6 As 28/2003 — Nejvyšší správní soud

6 As 28/2003- 68 - text  č. j. 6 As 28/2003 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: C., spol. s r. o., zastoupen JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Trojická 20, proti žalovanému: Český úřad bezpečnosti práce, se sídlem Praha 1, Ve Smečkách 29, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2003, č. j. 38 Ca 184/2001 - 49, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2003, č. j. 38 Ca 184/2001 - 49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se jako stěžovatel včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2003, č. j. 38 Ca 184/2001 - 49, jímž byla zamítnuta jeho žaloba a současně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že není důvodná žaloba proti rozhodnutí Českého úřadu bezpečnosti práce ze dne 25. 1. 2001, zn. 2619/1.30/2000/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Inspektorátu bezpečnosti práce pro hlavní město Prahu ze dne 20. 7. 2000, zn. 3608/3.32/00/7.3, a současně potvrzeno toto rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 30 000 Kč. Městský soud v Praze vyšel při svém rozhodování z toho, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za porušení ustanovení § 47, § 48 odst. 1 a § 49 vyhlášky č. 324/1990 Sb. a čl. 29 písm. b), čl. 32 a čl. 33 písm. a) ČSN 738106, protože při výkonu dozoru v listopadu 1999 inspektor Inspektorátu bezpečnosti práce pro hlavní město Prahu zjistil, že žalobce při rekonstrukci domu a provádění stavebních prací v P. 1, Š. ulici 611/14 nezabezpečil otvor výtahové šachty v prostoru 5. nadzemního podlaží v souladu s bezpečnostními předpisy. Je tomu tak proto, že u otvoru této šachty chyběla spodní tyč ochranného dvoutyčového zábradlí a zarážecí lišta podlahy a namísto této ochrany proti pádu osob a věcí do výtahové šachty žalobce zabezpečil otvor do této šachty tak, že ve výšce 1100 mm od podlahy umístil a pevně uchytil lešenářskou trubku a dřevěný kříž z 1 coulových prken o šířce 120 mm, který vyplňoval prostor pod touto trubkou. Městský soud v Praze neshledal žalobní námitky opodstatněnými. Pokud žalobce namítal, že v protokolech ze dne 24. 11. 1999 a ze dne 16. 5. 2000 bylo odlišně popsáno ochranné zábradlí, není tomu tak, protože v obou protokolech je poznamenáno, že chybí spodní tyč ochranného dvoutyčového zábradlí a zarážecí lišta u podlahy. Na zabezpečení výtahové šachty se vztahuje vyhláška č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, konkrétně pak ustanovení § 47 a násl., jež se týkající prací ve výškách a nad volnou hloubkou. Ochrana zaměstnanců proti pádu musela být zabezpečena osobním nebo kolektivním zajištěním, přičemž osobní zajištění se použije pouze v případě, že nelze použít zajištění kolektivní (§ 48 odst. 1 a § 50). Podle ustanovení § 49 odst. 1, 2 této vyhlášky se kolektivní zajištění provede ochrannými a záchytnými konstrukcemi (ochranné zábradlí, ochranné ohrazení, lešení, poklopy, záchytné ohrazení, záchytné lešení, záchytné sítě), které musí být dostatečně pevné a odolné vůči vnějším silám a nepříznivým vlivům a upevněny tak, aby bezpečně unesly předpokládané namáhání. Jejich únosnost musí být prokázána statickým výpočtem nebo jiným závazným podkladem. Podle čl. 29 písm. b) ČSN 738106 pak musí být při výšce chráněného pracoviště nad přilehlým okolím více než dva metry ochranné zábradlí dvoutyčové se zarážkou u podlahy a lze ho nahradit jednotyčovým zábradlím se zarážkou u podlahy doplněným sítí. Za této situace není opodstatněná námitka žalobce, že se žalované správní orgány stereotypně přidržují technické normy ČSN 738106, která je nezávazná a jiné technické řešení nepřipouštějí. Je tomu tak proto, že norma je minimálním technickým standardem a pokud se žalobce od něj odchýlil, měl doložit statickým výpočtem či jiným závazným podkladem, že byla prověřena únosnost použité konstrukce. Přestože žalobce tvrdil, že při jednání předkládal statický výpočet, ze správního spisu nic takového nevyplývá a toto tvrzení nebylo uvedeno ani v žalobě, ani v odvolání. Městský soud v Praze proto vycházel z toho, že žádný takový výpočet, ani znalecký posudek do doby vydání napadeného rozhodnutí předložen nebyl. Důvodná není ani žalobní námitka, že na daný případ mělo být