8 A 191/2025 – Městský soud v Praze

8 A 191/2025- 16 - text 7 8A 191/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Y. K., narozen X, státní příslušnost Y bytem Y zastoupen JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 19. 11. 2025, č.j.: OAM-443925/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 19. 11. 2025, č.j.: OAM-443925/DO-2025, jako nepřijatelné, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce brojí proti postupu žalovaného, který dne 19. 11. 2025 posoudil jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelnou a vrátil ji bez věcného projednání. Podle žalobce je takový postup nezákonný, odporuje právu Evropské unie, relevantní judikatuře a porušuje jeho práva na území České republiky. 2. Vrácení žádosti označené jako nepřijatelná je přitom správním aktem podléhajícím soudnímu přezkumu - zde žalobce odkázal zejména na čl. [5] rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/202442 ze dne 3. 4. 2025, podle něhož i akt vrácení žádosti podle Lex Ukrajina podléhá soudnímu přezkumu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce uvádí, že se dne 19. 11. 2025 obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí dočasné ochrany, evidovanou pod č. j. OAM‑443925/DO‑2025. Tato žádost byla žalovaným bezprostředně vrácena s označením „nepřijatelná“, aniž by byla posouzena v meritorním řízení (dále jen „předmětná žádost o dočasnou ochranu“). 4. Žalovaný označil jeho žádost za nepřijatelnou proto, že žalobce byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU, konkrétně v Rumunsku, a že ve vztahu k Rumunsku bylo vydáno prohlášení podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. 5. Na základě této skutečnosti žalovaný aplikoval § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. a dospěl k závěru, že žádost žalobce není přezkoumatelná a je třeba ji vrátit jako nepřijatelnou. 6. I kdyby žalobci byla dříve přiznána dočasná ochrana v Rumunsku, splňuje ke dni 19. 11. 2025 podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, a proto jeho žádost neměla být shledána nepřijatelnou. Nesprávný je závěr žalovaného, že samotné „učiněné prohlášení“ podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina automaticky zbavuje jeho žádost přezkoumatelnosti. Má za to, že takový postup je v rozporu s právem EU, zejména s režimem směrnice o dočasné ochraně a judikaturou Soudního dvora EU, a že odporuje i dřívějším rozhodnutím správních soudů v ČR. 7. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný nesprávně aplikoval nově vložený § 3 odst. 3 Lex Ukrajina a přiznal mu účinky, které neodpovídají jak českému, tak evropskému právu. Podle žalobce se jedná o účelový postup, který se odchyluje od kontinentální právní tradice i od závazné judikatury Soudního dvora EU. 8. Na podporu své argumentace žalobce odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/202521, z něhož vyplývá, že nově vložený důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 Lex Ukrajina nemůže prolomit ustálenou judikaturu týkající se podmínek přijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu. 9. Citované soudní rozhodnutí podle žalobce potvrzuje, že žalovaný se nemůže „vymanit z prostředí vlády práva“, které závazně vykládají soudy, a nemůže plošně odmítat žádosti jako nepřijatelné, namísto aby je věcně posoudil. 10. Podle žalobce je třeba vycházet z judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména z rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/202442, který podle něj jednoznačně řeší otázku dopadů dočasné ochrany poskytnuté jiným členským státem. 11. Dále uvedl, že české soudy již opakovaně při aplikaci Lex Ukrajina přihlížely k rozsudku Soudního dvora EU známému jako „Krasiliva“, který upravuje výklad čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. 12. Žalobce též poukázal na existenci srovnatelného případu – jmenovitě na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024‑55, na jehož základě žalovaný dne 12. 6. 2025 v jiném, obdobném případě udělil žadateli pobytové oprávnění typu D/DO/967 (č. vízového štítku 902395614), a to také v situaci, kdy žadatel měl dříve udělenou dočasnou ochranu v Rumunsku, avšak tuto následně zrušil. V případě žalobce však žalovaný odmítl žádost jako nepřijatelnou, ačkoliv skutkové okolnosti jsou srovnatelné. 13. Z důvodu vážného ohrožení svého života nemůže žalobce vycestovat zpět do vlasti. Dočasná ochrana mu byla přiznána v Rumunsku jen proto, že přes tuto zemi tranzitoval, a tuto ochranu následně zrušil (certifikát z 28. 8. 2024). Poté se pokusil podat žádost v ČR, avšak žalovaný ji odmítl jako nepřijatelnou. Má za to, že splnil všechny zákonné podmínky, aby mohl setrvat na území ČR, a žalovaný mu nezákonně bránil v podání žádosti. Tento postup žalobce vnímá jako zásah do svých práv. 14. Žalobce je přesvědčen, že jeho žádost měla být žalovaným řádně přijata a věcně posouzena, a nikoliv odmítnuta jako nepřijatelná. Žalovaný svým postupem pouze prodlužuje řízení o jeho legalizaci pobytu v ČR a nezákonně mu znemožňuje uplatnění práv vyplývajících z režimu dočasné ochrany. 15. Žalovaný se k obsahu podané žaloby nevyjádřil. III. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadený postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době napadeného zásahu. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 17. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím věci souhlasili. 18. Soud se předně zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného opatření žalovaného, tedy vrácení žádosti (označení žádosti za nepřijatelnou a její bezprostřední vrácení). Zde se soud ztotožňuje s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/202442: Vrácení žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina podléhá soudnímu přezkumu; výluku v části věty za středníkem nelze aplikovat pro rozpor s právem EU. Z uvedeného plyne, že soud je oprávněn přezkoumat zákonnost postupu žalovaného a případně nařídit obnovení stavu před vrácením žádosti. 19. Žaloba je důvodná. 20. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce u žalovaného podal a kterou mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami, ani důkazy označenými v podáních účastníků. Žádný z těchto dokumentů nebyl v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. Obsah žádného dokumentu nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. 21. Ochranu podle § 82 a násl. soudního řádu správního může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008). 22. V posuzované věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 23. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochr