí posun v azylově relevantním významu jím uváděných důvodů. Žalovaný byl přesvědčen, že citované judikatuře dostál. 9. Žalovaný dodal, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu) [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2024, č. j. 7 Azs 30/2024-26]. 10. Pokud jde o nárok na udělení humanitárního azylu, dle žalovaného žalobce neuvedl žádný důvod hodný zvláštního zřetele. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2024, č. j. 5 Azs 80/2024-28, který se zabýval aplikací § 11a odst. 4 zákona o azylu, dle nějž může žalovaný z důvodů hodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou a další opakovanou žádost jako přípustnou, se žalovaný nemusí výslovně vyjadřovat, nejsou-li dány žádné významné okolnosti, k nimž při své úvaze odůvodňující zastavení řízení nepřihlédl. Posouzení žaloby soudem 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu. 12. Soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobce na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagoval a žalovaný s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil. 13. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 15. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 16. Podle § 11a odst. 4 zákona o azylu ministerstvo může z důvodů hodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou a další opakovanou žádost jako přípustnou. 17. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 18. Podle § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně. 19. K tomu, aby se správní orgán mohl znovu věcně zabývat opakovanou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které mají určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Z tohoto pravidla vychází relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu, kdy dle právní věty jeho rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, „hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“. V tomto rozsudku dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008-57.“. Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“. K tomu obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 6 Azs 15/2019-27. 20. Na tyto závěry Nejvyšší správní soud navázal v rozsud