— Nejvyšší správní soud

6 A 100/2000- 71 - text č. j. 6 A 100/2000 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce J. A., zastoupeného JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou, se sídlem Jihlava, Komenského 30, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu, Na Františku 32, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.8.2000, č. j. 16803/00/4110, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 4. 8. 2000, č. j. 16803/00/4110 a rozhodnutí Okresního úřadu Pelhřimov – okresního živnostenského úřadu ze dne 28. 3. 2000, č. j. OU/PE/2683/2000-Ti s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 4225 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 27. 9. 2000 se žalobce domáhá přezkoumání výše cit. rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí Okresního úřadu v Pelhřimově ze dne 28. 3. 2000, č. j. OU/PE/2683/2000-Ti. Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nejsou založena na skutkových podstatách stanovených zákonem, tvrzené skutky nejsou doloženy důkazy, nebo je hodnocení důkazů nelogické, iracionální, protiprávní a jednostranné. Dále je těmito rozhodnutími porušen čl. 26 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jakékoli omezení práva svobodně podnikat může být omezeno pouze zákonem. Napadená rozhodnutí totiž vycházejí z ustanovení obecně závazných předpisů nižší právní síly než zákon. V rozhodovací činnosti správních orgánů bylo také zcela pominuto hodnocení závažnosti tvrzeného protiprávního jednání podnikatele, jeho pohnutek, a následků tohoto jednání. Nařízení vlády č. 28/1998 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně řemeslných živností není zákonem a nemůže jím být omezeno právo žalobce podnikat v činnosti prodeje zboží (pokud zákon nestanoví, že prodej určeného zboží je obsahem jiné živnosti), ani neuvádí výslovně technický benzín mezi látkami, pro jejichž nákup, skladování a prodej je zákonem vyžadována držba živnostenského oprávnění pro prodej drogistického zboží, navíc sankce byla žalobci uložena i za období před účinností cit. nařízení, tj. přede dnem 24. 2. 1998, kdy neexistoval obecně závazný předpis určující prodej technického benzínu jako výhradní obsah určité živnosti. V cit. nařízení vlády se v obsahu živnosti „Prodej drogistického zboží “ nevyskytuje pojem „hořlavina I. třídy“, na který je žalobce odkazován rozhodnutím o odvolání. Na základě zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a na základě nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se vydává seznam dosud klasifikovaných chemických látek a přípravků, byl prodej technického benzínu zařazen do živnosti „Výroba a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce hořlavé“. Živnostenský úřad však dle žalobce nezohlednil ustanovení § 31 odst. 5 a 6 tohoto zákona, podle něhož byl žalobce povinen doložil splnění podmínky autorizace do 1 roku od nabytí účinnosti zákona, a teprve není-li to doloženo, zaniká živnostenské oprávnění. Zákon č. 352/1999 Sb., kterým se mění zákon 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích v čl. II. odst. 6 přechodných ustanovení stanoví, že nadále není pro zachování živnostenských oprávnění požadována odborná způsobilost u osob oprávněných k provozování zde uvedených živností. Jelikož byl žalobce vždy osobou oprávněnou prodávat technický benzín v rámci živnosti „Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, odpadla žalobci změnou zákona povinnost dokládat splnění podmínek a shora uvedené živnostenské oprávnění nemohlo žalobci zaniknout. Protože lhůta pro doložení podmínek stanovená zákonem č. 157/1998 Sb. končila nejdříve dnem 1. 1. 2000, zatímco zákon č. 352/1999 Sb. nabyl účinnosti již dne 30. 12. 1999, příslušná živnostenská oprávnění nezanikla, i když odborná způsobilost nebyla doložena. To, že zákon výslovně nezmiňuje jiné než uvedené živnosti neznamená, že jiné živnosti neexistovaly, jak dovozuje správní orgán, a že se na ně přechodná ustanovení tedy nevztahují. Co se týká uložení pokuty za prodej látky prodávané pod obchodním názvem FRIDEX STABIL, rozhodnutí neobsahuje ustanovení právního předpisu a ani důvody, pro které je tento přípravek považován za jed, pesticid nebo žíravinu a toto tvrzení správního orgánu není nijak prokázáno. Nařízením vlády č. 25/1999 Sb., kterým se vydává seznam dosud klasifikovaných chemických látek a přípravků je látka etylenglykol zařazena mezi látky zdraví škodlivé, a její prodej je prováděn v rámci živnostenského oprávnění žalobce. Dále žalobce uvádí, že dle živnostenského listu č. j. ŽÚ/1535/4743/2000-Ja ze dne 20. 