1 Afs 88/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Af 15/2025- 47 - text 20 8 Af 15/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně Pražská, dopravní a stavební s. r. o., DIČ CZ26095556 sídlem Doudlebská 1046/8, 140 00 Praha 4 proti žalovanému zastoupena JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D., advokátem sídlem Pujmanové 882/25, 140 00 Praha 4 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2025, č. j. 12968/25/5300-22442-713511 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. U žalobkyně byla dne 9. 9. 2021 zahájena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období listopad 2018, kterou provedl Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Vyškov (dále jen „správce daně“). Rozsahem daňové kontroly na DPH bylo prověření oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění. 2. Správce daně ukončil daňovou kontrolu se závěrem, že žalobkyně neprokázala, že se přijatá zdanitelná plnění od společnosti Bernstein & Partners s.r.o. v likvidaci, Bělehradská 858/23, Vinohrady, 120 00 Praha, DIČ:CZ03073432 (dále jen „Bernstein“) uskutečnila tak, jak je deklarováno na žalobkyní předložených daňových dokladech, tedy že byla uskutečněna právě tímto deklarovaným dodavatelem nebo jinou osobou či osobami v postavení plátce DPH. Správce daně tak daňovou kontrolu uzavřel s tím, že žalobkyně u těchto plnění nesplnila hmotněprávní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně v souladu s ust. § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Kromě plnění od společnosti Bernstein bylo předmětem ověřování také prokázání nároku na odpočet u plnění přijatých od společnosti EMITA INVESTMENTS CZ, a.s., Popovická 1091/14, 101 00 Praha 10, DIČ: CZ61859133 (dále jen „EMITA“) a nárok na odpočet z plnění uvedených žalobcem v oddílu B3 kontrolního hlášení. Žalobkyně dle správce daně u těchto plnění unesla své důkazní břemeno a prokázala nárok na odpočet daně, proto tato plnění nebyla předmětem odvolání, a tedy ani žalobou napadeného rozhodnutí. 3. Následně byl vydán dodatečný platební výměr ze dne 16. 7. 2024, č. j. 5789594/24/2004-542523-111559, dle nějž má žalobkyně uhradit za listopad 2018 DPH ve výši 265 797 Kč a penále ve výši 53 160 Kč (dále jako „prvostupňové rozhodnutí“). Konkrétně se jednalo o plnění v podobě kácení dřevin v lokalitě Písnice dle daňového dokladu č. 18111601, kácení dřevin v lokalitě Hostivař dle daňového dokladu č. 18112002, kácení dřevin v lokalitě Malešice dle daňového dokladu č.18112602, kácení dřevin v lokalitě Zličín dle daňového dokladu č. 18112602, kácení dřevin v lokalitě Motol dle daňového dokladu č. 18112801 a pomocné práce a doprava na základě smlouvy ze dne 5. 10. 2018 dle daňového dokladu č. 18113002. 4. Prvostupňové rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním, o němž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 13. 7. 2025, č. j. 12968/25/5300-22442-713511, tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (dále jako „napadené rozhodnutí“). 5. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a navrhuje jeho zrušení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V první žalobní námitce žalobkyně namítala, že nemůže nést odpovědnost za to, že tehdejší jednatel dodavatele Bernstein svůj obchodní podíl a jednatelskou funkci převedl na jinou osobu, která správci daně neposkytovala součinnost a nepodávala řádná daňová přiznání. Nelze k tíži žalobkyně zohledňovat, že dodavatelská společnost v době provádění daňové kontroly nebyla plně součinná. Tehdejší jednatel společnosti p. P. již nebyl jednatelem a nemohl tak ovlivnit plnění povinností společnosti vůči správci daně. V rozhodné době žalobkyně spolupracovala s dodavatelem, který byl zastoupen osobou, která v rámci daňového řízení poskytovala maximální součinnost. P. P. se dostavil dvakrát ke správci daně k výslechu, ze kterého vyplynulo, že v dané době byla prokazatelně podávána daňová přiznání a kontrolní hlášení dodavatelem. V době probíhající spolupráce byl tak dodavatel Bernstein plně součinný a nebylo možné detekovat, že subjekt měl být rizikovým pro spolupráci. Žalobkyně dále nesouzněla s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2022, č. j. 8 Afs 204/2020-35, na který odkazoval žalovaný v bodě 83 napadeného rozhodnutí. Dle žalobkyně toto rozhodnutí není přiléhavé k řešené věci, po danou věc je rozhodné, že se tehdejší jednatel dostavil k výslechu, poskytl plnou součinnost a potvrdil, že ze strany dodavatelské společnosti, která vystavila žalobkyni přijaté daňové doklady, došlo k poskytnutí plnění. 