6 Azs 82/2018 — Nejvyšší správní soud

6 A 77/2025- 54 - text pokračování 9 6 A 77/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobkyně: A. M. zastoupena advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno proti žalovanému: Generální konzulát České republiky v Drážďanech sídlem Erna-Berger-Strasse 1, 01097, Drážďany, Německo o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Zásah žalovaného představovaný nepřidělením termínu k osobnímu podání žádosti o pobytové oprávnění na základě žalobkyniny registrace ze dne 23. 6. 2025 byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 405 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce, Mgr. Marka Sedláka. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je běloruskou státní příslušnicí. Má povolen dlouhodobý pobyt na území Litvy. Jelikož byl tento pobyt žalobkyni prodlužován, přesahuje v souhrnu délku dvou let. Z toho důvodu je dána místní příslušnost žalovaného dle § 169g odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyně chtěla o pobyt na území České republiky požádat prostřednictvím vízového centra žalovaného, protože s účinností od 1. 5. 2023 mohou občané třetích zemí, kteří mají povolen pobyt v některém ze států Schengenského prostoru, podat svou žádost pouze tam. V České republice se žalobkyně chce věnovat studiu českého jazyka v rámci přípravného kurzu a poté hodlá studovat právo, jelikož tento obor již jednou vystudovala v Bělorusku. [2] Dne 23. 6. 2025 žalobkyně odeslala (skrze svého právního zástupce) registrační email žalovanému, aby požádala o stanovení termínu pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia. Postupovala na základě instrukcí, které žalovaný zveřejnil na svých webových stránkách. Téhož dne obdržela od žalovaného následující odpověď: „Děkuejme za Váš email. Registrace bohužel není možná z důvodu omezení služeb pro občany Běloruska: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/aktuality/vizove_sluzby_pro_obcany_ruska_a.html“. Po otevření výše uvedeného odkazu je žadatel přesměrován na webové stránky Ministerstva zahraničních věcí. Žadateli se dostane informace, že některé žádosti o pobytová oprávnění, které podají občané Běloruska, jsou nepřijatelné. Důvodem je zákon č. 175/2022 Sb., o dalších opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace a o změně dalších zákonů v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, a nařízení vlády, která na tento předpis navazují. [3] Ve věci již jednou zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2025, čj. 6 A 77/2025-26. K podané kasační stížnosti žalobkyně byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 2026, čj. 6 Azs 165/2025-35, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor, který Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vyslovil a který je pro zdejší soud závazný, soud hodnotí v další části odůvodnění tohoto rozsudku. II. Žalobní argumentace [4] Žalobkyně namítá, že postup žalovaného, který jí neposkytl termín k osobnímu podání žádosti představuje nezákonný zásah. Má za to, že výše uvedený postup neodpovídá zákonné úpravě. Žalovaný v rámci své odpovědi nepodložil danou informaci žádným zákonným ustanovením, z nějž by plynulo, že občané Běloruska se nemohou zaregistrovat za účelem podání žádosti. Poukazuje na znění ustanovení § 169d odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců, kde je osobní podání žádosti zakotveno jako podmínka, kterou musí žadatel splnit, aby mohlo být zahájeno příslušné řízení. [5] Dle žalobkyně má žalovaný povinnost žadatelům termín poskytnout. Až poté co je žádost podána, může rozhodnout o její nepřijatelnosti ve smyslu § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců. V takovém případě se může žadatel bránit správní žalobou proti rozhodnutí. V žalobkynině věci však takto postupovat nelze. Bylo jí zabráněno podat samotnou žádost i se poté případně bránit u správního soudu proti její nepřijatelnosti. [6] Rovněž namítá, že postup žalovaného odporuje Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále též „Směrnice 2016/801“). Tento unijní akt totiž členskému státu neumožňuje, aby prostřednictvím vnitrostátního právního předpisu zabraňoval občanům třetích zemí v podávání žádostí