8 A 170/2025 – Městský soud v Praze

8 A 170/2025- 17 - text 8 č. j. 8 A 170/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: I. M., nar. X bytem X, zastoupený JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 8. 10. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-429642/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 8. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-429642/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Veroniky Pupalové, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou zásahovou žalobou domáhá určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který dle tvrzení žalobce spočívá v tom, že mu dne 8. 10. 2025 byla jako nepřijatelná vrácena žádost o dočasnou ochranu, evidovaná pod č. j. OAM–429642/DO–2025. Důvodem nepřijatelnosti podle žalovaného bylo, že žalobce nesplňuje podmínku podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace („lex Ukrajina“) 2. Podstata sporu spočívá v tom, že žalobci byla udělena dočasná ochrana v Německu. Následně podal žádost o udělení dočasné ochrany v České republice, kterou žalovaný vrátil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., s tím, že Ministerstvo vnitra dne 25. 8. 2025 zaslalo Evropské komisi oznámení podle § 3 odst. 3 téhož zákona o riziku vyčerpání kapacit. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce dne 8. 10. 2025 podal u žalovaného žádost o poskytnutí dočasné ochrany, evidovanou pod č. j. OAM429642/DO2025. Žalovaný žádost obratem vrátil jako nepřijatelnou (dále jen „předmětná žádost“). Nepřijatelnost odůvodnil tím, že žalobci byla dříve udělena dočasná ochrana v Německu a že ve vztahu k jeho osobě bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. (Lex Ukrajina). Na tomto základě žalovaný aplikoval § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona a předmětnou žádost vrátil. 4. Žalobce je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, a jeho žádost tudíž neměla být odmítnuta jako nepřijatelná. Nesouhlasí zejména s tím, že pouhé prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina má vést k absolutní nepřezkoumatelnosti žádosti, neboť tento postup je podle něj v rozporu s právem EU. Žalobce považuje postup žalovaného za nezákonný a navrhuje, aby soud obnovil stav před vrácením jeho žádosti. 5. Žalobce zdůrazňuje, že se neztotožňuje s pojetím „učiněného prohlášení“ dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina jako institutu, který má mít přednost před právem EU nebo judikaturou soudů. Uvádí, že aplikace tohoto ustanovení je účelová, v rozporu s kontinentální právní tradicí i ustálenou judikaturou EU. Na podporu svých tvrzení odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/202521, podle něhož nově vložený důvod nepřijatelnosti žádosti (§ 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 Lex Ukrajina) nemůže zvrátit základní závěry dubnové judikatury Nejvyššího správního soudu, ani umožnit žalovanému vyhnout se aplikaci práva EU a povinnosti věcně posuzovat žádosti o dočasnou ochranu. V rozsudku soud kritizuje „plošné odmítání žádostí“ a uvádí, že tím Česká republika riskuje podezření z nerespektování práva EU. 6. Dále se žalobce opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/202442 ze dne 3. 4. 2025, jakož i o judikaturu EU včetně tzv. „rozsudku Krasiliva“. Je přesvědčen, že uvedené judikáty již pevně stanovily interpretační rámec ochrany podle směrnice o dočasné ochraně. 7. Žalobce také poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 6 A 122/202455 ze dne 28. 5. 2025, na jehož základě žalovaný dne 12. 6. 2025 udělil v obdobném případě pobytové oprávnění typu D/DO/967 (vízový štítek č. X), a to žadateli, jemuž byla dříve udělena dočasná ochrana Rumunskem, avšak tuto ochranu následně ukončil. Pobyt v ČR byl vyznačen s platností do 31. 3. 2026. 8. Žalobce dále uvádí, že jeho žádost má být soudně přezkoumatelná, což potvrzuje čl. [5] rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/202442. 9. Žalobce je držitelem trvalého pobytu na Ukrajině a nemůže se tam vrátit pro hrozbu skutečného nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, jak vyplývá ze závazného stanoviska MV ČR č. j. MV939651/OAM2022 ze dne 20. 5. 2022. V Německu mu byla udělena dočasná ochrana s dlouhodobým pobytem do 4. 3. 2025. Po uplynutí platnosti již nedisponuje jiným pobytovým oprávněním v rámci dříve udělené ochrany EU a z vlastní vůle si zrušil adresu svého pobytu v Německu. 10. Poté, co se žalobce rozhodl žít v České republice a zjistil, že žalovaný v obdobném případě udělil pobytové oprávnění (viz bod 6), pokusil se dne 8. 10. 2025 znovu podat svou žádost o pobyt s kompletními náležitostmi a vysvětlením. Žalovaný jeho žádost opětovně označil jako nepřijatelnou, s čímž žalobce nesouhlasí. 11. Žalobce uvádí, že postupoval vždy v souladu s právními předpisy a učinil vše nezbytné k legalizaci pobytu v ČR. Bránění podání žádosti představuje podle něj nezákonný zásah žalovaného do jeho práv. Odkazuje i na odst. [32] rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/202442, podle nějž je „dočasná ochrana“ podle českého práva pouze legislativní zkratkou pro pobytové oprávnění, které jsou členské státy povinny vydat držitelům dočasné ochrany podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. 12. Žalobce je přesvědčen, že jeho žádost měla být žalovaným přijata a meritorně posouzena, aby nedocházelo k dalším neoprávněným průtahům v procesu legalizace jeho pobytu v České republice. 13. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. III. Posouzení žaloby 14. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 15. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s rozhodnutím o věci samé bez jednání účastníci souhlasili. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce u žalovaného podal a kterou mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami, ani důkazy označenými v podáních účastníků. Žádný z těchto dokumentů nebyl v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. Obsah žádného dokumentu nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. 16. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobce podal dne 8. 10. 2025 žádost o poskytnutí dočasné ochrany, připojil k ní cestovní pas a doklad o zajištění ubytování. Dále předložil potvrzení vydané Policií ČR o probíhajícím řízení ve věci správního vyhoštění a předvolání k sejmutí daktyloskopických otisků v souvislosti s vedeným řízením. Žádost byla vrácena jako nepřijatelná s tím, že žalobce je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Součástí správního spisu je údaj o udělení dočasné ochrany (TP) v Německu dne 25. 1. 2024. Ze spisu rovněž vyplývá, že Česká republika adresovala Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob ve smyslu § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. 17. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008). 18. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochr