6 Af 15/2025 – Městský soud v Praze

6 Af 15/2025- 71 - text 11 pokračování 6 Af 15/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a Mgr. Hany Janotové v právní věci žalobce: ČOLOT, a.s. sídlem Zborovská 814/9, Praha 5 zastoupen JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem sídlem Revoluční 767/25, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2025 č.j. 15512/25/5200-11434-707603 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 11. 8. 2025 domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ze dne 10. 6. 2025 č.j. 15512/25/5200-11434-707603 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně nazýván i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění) zamítlo žalobcova odvolání a potvrdilo čtyři dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“ nebo „správní orgán 1. stupně“) ze dne 17. 5. 2023, č.j. 3751797/23/2005-53522-110941, č.j. 3084759/23/2005-53522-110941, č.j. 3084622/23/2005-53522-110941 a č.j. 3084316/23/2005-53522-110941. 2. Uvedenými dodatečnými platebními výměry byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob, zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 a stanoveno zákonné penále, doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 a stanoveno zákonné penále, doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a stanoveno zákonné penále, doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 a stanoveno zákonné penále. 3. Podstatou sporu je otázka daňové uznatelnosti nákladů na dluhopisové úroky. 4. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně popsal, že žalobce uplatnil ve všech čtyřech zdaňovacích obdobích v daňově účinných nákladech úroky z dluhopisů „Dluhopis ČOLOT 9,8/2027“, které žalobce emitoval dne 28. 12. 2012 v počtu 1 milion kusů o jmenovité hodnotě 50 Kč (jmenovitá hodnota emise činila 50 mil. Kč) s úrokovým výnosem 9,8 % a splatností 31. 12. 2027. Upisovatelem celé emise dluhopisů byl P. L., který měl ke dni 31. 12. 2012 stoprocentní podíl na základním kapitálu žalobce, tudíž se jednalo o kapitálově spojené osoby dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů). K úhradě emisního kurzu mělo následně dojít vzájemným započtením pohledávek. Po provedené daňové kontrole zvýšil správce daně základ daně v každém zdaňovacím období 2016 až 2019 o částku 4,9 milionů Kč, neboť dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, když neprokázal oprávněnost uplatnění nákladových úroků z dluhopisů ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Podle závěru správce daně žalobce neprokázal, (i) že část pohledávky použité k úhradě emisního kurzu formou zápočtu reálně existovala a byla tedy k započtení způsobilá, (ii) že emise dluhopisů proběhla tak, jak žalobce tvrdil, neboť neprokázal přeměnu jednotlivých dluhopisů v hromadnou listinu, která měla proběhnout ve stejný den jako emise, a (iii) že náklady v podobě úroků z dluhopisů byly vynaloženy v přímé souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů a že došlo k naplnění ekonomické podstaty dluhopisů a že emisí dluhopisů získal dodatečné finanční prostředky. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal, že správce daně prokázal důvodné pochybnosti o existenci závazku žalobce vůči P. L. způsobilého úhrady formou zápočtu proti emisnímu kurzu, důvodné pochybnosti o existenci 1 milionu kusů listin dluhopisů a důvodné pochybnosti o účelu prostředků z emise. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí všechny tři uvedené okruhy pochybností zakládají důvod pro vyslovení závěru o nenaplnění podmínek daňové uznatelnosti nákladů dle ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 6. Pro úplnost soud dodává, že správce daně (Finanční úřad v Olomouci) po provedené kontrole na základě totožných skutkových zjištění a totožných právních důvodů zvýšil základ daně žalobce již za zdaňovací období 2013 a za zdaňovací období 2014 podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů dvěma platebními výměry ze dne 17. 3. 2020 a 18. 3. 2020, žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 5. 2021, č.j. 19053/21/5200-11434-707603 oba platební výměry potvrdil, správnost rozhodnutí žalovaného konstatovaly správní soudy v rozsudcích Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 31. 3. 