5 Afs 25/2004 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 25/2004- 72 - text č. j. 5 Afs 25/2004 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobců: a) D. T., s. r. o., b) D. v. o. s., c) H. – l. r., s. r. o., d) J. e. – i., v. o. s., e) C. L., s. r. o., f) J. K., všichni zast. JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem AK Hauerova 3, 746 01 Opava, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, 728 38 Ostrava, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2003, č. j. 22 Ca 550/2002 – 34, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobci požadovali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2002, č. j. 8368-1/130/2002, 8369-1/130/2002, 8371-1/130/2002, 8372-1/130/2002, 8374/130/2002 a 8376/130/2002, kterými byla zamítnuta jejich odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Šumperku - správci daně - vydaným ve věcech nároku na vrácení spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv. Jednalo se o rozhodnutí správce daně za v závorce uvedená zdaňovací období: ad žalobce a) - rozhodnutí z 24. 4. 2002, č. j. 55712/02/398912/1788 (říjen 2001), ad žalobce b) – rozhodnutí z 24. 4. 2002, č. j. 55678/02/398912/1788 (říjen 2001), ad žalobce c) - rozhodnutí z 24. 4. 2002, č. j. 55330/02/398912/1271 (říjen 2001), ad žalobce d) - rozhodnutí z 24. 4. 2002, č. j. 55737/02/398912/1788 (leden 2002), ad žalobce e) rozhodnutí z 24. 4. 2002, č. j. 55679/02/398912/7677 (únor 2002), ad žalobce f) - rozhodnutí z 25. 4. 2002, č. j. 56465/02/398911/6226 (leden 2002). Žalovaný, shodně jako správce daně, dospěl ve všech napadených rozhodnutích k závěru, že žalobci nesplnili podmínky ke vzniku nároku na vrácení spotřební daně podle ustanovení § 12c odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSD), když nakoupený automobilový benzín, resp. motorovou naftu nepoužili k výrobě tepla. Automobilové benzíny nepodléhají režimu barvení a značkování podle zákona č. 136/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů a barvení a značkování motorové nafty je zakázáno. Motorová nafta ani motorový benzín nejsou tak předmětem daně, z něhož je umožněno čerpání nároku na vrácení spotřební daně. Soud I. stupně dále uvedl, že nárok na vrácení daně vzniká při splnění čtyř podmínek, které musí být splněny zároveň. Protože však žalobci si výslovně objednávali u svého jediného dodavatele nebarvené a neznačkované palivo, nesplnili jednu z podmínek pro nárok na vrácení daně podle ustanovení § 12c ZSD. Již tento závěr stačil krajskému soudu k tomu, aby shledal postup správce daně i žalovaného v souladu se zákonem. Dále uvedl, že v případě automobilových benzínů (Natural, Special) nebyla splněna ani podmínka, aby se jednalo o palivo uvedené v § 19 odst. 1 písm. e) či v § 19 odst. 2 písm. a), d) a e) ZSD. Citované ustanovení § 19 ZSD totiž výslovně uvádí kódy celního sazebníku u jednotlivých paliv a maziv, zmíněné automobilové benzíny je nutno zařadit podle příslušných celních sazebníků pod ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) ZSD, nikoliv pod ustanovení uvedená v § 12c odst. 1 ZSD pod legislativní zkratkou „topné oleje“ (srov. celní sazebník pro rok 2001 – přílohu nařízení vlády č. 480/2001 Sb.). Automobilové benzíny, nakoupené žalobci, nejsou zařaditelné ani pod ustanovení § 19 odst. 2 písm. a), d) či e) ZSD, neboť v těchto případech se jedná o směsi paliv a maziv, které však podle citovaných písmen nesmí obsahovat benzín. Za těchto okolností a také s ohledem na zcela obecnou formulaci žalobních bodů se soud již dále nezabýval zařazením nafty pod „topné oleje“ ani zbývající podmínkou, zda byly topné oleje prokazatelně použity pro výrobu tepla. Žaloby jako nedůvodné zamítl. V kasační stížnosti ze dne 22. 1. 2004 žalobci především poukazují na skutečnost, že jednání před krajským soudem v předmětné věci dne 3. 12. 2003 se uskutečnilo bez jejich přítomnosti (J. K.), resp. bez přítomnosti jejich statutárních orgánů /žalobci ad a) až ad e)/, aniž by byly splněny podmínky pro takovýto postup obsažené v ust. § 49 odst. 3 s. ř. s., když k tomuto jednání nebyli jako účastníci řádně předvoláni (předvolání jim bylo doručeno až dne 4. 12. 2003). Navíc žalobce ad f) se chtěl jednání osobně zúčastnit a přednést své odborně-technické argumenty proti přezkoumávaným rozhodnutím, na což ostatně při jednání soudu upozorňoval jeho právní zástupce, avšak bezúspěšně. Podle jejich názoru jde tedy o vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé /§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./. Nesprávné posouzení právní otázky soudem /§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s./ spatřují žalobci v nesprávném výkladu příslušných ustanovení zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních a zák. č. 136/1994 Sb. a v nesprávném posouzení odborně-technických otázek s tím souvisejících. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného (z něhož soud vycházel), že nesplnil podmínky ke vzniku nároku na vrácení spotřební daně podle ustanovení § 12c odst. 1 ZSD, když nakoupená paliva a maziva, automobilový benzín a motorovou naftu, nepoužil k výrobě tepla. Správce daně provedl místní šetření dne 5. 4. 2002, dne 16. 4. 2002 a 2. 5. 2002 v provozovnách všech žalobců. Z jednání byly pořízeny protokoly a podle názoru žalobců bylo při nich zjištěno, že benzín a nafta byly pro výrobu tepla použity. Zákon č. 136/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů v § 1 „Účel zákona“ stanoví způsob a podmínky barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv (dále jen „paliva a maziva“) při jejich výrobě, zpracování a dovozu, a podmínky jejich nákupu a prodeje, skladování, přepravy a spotřeby a sankce za jeho porušení. V § 2 odst. 1 téhož zákona je definováno, že barveny a značkovány musí být za podmínek dále stanovených taxativně uvedená paliva a maziva. V odst. 2 téhož ustanovení je definováno, která paliva a maziva nesmějí být barvena a značkována, pokud v dalších ustanoveních zákona není stanoveno jinak, paliva a maziva, která mají vlastnosti uvedené v odstavci 1, jde-li o paliva a maziva uvedená ve zvláštním právním předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je § 19 odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 písm. c), d) a e) ZSD, ve znění zákona č. 22/2000 Sb. Z ust. § 19 odst. 2 písm. d) ZSD vyplývá, že jde o směsi paliv a maziv uvedených v odstavci 1 s látkami v odstavcích 1 a 2 neuvedenými určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů, s výjimkou směsí obsahujících benzín a směsí vzniklých podle odst. 6. Z odst. 6 § 19 ZSD pak vyplývá, že za výrobu paliv a maziv uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) se nepovažuje přidání jedné nebo více přísad nebo plniv do kapalného paliva a maziva pro vznětové motory (aditivace), pokud celková hmotnost přísad nepřekročí 0,2% celkové hmotnosti tohoto paliva a maziva. Žalobci nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že motorová nafta ani motorový benzín nejsou předmětem daně, z něhož je umožněno čerpání nároku na vrácení spotřební daně. Toto tvrzení pokládají žalobci za nepravdivé, neboť z § 19 odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 písm. c), d) a e) ZSD, ve znění zákona č. 22/2000 Sb. vyplývá, která paliva a maziva jsou předmětem daně (jde prakticky o všechna paliva a maziva uvedená v odst. 1 a v odst. 2 citovaného ustanovení) a konečně ani s tím, že by nesplnili tři ze čtyř podmínek pro uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů – 1) nárok na vrácení spotřební daně nebyl uplatněn z topného oleje, 2) nakoupené uhlovodíkové palivo nebylo použito pro výrobu tepla a 3) nakoupené uhlovodíkové palivo nebylo barveno a značkováno. K tomuto tvrzení zdůrazňují, že jak již bylo z jejich strany uvedeno, topným olejem se rozumí paliva a maziva uvedená v § 19 odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 písm. c), d) a e) ZSD, tedy prakticky všechna paliva a maziva v těchto dvou odstavcích uvedená, že nakoupená paliva a maziva, automobilový benzín a motorovou naftu, používali pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla. K tomu viz § 18 odst. 2 písm. c) ZSD, na který navazuje část třetí zákona č. 136/1994 Sb. (§ 16), kterou se doplňuje ZSD takto: 1. V § 18 odst. 2 se na konci vypouští tečka a připojuje se tento text: „nebo je prodají s označením automobilový benzín, letecká pohonná hmota, motorová nafta nebo petrolej“. 2. V § 20 písm. b) se na konci vypouští tečka a připojuje se tento text: „nebo dnem jejich prodeje s označením automobilový benzín, letecká pohonná hmota, motorová nafta nebo petrolej“. Z tohoto je zřejmé, že automobilový benzín a motorová nafta jsou topnými oleji. K tvrzení o nesplnění třetí podmínky (nakoupené palivo nebylo barveno a značkováno) žalobci uvádějí, že nakupovali nebarvená uhlovodíková paliva a maziva, neboť by barvení a značkování bylo na závadu /§ 19 odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 písm. c), d) a e) ZSD/. Zákon č. 136/1994 Sb