8 As 138/2021 — Nejvyšší správní soud

6 A 133/2025- 45 - text 9 6 A 133/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X. bytem X. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 1. 9. 2025, č. j. 10.04-000094/25-0002, ze dne 1. 9. 2025, č. j. 10.04-000095/25-0002, ze dne 2. 9. 2025, č. j. 10.04-000096/25-0002 a ze dne 2. 9. 2025, č. j. 10.04-000097/25-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá vyslovení nicotnosti, popř. zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (dále jen „napadená rozhodnutí“), kterými jí předseda žalované neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu v jejích řízením o kasační stížnosti. Žalobkyně totiž ve všech čtyřech žádostech neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí předtím odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Žalobkyně tedy neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak, tedy na smluvním základě. Jádrem sporu je tak zákonnost postupu žalované, která žádostem žalobkyně pro nesplnění této podmínky nevyhověla s odkazem na § 18c odst. 3 a § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). II. Žaloba 2. Předně žalobkyně poukázala na znění formuláře „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu“ dle § 18c odst. 4 věty druhé zákona o advokacii (dále jen „formulář“), který je přílohou č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). 3. Žalobkyně je přesvědčena, že ust. § 18c odst. 4 věta druhá a § 23 odst. 5 zákona o advokacii, na něž výslovně odkazuje § 1 odst. 4 vyhlášky, vedle sebe neobstojí. Přestože § 23 odst. 5 zákona o advokacii explicitně umožňuje požádat o určení advokáta za úplatu, dle žalobkyně tak činí implicitně (analogicky) podle § 18c téhož zákona; ten je podle žalobkyně v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. A to proto, že je ve formuláři ponechán požadavek na prokázání příjmových a majetkových poměrů žadatele. Tím jsou dle žalobkyně z žádosti paušálně vyloučeni ti žadatelé, kteří o ustanovení advokáta žádají z jiných, než příjmových či majetkových důvodů. Dle žalobkyně zákonodárce ani po novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024 nezabránil možnosti vykládat § 18 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii dvojím způsobem, když do něj nedoplnil slova „bezplatně a za úplatu“ a ust. § 18c zákona o advokacii se tak dle žalobkyně nadále týká bezplatného určení advokáta. 4. Tím, že § 1 odst. 4 vyhlášky odkazuje na § 18c odst. 4 zákona o advokacii a také na § 23 odst. 5 zákona o advokacii ve spojení s § 18c téhož zákona, které se nadále týká bezplatného určení advokáta, dochází u žadatelů, kteří stejně jako žalobkyně žalovanou žádají o určení advokáta za úplatu, ke ztíženému přístupu k soudu a k právní pomoci, což žalobkyně považuje za rozporné s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 5. Dle žalobkyně nemá požadavek na vyplnění formulářové informace o tom, zda žadatel v minulosti o ustanovení zástupce žádal soud, oporu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21, kterým byla z § 18 odst. 1 zákona o advokacii vypuštěna slova „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují“ a „zákona o advokacii“. Žalobkyně má za to, že je proti smyslu výše uvedeného nálezu, aby žadatel, který po žalované požaduje určit advokáta, jehož služby mu hodlá hradit, dokládal, že svou žádostí o určení advokáta u soudů neuspěl z příjmových nebo majetkových důvodů. Žadatel by měl mít možnost svobodně se rozhodnout, zda bude schopen náklady na advokáta z vlastních prostředků hradit či nikoli; v opačném případě se jedná o porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Žalobkyně nesouhlasí ani s požadavkem na doložení jmen alespoň dvou advokátů, u nichž se před podáním žádosti neúspěšně pokusila zajistit si právní služby. Znění formuláře nekoresponduje s § 18c odst. 3 zákona o advokacii, které doložení dvou advokátů vyžaduje; v konečném důsledku je tak žadatel nucen nahlédnout do zákona, protože formulář žádosti o určení advokáta za úplatu doložení jmen advokátů (včetně způsobu doložení) nestanoví. Dle žalobkyně ale absence takové informace ve formuláři nemůže být k tíži žadatele. Ve spojení s § 18c odst. 3 zákona o advokacii, které neobsahuje