aplikováno ustanovení § 52 citované vyhlášky, protože toto ustanovení se týká zajištění pod místem práce ve výškách a jeho okolí a nelze ho tedy použít na zajištění otvoru výtahové šachty. Žalobce rovněž neupřesnil, v čem spatřuje vadnost interpretace pojmu „ochranné zábradlí“ a pro posouzení věci není rozhodující ani skutečnost, že ze správního spisu nevyplývá, že by bylo zjištěno, zda byl či nebyl přítomen stálý dozor, ačkoliv na tuto okolnost poukazuje žalovaný správní orgán v napadeném rozhodnutí. V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze, jež se opírá o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s., žalobce jako stěžovatel odmítl závěry Městského soudu v Praze, pokud dospěl k závěru, že rozhodnutí Českého úřadu bezpečnosti práce ze dne 25. 1. 2001, zn. 2619/1.30/2000/14.3, je věcně správné. Stěžovatel především vytkl Městskému soudu v Praze, že nepřihlédl k povinnosti správního orgánu vždy vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a že se z hlediska skutkového nevypořádal se základní otázkou, a to, kdy došlo k porušení předpisů bezpečnosti práce (v době pracovní či mimopracovní) a v návaznosti na určení doby, co bylo porušením bezpečnosti práce. Ze správního spisu je přitom zřejmé, že Městský soud v Praze měl vycházet z prvotního protokolu ze dne 24. 11. 1999, který je výsledkem místního šetření a že kontrola inspektora bezpečnosti práce byla prováděna v pracovní době. Kontrola tedy byla zaměřena na dodržování předpisů bezpečnosti práce v pracovní době a v té době byla ochrana nebezpečného prostoru v 5. nadzemním podlaží provedena takovým způsobem, že byla dostatečně odolná proti jakékoli síle, jež by na ochranné zábradlí mohla být za normálních podmínek vyvinuta (zábradlí ve výši 1,1 m, které se sestávalo ze dvou tyčí za sebou). Statický výpočet únosnosti ochranného zábradlí, který je schopen vyhotovit kterýkoliv odborník na stavební práce se středoškolským vzděláním, byl u ústního jednání předkládán, nicméně není součástí spisu. Pokud není obsahem správního spisu, měl být tento výpočet správním orgánem znovu vyžádán od stěžovatele. Městský soud v Praze rovněž opomněl vyhodnotit ustanovení § 85 odst. 7 vyhlášky č. 324/1990 Sb., který přímo upravuje bezpečnost práce v místech, kde jsou zavěšeny zvedáky (stavební vrátek), pomocí nichž byla prováděna doprava materiálu do vyšších pater. Toto ustanovení ovšem nevyžaduje ani zarážku u země, ani druhou tyč, nehledě k tomu, že v době pracovní tato zabezpečení použít nelze, protože by bránilo manipulaci s dopravovanými břemeny. Městský soud v Praze vůbec nepřihlédl ke znaleckému posudku z oboru bezpečnosti práce, který byl předložen až dne 11. 4. 2003, protože do té doby byl součástí spisového materiálu státního zástupce. V tomto případě se nejedná o žádné nové skutečnosti, ale znalecký posudek jenom potvrzuje, že otázce bezpečnosti práce byla na stavbě věnována maximální pozornost. Městský soud v Praze také chybně posuzoval zajištění výtahové šachty v době mimopracovní, kdy výtahová šachta byla zabezpečena zábradlím ze dvou tyčí nacházejících se ve výši 1,1 m nad zemí a zkříženými prkny, ačkoliv rozhodující bylo zabezpečení výtahové šachty v době pracovní. Neodpovídá také skutečnosti vývod Městského soudu v Praze, že při kontrole nebyl přítomen stálý dozor (stavbyvedoucí). Stálý dozor s inspektorem prošel celý objekt za normální pracovní činnosti, kontrola inspektora však neprobíhala 14 dnů, jak se může jevit ze spisu, ale maximálně 20 minut. Zásadním pochybením Městského soudu v Praze bylo to, že náležitým způsobem nehodnotil provedené důkazy a závěry správních orgánů. Jestliže tedy správní orgány dospěly k závěru, že zabezpečení výtahové šachty bylo nedostatečné, měly své tvrzení opřít o statické výpočty nebo o znalecký posudek, v něm by znalec posoudil vhodnost použitého ochranného zábradlí, eventuálně uložit stěžovateli, aby takové podklady zajistil. Pouhý odkaz na doporučující ČSN v tom směru, že tato norma představuje minimální technický standard, který je nutno dodržet, je subjektivním, neurčitým a nekonkrétním závěrem, který nemá oporu v právní úpravě. Městský soud v Praze však z těchto chybných závěrů správních orgánů nevyvodil odpovídající opatření a žalobu chybn