6 As 36/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 52/2025- 109 - text 23 č. j. 8A 52/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce SYGNUM, s.r.o., IČ: 26889641, se sídlem Moravní 1636, Otrokovice zastoupeného Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti MVDr. L. H. bytem X zastoupeného Mgr. Ing. Alešem Martínkem, advokátem se sídlem Heršpická 813/5, Brno jako osoby zúčastněné na řízení v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.3.2025, č. j. MK 2189/2025 OLP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 9. 8. 2024, č. j. MK 62165/2024 OPP, sp. zn. MK-S 2228/2023 OPP, byl podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“, „ZSPP“ nebo „zákon o státní památkové péči“), prohlášen za kulturní památku soubor „hřebčín v Napajedlech“, který tvoří 1. pozemek parc. č. st. 454/1, s jeho součástmi, kterými jsou stavba Napajedla č. p. 582 sestávající v západním křídle při ulici Zámecká z obytné budovy, na niž ve východním křídle navazuje stáj pro klisny „kravárka“, stavba bez č. p./č. e. se stájí hřebců I, bez jeho součástí, kterými jsou stavba bez č. p./č. e. provozní objekt, jižní část stavby průchozího pavilonu, dřevěný altán, který je z části umístěn na pozemku parc. č. 6405/1, 2. pozemek parc. č. st. 454/2, jehož součástmi jsou stavba bez č. p./č. e., kterou tvoří v jižním křídle stáj hřebců II, stáj „ganečky“ a sklad krmiv, na který navazuje ve východním křídle stáj „dolní mlaty“ a stavba bez č. p./č. e. stáj „horní mlaty“, 3. pozemek parc. č. st. 454/3, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. „stará kancelářská budova“, 4. pozemek parc. č. st. 454/4, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. hospodářský objekt, 5. pozemek parc. č. st. 454/5 bez stavby bez č. p./č. e., která je jeho součástí, 6. pozemek parc. č. st. 757, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stáj „šestky“, 7. pozemek parc. č. st. 792, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stáj „porodna“, 8. pozemek parc. č. st. 1335 bez stavby bez č. p./č. e., která je jeho součástí, 9. pozemek parc. č. 280/2, 10. pozemek parc. č. 2062, jehož součástmi jsou dřevěný altán „malá rotunda“ a pietní místo k uctění památky koní šampionů, 11. pozemek parc. č. 6405/1, jehož součástmi je oplocení při hranici pozemku a dřevěný altán uprostřed s oplocením, 12. pozemek parc. č. 7654 bez severní části stavby průchozího pavilonu (dále též „hřebčín“, nebo „předmětná nemovitost“), vše v katastrálním území Napajedla, obec Napajedla, okres Zlín, kraj Zlínský. (výrok I.) 2. Zároveň za kulturní památku nebyly prohlášeny (výrok II.) pozemek parcelní číslo st. 794, jehož součástí je stavba Napajedla č. p. 575 – svobodárna; pozemek parcelní číslo st. 795, jehož součástmi jsou stavby bez čísla popisného – kovárna, kolna na stroje; pozemek p. č. 835, jehož součástí je stavba bez čísla popisného – sýpka; pozemek p. č. 2135, jehož součástí je stavba bez čísla popisného – nová stáj; pozemek p. č. 2383, jehož součástí je stavba bez čísla popisného – nová kancelářská budova; pozemky p. č. 249/2, 279, 2035, 2063. 3. Nedílnou součástí rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je příloha obsahující tři orientační zákresy souboru hřebčín v Napajedlech do kopie katastrální mapy a příloha s 25 identifikačními fotografiemi hřebčína. 4. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce rozklad, o němž žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl ministr kultury tak, že jej zamítl. Rozklad podala rovněž osoba zúčastněná na řízení, jejíž rozklad byl tímto rozhodnutím rovněž zamítnut. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V podané žalobě žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí trpí vadami, které jej činí nezákonným, a že stanovený rozsah souboru hřebčína v Napajedlech, prohlášeného za kulturní památku, považuje za excesivní. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nesprávně a nedostatečně posuzují stavebně-technický stav souboru hřebčína v Napajedlech, a to z dále uvedených důvodů. 