6. 2000 vydaného živnostenským úřadem Pelhřimov, vzniklo živnostenské oprávnění k prodeji chemických látek a chemických přípravků zdraví škodlivých již dne 4. 2. 1997. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí bylo vydáno až po nabytí účinnosti zák. č. 356/1999 Sb., kterým se mění zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském oprávnění, jehož čl. 6 odst. 23 stanoví, že řízení o uložení pokuty, o kterých nebylo pravomocně rozhodnuto přede dnem účinnosti zákona, se dokončí podle nové právní úpravy. Správní orgán se nezabýval tím, které z ustanovení původní právní úpravy je pro žalobce výhodnější. Samotné konstatování, že sankce byla uložena v zákonem povoleném rozpětí je nedostatečné a rozhodnutí je v tomto smyslu nepřezkoumatelné. Pokud zákon stanoví, že se má řízení ukončit podle nové právní úpravy, nelze účinnost tohoto ustanovení zúžit jen na stanovení výše pokut, ale takém na posouzení skutkové podstaty v souvislosti s novou právní úpravou. Podle nové právní úpravy je činnost žalobce v souladu s právem, nelze jej tedy stíhat pro správní delikt. Dále žalobce uvádí řadu procesních pochybení správního orgánu, a to nesprávné poučení o námitkách v protokolu ze dne 26. 1. 2000, nerozhodnutí o námitce žalobce ohledně oceňování zboží, seznámen s protokolem o kontrole byl zaměstnanec žalobce, nikoli sám žalobce, čímž byla porušena povinnost mlčenlivosti kontrolních orgánů, kontrolní protokol neobsahuje ustanovení právních předpisů, které byly porušeny, což je v rozporu s ust. § 15 odst. 1 zákona o státní kontrole, protokol ze dne 31. 1. 2000 je sepsán bezdůvodně, nebo se nejednalo o podání účastníka řízení ani o důležitý úkon správního orgánu ve smyslu § 22 správního řádu, výzva správního orgánu prvního stupně k předložení dokladů nemá oporu v zákoně, neboť se nejednalo o zdvořilou výzvu k dobrovolnému předložení, nýbrž o nařizovací akt, navíc bez řádného poučení o důvodech odepření předložení a následcích nepředložení listin. Dále správní orgán prvního stupně nedodržel 30 denní lhůtu pro vydání rozhodnutí, 30 denní lhůtu pro předložení odvolání k rozhodnutí odvolacímu orgánu, odvolací orgán bezdůvodně prodlužoval lhůtu pro rozhodnutí, odvolací orgán vyčetl z protokolu o kontrole něco jiného, než je v něm uvedeno. S ohledem na skutečnost, že obě rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná a trpící řadou procesních vad a jsou vydána v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, navrhuje žalobce jejich zrušení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 1. 2001 uvádí následující: Od účinnosti zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání byla v řemeslných živnostech (příloha 1) uvedena „Drogistická živnost“, v koncesovaných živnostech „Prodej jedů a žíravin v maloobchodě“, přičemž základní odbornou způsobilostí pro obě živnosti byl průkaz odborné způsobilosti pro živnost drogistickou. Seznam ostatních a zvlášť nebezpečných jedů byl uveden v přílohách nařízení vlády 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. Pokud tedy zákonodárce uvedl tyto živnosti do přílohy zákona, sledoval tím nepochybně, aby tyto činnosti nebyly zahrnuty do souhrnné živnosti ,,Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“. Dále žalobce uvádí, že zákonem není stanoveno pro žádnou živnost, zda je např. prodej Fridexu obsahem konkrétní živnosti. Podle nařízení vlády č. 192/1988 Sb. byl FRIDEX STABIL zařazen mezi ostatní jedy a jako takový měl být do 1. 1. 1999, tj. do účinnosti zákona č. 157/1998 Sb. prodáván v rámci vázané živnosti „Prodej jedů, žíravin a pesticidů“ na základě doložené odborné způsobilosti pro práci s jedy podle § 15 cit. vládního nařízení. Stejně tak prodej technického benzínu, jako hořlaviny první třídy měl být realizován do uvedeného data toliko v rámci ,,Prodeje drogistického zboží“. Žalovaný dále uvádí, že se na žalobce nevztahují přechodná ustanovení čl. II. odst. 6 zák. č. 352/1999 Sb., neboť ta se, jak je uvedeno v žalobě, vztahovala na osoby oprávněné k provozování zde uvedených živností, žalobce však před účinností zákona č. 157/1998 Sb. příslušná živnostenská oprávnění nevlastnil. Co se týká výše uložené pokuty, z