1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 169/2025- 52 - text 8 8 A 169/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: Město Česká Kamenice, sídlem Náměstí Míru 219, 407 21 Česká Kamenice zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Hládkov 701/4, Praha 6 - Střešovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2025, č. j. MZP/2025/220/369, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 11. 12. 2024, č. j. ČIŽP/44/2024/10258 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobci uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za spáchání přestupku dle ust. § 121 odst. 1 písm. f) zákona č. 541/2020, o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), a to za porušení povinnosti stanovené v § 13 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, a zároveň bylo žalobci uloženo uhradit náklady řízení v paušální výši 2 500 Kč. 2. Skutková zjištění prvostupňového orgánu vycházela z neohlášené kontroly provedené dne 29. 2. 2024. Předmětem kontroly bylo dodržování zákona o odpadech na pozemcích parc. č. 686/2 a 686/4 v k. ú. Česká Kamenice, jejichž vlastníkem je žalobce. Na pozemcích žalobce byly zjištěny odpady: zemina a kamení, betony, asfaltové kry, plasty, cihly, kořeny, směsné stavebné odpady uložené zřejmě jako černá skládka (sádrokarton, dlaždice, cihly), kdy hrana terénní úpravy navážky v prostoru bývalého bazénu koupaliště Milax směrem ke školce dosahovala odhadem do výše cca 4-5 m, přičemž terénní úprava byla provedena na ploše odhadem cca 20 x 30 m. 3. Prvostupňový orgán vzhledem ke skutkovým okolnostem požádal žalobce o doložení chybějících dokladů. Žalobce prvostupňovému orgánu doklady doložil společně se svým vyjádřením, ve kterém uvedl, že na předmětných pozemcích bylo navezeno přibližně 40 t asfaltů a přibližně 120 t suti. 4. Prvostupňový orgán zahájil přestupkové řízení proti žalobci a prvostupňovým rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku spočívajícím v nakládání s odpadem v zařízení, které k tomu nebylo určeno. 5. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce v žalobě namítá nepřípustnost změny prvostupňového rozhodnutí a upření možnosti se odvolat. Žalobce má za to, že prvostupňové rozhodnutí trpí vadou nepřesnosti a neurčitosti z důvodu užití formulace „mělo dojít“ ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí. Dle žalobce se jedná o vadu podstatnou a neodstranitelnou, pro kterou mělo být prvostupňové rozhodnutí žalovaným zrušeno. Ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí spatřuje žalobce nesprávnost a nepřezkoumatelnost, neboť ve výroku byla uvedena výše nákladů řízení 2 500 Kč, zatímco v odůvodnění byla uvedena částka 1 000 Kč. Žalovaný obě nesprávnosti v napadeném rozhodnutí změnil. Dle žalobce se jedná o nesprávnosti, které nelze takovýmto postupem zhojit, neboť žalobci byla odepřena možnost se proti novým skutečnostem odvolat. Tím měla být žalobci způsobena zjevná újma na jeho právech. 7. Žalobce rovněž tvrdí, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že materiál nacházející se na pozemcích žalobce je odpadem, a poukazuje na nenaplnění zákonné definice odpadu obsažené v § 4 odst. 1 zákona o odpadech. Žalobce se domnívá, že správní orgány nedostatečně prokázaly naplnění skutkové podstaty přestupku, protože neprokázaly, kdo konkrétně nakládal s odpadem, v jaké míře s ním nakládal a zda existoval úmysl nebo povinnost se navezeného materiálu zbavit. 8. Žalobce dále poukazuje na pochybení správních orgánů, které nepřihlédly k tomu, že v předmětném případu nedošlo k ohrožení veřejného zájmu ani životního prostředí. Ve správním řízení žalobce doložil laboratorní testy zeminy, které dle něj prokazují, že navezený materiál nebyl škodlivý pro životní prostředí. Dle žalobce bylo užívání zeminy povoleno na jiných pozemcích k úpravě terénu; k tomuto nebylo přihlíženo jak při dokazování, tak při výměře sankce. 