4 As 45/2004 — Nejvyšší správní soud

4 As 45/2004- 43 - text  U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: MVDr. V. K., zast. JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem, se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, proti žalované: Komora veterinárních lékařů ČR, se sídlem v Brně, Palackého 1 – 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 17, t a k t o : I. Kasační stížnost s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 2. 6. 2003 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované Komory veterinárních lékařů ze dne 21. 12. 2002, jímž byl shledán vinným tím, že porušil ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 381/1991 Sb., přičemž mu bylo uloženo disciplinární opatření podle § 3 písm. a) disciplinárního řádu  písemné napomenutí. Podle dalšího výroku rozhodnutí žalované byl žalobce shledán vinným podle § 7 odst. 1 disciplinárního řádu a byla mu uložena pořádková pokuta ve výši 5000 Kč. V podané žalobě se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí s tím, aby řízení bylo zastaveno nebo aby byla věc vrácena správnímu úřadu s právním názorem směřujícím k zastavení řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 17, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 2. 6. 2003 byla soudu doručena žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2002 (bez č. j.). Soudní poplatek z návrhu, kterým je ve věci správního soudnictví žaloba, je splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy podáním návrhu (§ 2 odst. 2, § 4 odst. 1 písm. a/, § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Protože žalobce při podání žaloby tuto poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč (podle položky č. 14a bod 2 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.) a zároveň byl upozorněn, že řízení bude zastaveno, jestliže do deseti dnů od doručení výzvy soudní poplatek nezaplatí. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 1. 8. 2003. Protože žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, soud řízení o žalobě ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. Proti tomuto usnesení podal včas kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“). V kasační stížnosti uvedl pouze to, že „bohužel, vzhledem k nedostatečné komunikaci mezi advokátní kanceláří a klientem během letních dovolených nebyl uhrazen příslušný soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Specifikovaný soudní poplatek je proto uhrazen vylepením kolkových známek na této stížnosti. Věříme, že tímto způsobem je dostatečně a dodatečně zajištěno pokračování řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze dne 21. 12. 2002.“ Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 20, vyzval stěžovatele, aby do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplatil soudní poplatek ve výši 1000 Kč za řízení o kasační stížnosti, který činí podle položky č. 15 Sazebníku soudních poplatků 3000 Kč, a to v kolkových známkách na spodní straně tohoto usnesení. Krajský soud v Brně dalším usnesením ze dne 15. 12. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 24, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost ze dne 22. 9. 2003 tak, že uvede označení stěžovatele, a proti komu jeho kasační stížnost směřuje. Dále uvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů kasační stížnost podal, a čeho se kasační stížností domáhá. Současně vyzval stěžovatele, aby ve stejné lhůtě zaslal soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování ve věci podané kasační stížnosti. Současně stěžovatele poučil, že nebude-li této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o tomto podání odmítne. V odůvodnění usnesení uvedl, že Krajskému soudu v Brně byla doručena dne 23. 9. 2003 kasační stížnost proti usnesení tamního soudu ze dne 13. 8. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 17. Tato kasační stížnost však nemá všechny náležitosti, a proto soud vyzval stěžovatele podle § 108 odst. 1 s. ř. s. k doplnění kasační stížnosti a poučil jej o procesních následcích v případě, že nebude této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Soud dále v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pokud jde o rozsah a důvody kasační stížnosti, je nutno uvést, které části usnesení zdejšího soudu kasační stížnost napadá, a o který důvod ustanovení § 130 odst. 1 s. ř. s. se opírá. Dále upozornil na to, že podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody neuplatněné stěžovatelem v řízení završeném napadeným rozhodnutím, ač být uplatněny mohly. Stěžovatel na uvedenou výzvu reagoval podáním ze dne 2. 2. 2004, v němž uvedl, že kasační stížnost byla podána, neboť v usnesení soudu o zastavení řízení spatřuje stěžovatel nedostatek důvodů pro takové rozhodnutí. Dále uvedl, že soudní poplatek, byť s jistou prodlevou, byl zaplacen 22. 9. 2003 vylepením kolkových známek na kasační stížnosti v hodnotě 2000 Kč. Jako takový byl i označen (uvedeno bylo – specifikovaný soudní poplatek je proto uhrazen vylepením kolkových známek na této stížnosti). Soudem byl však stáhnut jako soudní poplatek za kasační stížnost s následnou výzvou k doplacení 1000 Kč v souladu se Sazebníkem soudních poplatků. Stěžovatel dále uvedl, že objektivní příčiny, které zapříčinily pozdější úhradu soudního poplatku, byly specifikovány stížností. Výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla žalobci doručena dne 1. 8. 2003, jak je tvrzeno v příslušném usnesení. Již 16. 7. 2003 byl totiž žalobce MVDr. K. právním zástupcem vyzván k úhradě soudního poplatku doporučeným dopisem. Tento však nebyl žalobci doručen a vzniklá prodleva v úhradě soudního poplatku je předmětem tohoto řízení. Žádal, aby kasační stížnosti bylo vyhověno s tím, že usnesení o zastavení řízení ze dne 13. 8. 2003 o žalobě ze dne 2. 6. 2003 se ruší. K tomuto podání připojil plnou moc. Poté byla věc předložena Krajským soudem v Brně k rozhodnutí o kasační stížnosti s poznámkou soudu, že kasační stížnost není přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná. Podle ustanovení § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“), domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Podle ustanovení § 103 odst. 1 lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem, spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen, popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Podle ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. Podle ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinil mohl. Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, např. podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 – 74 I., není důvodem kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s., cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li vady řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil. Podle usnesení Nejvyšší