6 A 137/2025 – Městský soud v Praze

6 A 137/2025- 31 - text 9 6 A 137/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupen Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 12. 11. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 12. 11. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 12. 11. 2025 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Pavola Kehla, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v tom, že mu žalovaný vrátil jeho žádost o udělení dočasné ochrany ze dne 12. 11. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0422175/DO-2025, jako nepřijatelnou ve smyslu § 5 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“) z důvodu, že žalobce získal dočasnou ochranu v jiném členském státě EU (konkrétně v Rumunsku). Zároveň žalobce požadoval, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany. II. Žaloba 2. Žalobce je občanem Ukrajiny. V minulosti získal dočasnou ochranu v Rumunsku, ačkoliv o to sám nežádal. Předtím byl také držitelem dočasné ochrany v České republice, ta mu již však byla zrušena. 3. Žalobce ve věci samé namítl, že § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina je v rozporu s unijním právem, a proto jej nelze aplikovat. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, podle něhož žalovaný nemůže považovat žádost o dočasnou ochranu za nepřijatelnou pouze z důvodu, že občan Ukrajiny má nebo v minulosti měl dočasnou ochranu v jiném členském státě. Unijní právo neomezuje sekundární pohyb držitelů dočasné ochrany, zakazuje pouze současné čerpání výhod s ní spojených ve více členských státech. 4. Ze směrnice Rady 2001/55/ES o dočasné ochraně (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) nevyplývá oprávnění členských států žádost o dočasnou ochranu automaticky odmítat. Tento závěr nebyl dotčen ani přijetím prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 Prováděcí Rady EU 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“), jímž byla prodloužena dočasná ochrana zavedená prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“). 5. Žalovaný proto nebyl oprávněn považovat žádost žalobce o poskytnutí dočasné ochrany za nepřijatelnou; pokud tak učinil, představoval tento postup nezákonný zásah. 6. Žalobce podal také návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 3. 12. 2025 zdejší soud rozhodl o zamítnutí tohoto návrhu. III. Vyjádření žalovaného 7. Soud předně uvádí, že prakticky totožnou argumentaci zvolil žalovaný i v dalších řízeních, které se týkaly žádostí posouzených již dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 11. 12. 2025, č. j. 10 A 173/2025-24, ze dne 19. 12. 2025, č. j. 3 A 143/2025-30 nebo ze dne 19. 12. 2025, č. j. 5 A 121/2025-26). 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobce je v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy Temporary Protection Platform (dále jen „systém TPP“) evidován jako držitel dočasné ochrany v Rumunské republice, což má dokládat označení „tp“ v kolonce „Type of protection“. Proto žalovaný vyhodnotil žalobcovu žádost jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Žalovaný poukázal na to, že žalobce svou žalobní argumentaci směřuje vůči jiným zákonným důvodům (§ 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina), není si proto jist, zdali si je žalobce vědom skutečnosti, že jeho žádost žalovaný za nepřijatelnou označil z jiného důvodu. 9. Pro posouzení nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je podle žalovaného rozhodující, že žalobce dočasnou ochranu v jiném členském státě již získal. V této souvislosti žalovaný odkázal na § 3 odst. 3 téhož zákona a uvedl, že zde uvedené oznámení o riziku vyčerpání kapacit zveřejnil a dne 25. 8. 2025 zaslal Evropské komisi. 10. Aplikované ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je dle něj v souladu s unijním právem, neboť z unijní právní úpravy neplyne osobám, které již v jiném členském státě čerpaly práva spojená s dočasnou ochranou, zejména získaly pobytové oprávnění z tohoto titulu, nárok na udělení téhož pobytového oprávnění v dalším členském státě, s výjimkou sloučení rodiny, humanitárních důvodů nebo přemístění podle čl. 26 směrnice o dočasné ochraně. Takové právo nevyplývá ani výslovně, ani implicitně ze směrnice o dočasné ochraně, což má potvrzovat znění jejího čl. 8 odst. 1. Pokud by se toto ustanovení mělo vztahovat i na osoby, jimž již bylo pobytové oprávnění uděleno v jiném členském státě, muselo by být formulováno odlišně a směrnice by současně nemohla obsahovat ustanovení čl. 15 a čl. 26. 11. Žalovaný dále uvedl, že právo sekundárního pohybu držitelů dočasné ochrany v rámci EU nelze přímo dovodit ze směrnice o dočasné ochraně, a je proto sporné, zda jej lze odvozovat pouze z dohody členských států o neaplikování čl. 11 této směrnice. Uvedený článek podle žalovaného upravuje výlučně vzájemné povinnosti členských států a nemá přímé právní účinky vůči jednotlivcům; na držitele pobytového oprávnění může působit nanejvýš nepřímo. Samotná neaplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně tak nemůže osobě, jíž bylo povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice uděleno jedním členským státem, založit právo získat toto povolení v jiném členském státě. Žalovaný zároveň poukázal na to, že právě z dohody členských států o neaplikování čl. 11 směrnice NSS ve své judikatuře dovozuje existenci práva na přemístění do jiného členského státu a na získání nového povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v tomto státě. 12. Zdůraznil také, že prováděcím rozhodnutím 2025/1460 byly v oblasti druhotných pohybů doplněny nové recitály č. 5 a č. 6, z nichž podle jeho názoru jednoznačně vyplývá vůle členských států jako smluvních stran dohody o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nepředávat si mezi sebou neoprávněně pobývající držitele povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany. Vyloučením aplikace čl. 11 ale nedošlo k založení dalších práv vysídlených osob. Jelikož tyto recitály nejsou součástí normativního textu prováděcího rozhodnutí, ale slouží pouze jako interpretační vodítka, nejsou vázány na jeho časovou účinnost. Jejich znění tak podle žalovaného dodatečně objasňuje význam dohody o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně a potvrzuje, že druhotný pohyb držitelů pobytového oprávnění z dočasné ochrany je nežádoucí. 13. Na vyjádření žalovaného žalobce nereagoval. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 14. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek sp. zn. 1 Azs 174/2024). 16. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili. Nařídit jednání nebylo potřeba ani kvůli dokazování. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož by bylo možné zjistit průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se žalobce mohl jako stěžovatel seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah, zpr