7. Žalobkyně dále připomněla, že předložené daňové doklady obsahovaly všechny zákonné náležitosti dle § 29 DPH. Nesrovnalosti v datumech na daňových dokladech nemohou založit faktickou pochybnost ohledně toho, zda bylo poskytnuto uvedené plnění. Nárok na odpočet DPH nebyl přiznán z důvodu, že nemělo být prokázáno, že předmětné plnění bylo poskytnuto osobou s postavením plátce DPH nebo osoby povinné k dani. Dle žalobkyně však správce daně v rámci dokazování ověřil, že předmětné plnění bylo poskytnuto a toto nebylo zpochybněno. Žalobkyně uvedla, s kým jednala na straně dodavatele, tedy s p. P. Taková informace není v rozporu s tím, zda žalobkyně smlouvu o dílo dojednávala skrze zástupce a takové jednání v zastoupení je na účet žalobkyně, přestože je realizováno skrze jiný subjekt. 8. Rovněž není jasné, jakou relevanci má výše uvedená skutečnost v rámci provedeného dokazování. Výslechem tehdejšího jednatele společnosti bylo prokázáno, že plnění bylo fakticky poskytnuto. Žalovaný v bodě 88 napadeného rozhodnutí shrnul obecnou judikaturu, není však jasné, co má z dané judikatury vyplývat, neboť bylo prokázáno, že plnění bylo poskytnuto, sporována byla pouze osoba dodavatele. Žalovaný své závěry staví na skutečnostech, které zjistil jen na straně dodavatele Bernstein, tedy na základě skutečností, o kterých žalobkyně nevěděla a ani vědět nemohla. 9. V druhé žalobní námitce žalobkyně uvedla, že v bodě 89 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně neprokázala přijetí předmětného plnění od dodavatele Bernstein. Žalovaný provedl dva výslechy tehdejšího jednatele společnosti, který potvrdil, že společnost Bernstein poskytla předmětné plnění, a tedy důkazní břemeno bylo uneseno. Dle žalobkyně jsou ostatní výtky žalovaného a zjištěné skutečnosti ve vztahu k dodavateli Bernstein irelevantní pro danou věc. 10. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítala, že dřívější jednatel dodavatele Bernstein p. P. sám uvedl, že předmětné plnění bylo zajištěno subdodavatelsky, neboť neměl toliko vlastních zaměstnanců, ale pouze jednoho. Rovněž prověřováním dodavatelů vykázaných v daňových přiznáních a kontrolních hlášeních dodavatele Bernstein se nepodařilo jednoznačně identifikovat subjekt, který měl předmětné plnění subdodavatelsky dodat, což žalovaný označil v napadeném rozhodnutí jako stěžejní pochybnost. Z daňového spisu však vyplývá, že úplata za zdanitelná plnění byla dodavateli Bernstein řádně žalobkyní uhrazena a správce daně ve své úvaze neuvádí, že žalobkyně o nějaké neuhrazené dani měla vědět. 11. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítala, že správce daně nesprávně a nepřípustně použil závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C154/20 Kemwater ProChemie s. r. o., (dále také jen jako „Kemwater“). Podle tohoto rozsudku je možné přiznat nárok na odpočet DPH i tehdy, když není znám konkrétní dodavatel, ale je jisté, že plnění poskytla osoba povinná k dani. Tato logika se však uplatní pouze tehdy, pokud není možné zjistit, kdo plnění skutečně poskytl (např. když deklarovaný dodavatel popře poskytnutí plnění nebo nespolupracuje). 12. V projednávaném případě je ale situace jiná: není sporu o tom, že plnění bylo poskytnuto. Z důkazů a svědeckých výpovědí vyplývá, že žalobkyně jednala s deklarovaným dodavatelem – společností Bernstein, jejímž jménem vystupoval jednatel p. P. Tento jednatel sám potvrdil, že plnění poskytla jeho společnost, byť využila subdodavatele. Žalobkyně dále namítala, že pokud dodavatel použil subdodavatele nebo neměl vlastní kapacity, není to důvod pro odepření odpočtu DPH. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku C‑80/11 a C‑142/11 výslovně konstatoval, že plátce nemá povinnost ověřovat, zda dodavatel měl k plnění vlastní prostředky, zda zboží fyzicky držel, nebo zda plní své daňové povinnosti, pokud neexistují indicie o podvodu. Dále uvedl, že subdodavatelské plnění je běžné, a i český občanský zákoník (§ 1760) s ním počítá. Správce daně tak odmítá nárok na odpočet z důvodů, které Soudní dvůr Evropské unie označuje za nepřípustné. Aby bylo možné použít závěry rozsudku Kemwater, muselo by být nejprve prokázáno, že deklarovaný dodavatel poskytnutí plnění popřel nebo nebyl identifikovatelný — což se v tomto případě nestalo. 13. Žalob