6. Prvním důvodem je velmi špatný technický stav převážné části objektů v areálu. Ministerstvo na špatný technický stav reagovalo v odůvodnění rozhodnutí tak, že špatný technický stav neznamená zánik stavebně-historických a památkových hodnot. Žalobce opakovaně upozorňoval, že technický stav dotčených objektů může představovat významnou skutečnost při rozhodování o jejich prohlášení za kulturní památku. V každém individuálním případě je nutné pečlivě zvážit a poměřit, zda převažuje veřejný zájem na památkové ochraně, nebo oprávněný zájem vlastníka na ekonomicky udržitelném a dlouhodobě životaschopném využití předmětných nemovitostí. 7. Žalobce následně cituje z napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný konkrétně uvedl, že památková ochrana nesmí volit extrémní řešení, nýbrž zohledňovat v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy. Přestože žalovaný v napadeném rozhodnutí toto vyslovuje, nereflektoval v potřebné míře legitimní zájmy žalobce a skutečnosti daného případu. Rozsah prohlášeného souboru hřebčína v Napajedlech za kulturní památku ponechal beze změny, ačkoliv podle žalobce tento rozsah neobstojí při posouzení testu proporcionality. Napadené rozhodnutí neúměrně a nezákonně zasahuje do vlastnického práva žalobce a do jeho legitimního zájmu na tom, aby byl areál hřebčína v Napajedlech využíván ekonomicky udržitelným a dlouhodobě životaschopným způsobem. 8. Žalobce dále uvedl, že k posouzení ekonomické využitelnosti a životaschopnosti areálu během řízení o rozkladu předložil oponentní posouzení připravené Ing. arch. Milanem Šindlerem, podle něhož by změna využití areálu na občanskou vybavenost mohla efektivně řešit problémy nedostatečné infrastruktury v této oblasti. Realizace tohoto záměru bude v případě prohlášení souboru hřebčína za kulturní památku ve významné míře závislá na posouzení orgánů památkové péče, což může smysluplnou změnu zkomplikovat či dokonce znemožnit. Uvedený architekt upozorňuje na možné zvýšení ekonomických, časových a personálních nároků a dopadů na údržbu, přestavbu či změnu využití areálu v důsledku jeho prohlášení za kulturní památku. 9. Žalobce dále namítá, že žalovaný vycházel z neúplných podkladů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy nesprávně vyložil podklady předložené žalobcem. Ministr v napadeném rozhodnutí uvádí, že ze stavebně-technického průzkumu společnosti PROHEVEA, předloženého žalobcem, neplyne, že by stav objektu byl označen jako havarijní. Toto tvrzení není správné, protože stavebně-technický průzkum za havarijní explicitně označuje několik objektů, a to konkrétně ty, které byly zařazeny do skupiny B. Zjištění, zda je stav objektu havarijní, tedy že by bylo nutné přistoupit k jeho demolici, může hrát klíčovou roli při rozhodování o prohlášení za kulturní památku. Pokud by totiž objekt musel být zbourán nebo zcela přestavěn, většina technických, architektonických či stavebně-typologických hodnot by tím byla ztracena. V takovém případě by prohlášení za kulturní památku nebylo účelné. 10. S ohledem na aktuální špatný technický stav většiny z posuzovaných objektů areálu bude jejich přestavba nevyhnutelná. Žalobce má za to, že v úvahách o prohlášení objektů za kulturní památky je nutné přihlédnout k tomu, zda je technicky a ekonomicky reálné a únosné ochránit jejich případné památkové hodnoty. Žalovaný byl povinen zvážit, do jaké míry bude možné zachovat autentické prvky v kontextu nutných stavebních zásahů, které vyplývají z jejich současného technického stavu. Pokud by bylo prokázáno, že záchrana památkových hodnot není možná, případně že by pro vlastníka dané nemovitosti vyžadovala finančně excesivní či technicky neproveditelné zásahy, měla by být tato skutečnost zohledněna již při rozhodování o prohlášení konkrétního objektu za kulturní památku. 11. Žalobce namítá, že ochrana kulturního dědictví by měla být realizována pouze tak, aby byla udržitelná nejen z hlediska historické a kulturní hodnoty, ale také z hlediska ekonomických nákladů a praktické proveditelnosti. Jinak hrozí, že objekty budou památkově chráněné, avšak z důvodu nemožnosti jejich smysluplného ekonomického využití fakticky zaniknou. Žalobce dále cituje z judikatury, na kterou napadené rozhodnutí odkazuje, a to konkrétně na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009–52, a ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 188/2012–25, podle nichž památková ochrana nemovitosti nesmí pro jejího vlastníka představovat závažnou a trvalou ekonomickou újmu. Rozsah, v jakém byl soubor hřebčína za kulturní památku prohlášen, však takovou závažnou a trvalou ekonom