7 Aps 1/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 17/2026- 34 - text 7 č. j. 8A 17/2026 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce A. M., bytem X zastoupeného Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., L.L.M., advokátem se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, se sídlem Kongresová 1666, Praha 4, O žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu s návrhem na vydání předběžného opatření t a k t o: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 19. února 2026 obdržel výzvu Policie České republiky k vydání osobního automobilu značky BMW 530d, registrační značky X, rok výroby 2020, VIN X, s objemem motoru X, vydanou dne 18. února 2026 pod č. j. KRPA368115/ČJ2025001320 (dále jen „výzva k vydání vozidla“ a „vozidlo“). Podle žalobce tato výzva představuje nezákonný zásah do jeho majetkových práv zaručených čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a proto se domáhá poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. S ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě k vydání vozidla do 12. března 2026 zároveň navrhuje přednostní projednání věci, případně vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. 2. Žalobce uvádí, že podle informací, které jeho právní zástupce zjistil vlastním šetřením a komunikací s německou policií, byla výzva k vydání vozidla vydána na základě trestního řízení vedeného u policie v Berlíně pod sp. zn. 2511131503420323. Podle sdělení policistky B. Z. se řízení nachází pouze ve stadiu prověřování a dosud nebylo předáno soudu, což je důvodem, proč nebylo umožněno nahlédnutí do spisu. Z tohoto zdroje měl právní zástupce žalobce rovněž potvrzeno, že věc není šetřena jako krádež, ale jako podezření ze zpronevěry (Unterschlagung), spočívající podle tvrzení původního vlastníka v tom, že vozidlo bylo financováno prostřednictvím BMW Bank a dluh vůči této instituci nebyl splacen. 3. Podle žalobce zvolila BMW Bank postup, který představuje zneužití veřejnoprávních institucí k řešení situace, jež přísluší civilnímu právu. Žalobce podrobně popsal způsob nabytí vozidla. Vozidlo našel prostřednictvím mezinárodní inzerční platformy a následně kontaktoval prodávajícího T. U. Po komunikaci s ním se rozhodl vozidlo zakoupit. Před uzavřením kupní smlouvy byla podle žalobce v Polsku provedena placená certifikovaná prohlídka technikem, při níž nebyly zjištěny žádné právní vady ani evidence odcizení. Prodávající předložil kupní smlouvu, kterou nabyl vozidlo od původního vlastníka pana R., a technický průkaz, v němž nebyla uvedena žádná poznámka o financování vozidla bankovní institucí. To žalobce považuje za obvyklou informaci, která v obdobných případech bývá uváděna. 4. Žalobce dále uvádí, že k vozidlu obdržel klíče a německé převozní registrační značky. Po dovezení vozidla do České republiky jej podrobil technické kontrole a sjednal povinné ručení. Ani při těchto úkonech nebyly zjištěny žádné právní překážky registrace. Teprve následně jej registr vozidel upozornil na administrativní problém a odkázal jej na Policii ČR. Policie ČR podle tvrzení žalobce při několika jednáních uvedla, že vozidlo je v pořádku a má být registrováno. Až s časovým odstupem několika týdnů Policie ČR zjistila, že je vozidlo vedeno v pátrání na základě podnětu BMW Bank GmbH. 5. Po tomto zjištění žalobce podal trestní oznámení na původního vlastníka, které následně předložil i německé policii. V rámci přeshraniční policejní spolupráce byla poté českou policií vydána nyní napadená výzva k vydání vozidla. 6. Žalobce uvádí, že po celou dobu jednal v dobré víře a učinil veškeré kroky, které lze spravedlivě požadovat k ověření původu vozidla: zajistil odbornou prohlídku v Polsku, absolvoval technickou kontrolu v České republice, sjednal pojištění, zahájil registrační řízení a opakovaně komunikoval s Policií ČR, která jej ujišťovala, že s vozidlem není problém. Podle žalobce nelze za této situace přehlížet, že ani orgány veřejné moci nebyly schopny bezprostředně zjistit, že je vozidlo evidováno v pátrání; proto nelze objektivně očekávat, že by tuto skutečnost mohl sám zjistit běžný kupující. 7. Žalobce dále namítá, že nabytí vlastnického práva je třeba posuzovat podle práva státu, kde došlo k předání věci, tedy podle polského práva (§ 169 polského občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že vozidlo nebylo odcizeno ani ztraceno, ale podle informací z Německa mělo být zpronevěřeno, nabyl žalobce vlastnické právo v dobré víře. Tento závěr podle něj odpovídá rovněž české (§ 1109 a násl. občanského zákoníku) i německé právní úpravě (§ 932 BGB). Podle žalobce tedy nabyl vozidlo legitimně. 8. Dále žalobce uvádí, že výzva k vydání vozidla je nepřiměřeným a nezákonným zásahem do jeho práv a je v rozporu se zásadou legitimního očekávání, neboť stát nemůže žalobce nejprve opakovaně ujišťovat, že vozidlo je v pořádku, a následně jej vyzývat k jeho vydání. Takový postup podle něj narušuje právní jistotu. 9. Žalobce rovněž namítá, že situace představuje civilněprávní spor mezi původním vlastníkem vozidla (případně financující bankou) a současným držitelem, který měl být řešen civilní cestou, nikoli prostřednictvím veřejnoprávních prostředků. Podle něj došlo k neoprávněnému zvýhodnění financující banky, která místo uplatnění civilní žaloby využila policejních orgánů. Žalobce zdůrazňuje, že vozidlo nebylo odcizeno, ale zpronevěřeno, a že absence poznámky o financování v technickém průkaze je důsledkem nedbalosti financující banky. 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dne 24. listopadu 2025 obdrželo Místní oddělení Policie České republiky Praha 9 – Vysočany oznámení z Dopravního inspektorátu hlavního města Prahy, registračního pracoviště Na Výběžku 7, Praha 9, ve věci přihlašování vozidla registrační značky X, VIN X. Podle tohoto oznámení bylo vozidlo vedeno v Schengenském informačním systému (SIS), přičemž vyhlašujícím státem byla Spolková republika Německo. 11. Na základě tohoto podnětu provedlo místní oddělení policie na místě prověrku a zjistilo, že vozidlo je v systému SIS II vedeno jako věc hledaná za účelem zabavení podle čl. 38 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862. Podle informací obdržených od německých policejních orgánů probíhá v Německu vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry, případně neoprávněného užívání. Tato skutečnost je obsažena i v žalobě. 12. V návaznosti na zjištění skutečného držitele vozidla bylo v rámci prověrky zjištěno, že vlastníkem vozidla je podle dostupných evidencí pan A. M., narozený X, bytem v X, který je žalobcem v tomto řízení. 13. V průběhu šetření požádaly policejní orgány Spolkové republiky Německo českou policii o zajištění vozidla. Z tohoto důvodu byla žalobci doručena dne 18. února 2026 písemná výzva k vydání vozidla podle § 34a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Současně o tom byl prostřednictvím datové schránky vyrozuměn i jeho právní zástupce. Žalobce podle žalovaného ve stanovené lhůtě vozidlo nevydal. 14. Žalovaný vysvětlil, že § 34a zákona č. 273/2008 Sb. byl do právního řádu vložen v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Cílem ustanovení je upravit postup policie při nalezení věci, po níž bylo vyhlášeno mezinárodní pátrání nebo u které lze důvodně předpokládat zájem cizího státu na jejím zajištění a následném případném předání. Podle žalovaného toto ustanovení představuje komplexní právní úpravu postupu policie v těchto případech a jeho povaha je typicky předběžná a zajišťovací. 15. Policie se o vyhlášeném pátrání po věci dozvídá zpravidla prostřednictvím mezinárodních pátracích systémů, mezi nimiž zaujímá zásadní místo právě Schengenský informační systém (SIS I a SIS II). Pokud osoba nevydá věc dobrovolně, je policista podle citovaného ustanovení oprávněn po předchozí marné výzvě věc odejmout. Žalovaný dále uvedl, že předběžné zajištění věci může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, nejdéle však 60 dnů. Je-li v této lhůtě podána žádost o právní pomoc podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci, řídí se další postup příslušnými ustanoveními upravujícími poskytování právní pomoci. Policie je povinna o zajištění věci informovat cizí stát, v jehož zájmu byla věc zajištěna, včetně sdělení lhůty pro uplatnění práv. Cizí stát může reagovat žádostí o právní pomoc nebo sdělením totožnosti vlastníka věci. 16. Žalovaný uvedl, že Místní oddělení policie Praha 9 – Vysočany postupovalo při vydání výzvy k vydání vozidla v souladu s mezinárodními smlouvami, čl. 38 Nařízení (EU) 2018/1862 a § 34a odst. 1 zákona o Policii České republiky. Policie České republiky podle žalovaného není oprávněna zasahovat do průběhu trestního řízení vedeného v zahraničí ani posuzovat oprávněnost požadavků německých policejních orgánů. Ty využily svého práva a v souladu s unijní právní úpravou požádaly o zajištění věci, na což Policie České r