o pobytové oprávnění jen z důvodu jejich státní příslušnosti. [7] Z výše uvedených důvodů žalobkyně požaduje, aby soud rozhodl, že daný zásah spočívající v neposkytnutí termínu k osobnímu podání žádosti, byl nezákonný. III. Vyjádření žalovaného [8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se nezákonného zásahu nedopustil. Proto shledává podanou žalobu nedůvodnou a požaduje její zamítnutí. [9] Nebyla totiž naplněna kritéria nezákonného zásahu, o kterých pojednával Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65. Má za to, že nebyla splněna první, druhá ani třetí podmínka. Shledal, že žalobkynina práva nebyla zasažena přímo ani nepřímo. Jednání žalovaného nebylo nezákonné. [10] Žalovaný uvedl, že je po žadatelích požadováno dodat jen elektronickou kopii těch dokladů, které vypovídají o přijatelnosti dané žádosti (ve smyslu § 169h odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců). Dále uvedl, že termín je dán jen těm žadatelům provádějícím registraci, z jimiž poskytnutých dokladů je patrné, že daná žádost není zřejmě nepřijatelná. Tento postup zdůvodňuje snahou o plynulé vyřizování žádostí zastupitelským úřadem, jehož kapacity jsou omezené. Rovněž argumentuje zásadou procesní ekonomie. [11] Žalovaný odkázal na § 2 nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech (dále též „nařízení vlády č. 55/2024“). Dané ustanovení uvádí, v jakých případech není žádost o pobytový titul podaná občanem Ruska či Běloruska nepřijatelná. Jelikož žalobkyně usilovala o pobytové oprávnění za účelem studia, byla by její žádost přijatelná jen za okolností uvedených v § 64 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tedy v případě získání stipendia uděleného Českou republikou, Evropskou unií či mezinárodní organizací. Žalobkyně však neposkytla žádné údaje, které by nasvědčovaly získání takovéhoto stipendia. Ze žalobkyní doloženého potvrzení vydaného Ústavem jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze o přijetí žalobkyně ke studiu Ročního přípravného kurzu vyplynulo jen uhrazení první splátky školného. Nebylo v něm tak uvedeno nic o jakémkoli stipendiu. Ani sama žalobkyně jeho zisk nenamítala. [12] Dále žalovaný argumentoval zásadou rychlosti a hospodárnosti při vyřizování daných žádostí. Uvedl, že za účelem naplnění této zásady dochází k předběžnému posouzení žádostí již po registraci žadatele. V rámci něj se hledí na to, zda je dána místní příslušnost daného zastupitelského úřadu, a zda není žádost nepřijatelná. Pokud je nepřijatelnost shledána, je žadatel o dané skutečnosti vyrozuměn. Zároveň je uveden důvod nepřidělení termínu k osobnímu podání žádosti. K tomuto odkazuje na bod 48 rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2024, č. j. 10 A 123/2023-45, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2024, č. j. 1 Azs 43/2024. Dodává, že ačkoli Nejvyšší správní soud pojednával o nepřijatelnosti z důvodu místní nepříslušnosti, shledává žalovaný dané závěry přiléhavými i v případě žalobkyniny žádosti, jelikož se oba případy liší pouze právním předpisem, který je upravuje. Jedná se však v obou situacích o nepřijatelnost, již lze konstatovat už po učinění registrace. Přidělení termínu žalobkyni by ubíralo možnost využít daný termín jiným žadatelům, jejichž žádost nebyla po prvotním posouzení nepřijatelná. Toto by vedlo k neekonomičnosti a neefektivitě daného řízení. Zdůrazňuje také, že ani žalobkyně netvrdí žádné skutečnosti, jež by nepřijatelnost mohly před osobním podáním žádosti změnit. Žalobkyně by v případě přidělení termínu byla nucena zbytečně vynaložit náklady, které jsou jí žalovaným prováděným postupem ušetřeny. [13] Ve vztahu k námitce nemožnosti procesní obrany proti vyhodnocení žádosti jako nepřijatelné žalovaný uvádí, že z ústavního pořádku nevyplývá garance dvojinstančnosti správního řízení. Zde připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2025, č. j. 7 As 308/2024-55, a nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, a ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/04. Uvádí, že žalobkyni je stále dána možnost napadat nezákonný zásah správní žalobou, což se také žalobkyně rozhodla učinit. Dodává, že „[p]rávní úprava, na základě které je žalobkyně opr