žalobkyní požadované sousloví „za úplatu“ žalobkyně odkázala na § 1 odst. 4 vyhlášky s tím, že i v tomto případě má požadavek v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 7. Žalobkyně se také domnívá, že pokud je povinna žádat o určení advokáta za úplatu na uvedeném formuláři, má také veřejné subjektivní právo upozornit na jeho nedostatky a na nedostatky samotné vyhlášky. Formulář i vyhlášku považuje za protizákonné a protiústavní, z toho důvodu jsou protizákonná a protiústavní i všechna rozhodnutí žalované. Neobstojí tedy v nich obsažený závěr, že žalobkyně jako žadatelka nesplnila podmínky podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalobkyně má napadená rozhodnutí za nicotná a vnitřně rozporná, protože ani po novele zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024 chybí zákonný podklad pro určení advokáta za úplatu, týkajícího se ustanovení zástupce soudem, uvedení a doložení odmítnutí dvěma advokáty či včasnosti žádosti. 8. V důsledku nicotnosti, resp. nezákonnosti napadených rozhodnutí byl žalobkyni dle jejího názoru odepřen přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně proto soudu navrhla, aby vyslovil, že napadená rozhodnutí jsou nicotná, případně aby tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně po soudu požaduje zrušení § 1 odst. 4 vyhlášky a předložení věci ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu, neboť o rozporu zákona s Ústavou si správní soud nemůže učinit úsudek sám. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že napadená rozhodnutí jsou plně v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) i se zákonem o advokacii. 10. Všechna čtyři napadená rozhodnutí jsou postavena na tom, že žalobkyně nenaplnila zákonný předpoklad pro vyhovění jejích žádostí ve smyslu § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Neprokázala totiž, že by předtím oslovila alespoň dva advokáty, kteří by jí před podáním žádosti odmítli poskytnout právní služby, pro jejichž poskytnutí pak hodlala využít advokátů, které by jí na základě jejích žádostí určila žalovaná. Žalovaná tak v reakci na kusou žalobní argumentaci popřela, že by napadená rozhodnutí postavila na jiném důvodu, týkajícím se konkrétně nevčasnosti podaných žádostí. 11. K námitce týkající se nesplnění povinnosti uvést jména dvou advokátů, které žalobkyně před podáním každé žádosti kontaktovala a kteří ji odmítli, žalovaná připomněla, že žalobkyně byla o nové právní úpravě poučena již v minulosti v rámci jiného řízení, a to sdělením ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10.32000052/24002. Určení advokáta za úplatu je s účinností od 1. 1. 2024 novým právním nástrojem, rozhodnutí žalované vybudované na vzájemném vztahu § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii napadla žalobkyně žalobou, která byla dne 22. 8. 2024 zdejším soudem zamítnuta rozsudkem č. j. 10 A 41/2024-47. Toto rozhodnutí následovaly i další senáty včetně senátu zdejšího. Vybudovaly přitom již masivní judikaturu, která rozhodnutí žalované postavené na důvodu § 18c odst. 3 zákona o advokacii neruší a žalobkyniny žaloby tak zamítá. 12. Bez ohledu na to, že žalobkyně byla v daném řízení a v následném soudním řízení správním neúspěšná, žalobkyně dále stereotypně jména advokátů neuvádí a v desítkách obdobných soudních sporů přednáší svůj subjektivní výklad zákona o advokacii, v němž tvrdí, že k oslovení advokátů není povinna. Žalovaná má ale názor opačný a uvádí, že žalobkyně při žádosti o určení advokáta musí dle zákonné úpravy také doložit, byť neformální vyjádření dvou oslovených advokátů, že poptávanou právní službu odmítají poskytnout; nestačí samotné osvědčení o tom, že se na tyto advokáty obrátila. 13. Pokud chce být žalobkyně procesně aktivní vůči soudní moci a hodlá podávat desítky až stovky žalob, měla by si zvolit nejpřirozenější postup — tedy zajistit si právní zastoupení vlastním advokátem, a nespoléhat na soud či žalovanou. Mechanismy ustanovení či určení advokáta jsou podpůrnými instituty k vlastní volbě advokáta, což se nezměnilo ani novelou zákona o advokacii č. 349/2023 Sb., jelikož text § 18 odst. 2 zůstal beze změny. Žalobkyně byla opakovaně poučena o povinnosti nejen uvést dva oslovené advokáty, ale tak