5 A 146/2025 – Městský soud v Praze

5 A 146/2025- 37 - text  5 A 146/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: V. D., nar. X st. přísl. U. poslední hlášený pobyt X, korespondenční adresa X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve Sdělení ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-390027-7/DO-2025, o nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu ze dne 24. 6. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0390027/DO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je občanem Ukrajiny. Žalobkyně dne 24. 6. 2025 podala žalovanému žádost o dočasnou ochranu na formuláři, jenž se standardně užívá pro podávání žádosti o dočasnou ochranu dle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění od 3. 9. 2025 (dále jen „Lex Ukrajina.“). Ve formuláři uvedla, že dne 24. 2. 2022 pobývala v České republice, a že jí v období ode dne 10. 9. 2023 do 16. 6. 2025 byla udělena dočasná ochrana na Kypru. Žalovaný podanou žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou, jelikož žalobkyně získala dočasnou ochranu nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU. 2. Žalobkyně proti vrácení své žádosti podané dne 24. 6. 2022 žalovaným brojila zásahovou žalobou, které bylo Městským soudem v Praze vyhověno rozsudkem ze dne 30. 7. 2025, č. j. 8 A 81/2025-31, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 8. 2025, č. j. 8 A 81/2025-34, jímž byl jednak deklarován zásah spočívající ve vrácení žádosti žalobkyni dne 24. 6. 2025, vedené pod č. j. OAM-0390027/DO-2025, a taktéž bylo žalovanému zakázáno pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázáno obnovit stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany. 3. Žalovaný poté usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. OAM-390027-6/DO-2025, zrušil dle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“), sdělení, kterým bylo konstatováno, že žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany ze dne 24. 6. 2025, pod č. j. OAM-0390027/DO-2025, je nepřijatelná, jelikož sdělení bylo vydáno v rozporu s § 3 Lex Ukrajina. Následně dne 17. 9. 2025 žalovaný vydal (nové) sdělení o nepřijatelnosti žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 24. 6. 2025, vedené pod č. j. OAM-0390027/DO-2025, dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, jelikož žadatelka není osobou uvedenou v § 3 Lex Ukrajina (dále též „Sdělení ze dne 17. 9. 2025“). Žalovaný v odůvodnění vysvětlil, že důvodem pro rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti žalobkyně byla skutečnost, že nepobývala v době rozhodné, tj. přede dnem 24. 2. 2022, na Ukrajině, což ostatně sama žalobkyně v žádosti potvrdila. 4. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající ve Sdělení ze dne 17. 9. 2025 o nepřijatelnosti její žádosti o udělení dočasné ochrany ze dne 24. 6. 2025, pod č. j. OAM-0390027/DO-2025, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 5. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že Ukrajinu opustila dne 20. 2. 2022, tj. toliko o 4 dny dříve než je den, který je prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022 (dále též „prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382“) určen jako den počátku ruské invaze na Ukrajinu a den rozhodující pro nárok na dočasnou ochranu. Po jejím odjezdu z Ukrajiny zde vypukl válečný konflikt, proto v České republice požádala o vízum dočasné ochrany, které jí bylo uděleno. Žalobkyniny rodiče z Ukrajiny uprchli na Kypr, kam za nimi žalobkyně odjela a pobývala tam na základě udělené dočasné ochrany od 1. 9. 2023 do 16. 6. 2025. Nyní se přestěhovala do České republiky, zrušila dočasnou ochranu udělenou jí na Kypru a dne 24. 6. 2025 zde požádala o dočasnou ochranu. Žalobkyně s poukazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2025, č. j. 5 A 15/2025-37, byla přesvědčena, že posouzení její žádosti o dočasnou ochranu žalovaným neodpovídá smyslu a účelu dočasné ochrany a je příliš restriktivní, jelikož Ukrajinu opustila pouhý týden před působností prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 a již jednou jí byla dočasná ochrana v České republice udělena. Upozornila na to, že prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 vybízí členské státy k tomu, aby udělovaly dočasnou ochranu osobám, které opustily Ukrajinu krátce přede dnem 24. 2. 2022, tudíž by jí měl žalovaný rovněž dočasnou ochranu udělit. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobkyně původně nedostatečně vyhodnotil jako nepřípustnou dle § písm. d) Lex Ukrajina; avšak tato je nepřípustná především z důvodu dle § 5 písm. b) Lex Ukrajina, tj. z důvodu, že žalobkyně není osobou, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382. Z otisků hraničních razítek o vstupech a výstupech na území členských států EU v cestovním dokladu žalobkyně totiž vyplynulo, že žalobkyně vycestovala z území Ukrajiny nejpozději ke dni 6. 1. 2022, kdy přes území Srbska vstoupila na území států Schengenského prostoru dne 6. 1. 2022, na území Kypru přicestovala dne 6. 2. 2022, odkud pak odcestovala do Maďarska dne 20. 2. 2022. Žalovaný potvrdil, že dne 17. 3. 2022 bylo žalobkyni na území České republiky uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění rozhodném (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Přičemž dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu se dle Lex Ukrajina změnilo na oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dle § 8 odst. 1 Lex Ukrajina, jinak by žalobkyni nemohla být dočasná ochrana udělena, jelikož přede dnem 24. 2. 2022 nepobývala na Ukrajině. Podmínky pro udělení dlouhodobého víza za účelem strpění jsou v zákoně o pobytu cizinců upraveny odlišně na rozdíl od podmínek pro udělení dočasné ochrany. Žalobkyni však oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice zaniklo, neboť si jeho platnost v roce 2024 neprodloužila. 7. Žalovaný dále s odkazem na čl. 2 písm. c) prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 vyložil pojem „vysídlených osob“ tak, že se jedná o osoby, které musely opustit zemi původu a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi původu vrátit za bezpečných a trvalých podmínek, tj. že za osobu vysídlenou lze považovat pouze tu osobu, která zemi původu opustila v důsledku určité situace, která v dané zemi nastala (např. v důsledku ozbrojeného konfliktu). Mezi danou situací v zemi původu a opuštěním země ze strany dotčené osoby, musí existovat příčinná souvislost, tj. situace v zemi původu musí být důvodem, pro který dotčená osoba tuto zemi opustila. V případě žalobkyně absentuje právě tato příčinná souvislost, když žalobkyně neopustila Ukrajinu v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Dále žalovaný poukázal na dokument Komise EU nazvaný: „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“. Jde o sdělení komise č. 2022/C 126 I/01, jenž NSS v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, označil za tzv. soft law a dle kterého nemají v zásadě nárok na dočasnou ochranu ti ukrajinští státní občané, kteří byli vysídleni z Ukrajiny před 24. 2. 2022 nebo se před tímto datem nacházeli mimo Ukrajinu, například z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, kvůli zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů. V této souvislosti označil rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025, č. j. 5 Azs 72/2024—21, za v dané věci nepřiléhavý, jelikož byl postaven na odlišných skutkových okolnostech. Navrhl proto soudu, aby žalobu žalobkyně pro nedůvodnost zamítl. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2025, č. j. 8 A 81/2025-31, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 8. 2025, č. j. 8 A 81/2025-34, kopie cestovního dokladu žalobkyně s otisky razítek vstupních zemí, usnesení žalovaného ze dne 8. 9. 2025, č. j. OAM-390027-6/DO-2025, a Sdělení žalovaného ze dne 17. 9. 2025 o nepřijatelnosti žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany ze dne 24. 6. 2025, pod č. j. OAM-039002