9. Další žalobcovy námitky směřují k neprokázání odpovědnosti žalobce a naplnění objektivní stránky přestupku. Žalobce dále namítá, že ve správním řízení nebyl prokázán vznik škodlivých následků a že se prvostupňové rozhodnutí dostatečně nevypořádalo s moderací výše pokuty a to s ohledem, že činnost žalobce v souvislosti s projednávanou věcí byla ve veřejném zájmu a hospodaří s veřejnými financemi. 10. Žalobce vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby prvostupňové i napadené rozhodnutí byly zrušeny a aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení. 11. V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný uvádí, že změna prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) je zaprvé přípustná, pokud odvolací orgán mění pouze odůvodnění beze změny výroku, zadruhé přípustná, pokud mění i samotný výrok, a zatřetí přípustná, pokud odvolací orgán výrok nahradí výrokem zcela opačným. 12. Žalovaný rovněž považuje námitku poškození práv žalobce za nedůvodnou, neboť není zřejmé, jaká práva žalobce byla porušena, či proti jakým skutečnostem by se chtěl žalobce odvolávat. 13. Námitku žalobce, že v řízení nebylo prokázáno, že navezený materiál je odpadem, považuje žalovaný za nedůvodnou. Žalovaný poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že pro kvalifikaci odpadu je stěžejní chování vlastníka a subsumpce stavu pod pojem zbavit se. Žalobce neprokázal, že by umístnění odpadů bylo povoleno na předmětných pozemcích, či že by materiál měl být jinak využit. 14. Žalovaný dále rozporuje tvrzení žalobce, že by materiál mohla na žalobcovy pozemky přivézt jakákoliv třetí osoba. Vzhledem k nepřístupnosti pozemků, jejich umístnění v centru města a množství navezeného materiálu má žalovaný za krajně nepravděpodobné, že by se tak mohlo stát. K tomu poukazuje na vyjádření žalobce, který sám ve správním řízení uvedl, že materiál byl navážen ze staveb uvedených ve vyjádření. 15. Žalovaný uvádí, že vznik škodlivých následků nemusel být prokázán, neboť žalobce neměl k nakládání s odpady na svých pozemcích uděleno povolení k nakládání s odpady. Žalobcovy pozemky tedy nebyly zařízením určeným k nakládání s odpady a k ohrožení životního prostředí tak došlo. Žalovaný též rozporuje argumenty žalobce týkající se veřejného zájmu realizace staveb, ze kterých má materiál pocházet, a to zejména s ohledem na množství navezeného materiálu. 16. Vzhledem k výše uvedené argumentaci žalovaný navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. III. Posouzení žaloby 17. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobce byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 18. Námitky žalobce o nepřípustnosti změny rozhodnutí prvostupňového rozhodnutí jsou založeny na limitaci možnosti změny rozhodnutí, protože správní řád v § 90 odst. 1 písm. c) stanovuje, že změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. 19. Žalobci však nemohlo být odepřeno právo odvolat se z povahy věci. Výrok o nákladech řízení vychází z paušální částky, která je stanovena v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení: „Paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.“ 20. Městskému soudu tak není jasné, co jiného by mohl žalobce v případném odvolání uvést. Právní úprava totiž nedává správnímu orgánu jakýkoliv prostor pro správní uvážení při stanovení výše paušální částky nákladů správního řízení (vyjma možnosti zvýšení dle § 6 odst. 2 téže vyhlášky). Je zcela na místě vytknout prvostupňovému orgánu, že v odůvodnění uvedl nižší částku 1 000 Kč vycházející z dříve účinného znění vyhlášky, tato skutečnost však nemůže založit důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. V případě nepřesného uvedení částky paušální částky nákladů řízení v odůvodnění rozhodnutí se jedná o chybu v