2023 č.j. 60 Af 36/2021-72 a Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2024 č.j. 4 Afs 270/2023-23. Spisová dokumentace k daňové kontrole zdaňovacího období 2013 a 2014, jakož i oba zmiňované rozsudky správních soudů, jsou součástí daňového spisu předloženého Městskému soudu v Praze žalovaným v projednávané věci, přičemž žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze závěrů daňové kontroly, z rozhodnutí ze dne 18. 5. 2021 a z obou rozsudků správních soudů vycházel. Obsah žaloby 7. Žalobce v podané žalobě nejprve obecně namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, jeho nesprávné právní posouzení a porušení zákonných práv žalobce v daném daňovém řízení. 8. Žalobní námitky se týkají tří sporných okruhů, a to faktické existence pohledávky P. L. za žalobcem ve výši 25 milionů Kč, způsobu přeměny jednotlivých listinných dluhopisů na hromadnou listinu, a ekonomického přínosu emise, jejího účelu a finančního přínosu. 9. Žalobce konkrétně v prvním okruhu žalobních námitek namítá chybné posouzení žalovaného ohledně faktické existence pohledávky P. L. za žalobcem ve výši 25 milionů Kč, ze které žalovaný odvozuje neprokázání faktické úhrady poloviny emisního kurzu dle Dohody o započtení ze dne 27. 12. 2012. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce namítá nesprávné pochopení principu přeměny jednotlivých listinných dluhopisů na hromadný dluhopis žalovaným, z čehož žalovaný dovozuje, že nebylo postaveno najisto, zda vůbec byly dluhopisy v celkové výši emisního kurzu 50 milionů Kč platně vydány. K tomu žalobce namítá, že žalovaný nepřijal žádné vlastní závěry, pouze účelově opsal původní stanovisko správce daně ze zprávy o kontrole Finančního úřadu v Olomouci. S odkazem na tvrzení uvedená v prvních dvou okruzích žalobních námitek žalobce v třetím okruhu žalobních námitek nesouhlasí se závěrem žalovaného o neúčelnosti emise a absenci ekonomického přínosu. 10. Žalobní námitky se tedy vzájemně prolínají. Žalobce v nich uvádí, že žalovaný spatřuje neúčelnost emise a absenci ekonomického přínosu pouze v logice, že nebyl prokázán závazek žalobce vůči P. L. ve výši 25 milionů Kč, který by P. L. mohl platně započíst proti polovině emisního kurzu, a rovněž v tom, že není postaveno najisto, jak proběhla výměna jednotlivých listinných dluhopisů za hromadný dluhopis. Pokud by tedy žalobce prokázal existenci započitatelného závazku vůči P. L. a zároveň vysvětlil pochybnosti o fakticky uskutečněné přeměně jednotlivých listinných dluhopisů na hromadný dluhopis, pak by odpadl závěr žalovaného o neúčelnosti emise a absenci ekonomického přínosu. Z uvedeného žalobce dovozuje, že žalovaný dal fakticky v závěru o účelnosti emise a ekonomickém přínosu za pravdu žalobci, a tento závěr ve svém rozhodnutí udržel jen s odkazem na logiku propojení předchozích dvou závěrů správce daně, tedy neprokázání závazku vůči P. L. a pochybnostech o fakticky uskutečněné přeměně dluhopisů. Žalobce trvá na tom, že Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2012 byl založen závazek žalobce vůči P. L., který byl způsobilý k řádnému zápočtu dle Dohody o započtení, a jedná se o platný závazek. Žalobce považuje za závažnou vadu řízení, že se žalovaný obsahem uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek nezabýval, přestože jde o zásadní důkaz. 11. Žalobce považuje za irelevantní argumentaci žalovaného, že v řízení nebylo postaveno najisto, že emise dluhopisů proběhla v souladu s emisními podmínkami, a tím je zpochybněna planost vydání dluhopisů. Žalovaný ji postavil na tom, že není jisté, jak žalobce naložil s 1 milionem kusů listin, na druhé straně ovšem nezpochybnil, že vydání hromadného dluhopisu bylo možné, jak vyplývá z emisních podmínek. Žalobce předložil hromadnou listinu o celkové jmenovité hodnotě 50 milionů Kč nahrazující 1 milion kusů dluhopisů, tedy doložil její vydání. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval předání hromadné listiny P. L., předání bylo doloženo i Protokolem o předání hromadné listiny ze dne 28. 12. 2012. Je tedy postaveno na jisto, že emise dluhopisů proběhla v souladu s emisními podmínkami řádně. Veškeré body, na kterých žalovaný staví své závěry, jsou tedy buď žalobcem vyvráceny, nebo je třeba je podrobit řádnému přezkumu v dalším řízení pro