2 As 20/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 20/2006- 47 - text č. j. 2 As 20/2006 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce L. z. a. s. K., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín III, Politických vězňů 98 proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15 o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Ca 212/2004 - 24, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Ca 212/2004  24, s e z r u š u j e a věc s e m u v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem městský soud zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2004, č. j. 5108/1100/2003/2004/Kr/Št a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, České obchodní inspekce, inspektorátu Střední Čechy, č. j. 22/07/11-04/Br ze dne 3. 6. 2004, kterým byla stěžovateli uložena ve správním řízení pokuta ve výši 50 000 Kč za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění účinném v posuzovaném období (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“). Správní orgány dospěly k závěru, že se stěžovatel uvedeného deliktu dopustil tím, že v období od března 2000 do 30. 7. 2001 uváděl na trh tzv. „stanovený výrobek“ (disperzní akrylátovou omítkovinu) ve smyslu nařízení vlády č. 178/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s neoprávněným prohlášením o shodě. Prohlášení o shodě bylo shledáno neoprávněným proto, že stěžovatel jako výrobce stanoveného výrobku změnil jeho materiálové složení, aniž o tom podle názoru správního orgánu informoval autorizovanou osobu a zároveň vydal dodatek k „Prohlášení o shodě“ všech těchto výrobků s technickou dokumentací, technickými normami a základními požadavky na výrobky ve smyslu výše uvedeného nařízení vlády (dále jen „Prohlášení“) nebo „Prohlášení“ nové. Městský soud v Praze vyslovil v napadeném rozsudku, že smyslem prohlášení o shodě je formální úkon výrobce, jímž ubezpečuje spotřebitele o vlastnostech výrobku, a pokud je v řízení zjištěno, že prohlášení o shodě bylo učiněno na základě neplatného certifikátu, pak se žalobce dopustil shora uvedeného deliktu. Předmětem skutkového zjištění je tak v dané věci pouze to, zda prohlášení o shodě obsahuje nepravdivé informace, a skutečnost, v jakém složení byl výrobek dodáván na trh, nemá podle městského soudu žádný právní význam. Stěžovatel uplatňuje kasační důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), namítaje tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem, a dále kasační důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., namítaje tak současně vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel souhlasí s právním názorem soudu, že zásadní pro posouzení věci je, zda dodával na trh v období od března 2000 do 30. 7. 2001 výrobek s neoprávněným prohlášením o shodě a zda prohlášení o shodě, které na výrobek vydal, bylo vydáno v souladu s příslušným protokolem o certifikaci, nikoliv skutečnost, jaké bylo konkrétní složení výrobku. Namítá však, že pro posouzení věci bylo stěžejní zjistit, jaký výrobek byl certifikován podle protokolu o certifikaci ze dne 22. 3. 2000, tedy zda se certifikace z uvedeného dne týkala inovovaného výrobku stěžovatele s pozměněnou recepturou, anebo se týkala výrobku původního. Stěžovatel nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze v tom, že ze skutečnosti, že v protokolu o certifikaci ze dne 22. 3. 2000 jsou uvedeny posudky hygienika z dřívější doby, lze jednoznačně a bez výhrad usuzovat na to, že certifikován byl výrobek ve starém složení. Taková úvaha městského soudu není podle stěžovatele logicky správná. Pro posouzení, v jakém složení byl výrobek stěžovatele dne 22. 3. 2000 certifikován, měl správní orgán podle názoru stěžovatele možnost provést několik dalších důkazů. Jednak měl k dispozici jako důkazní prostředek vyjádření Ing. M. Š., pověřené pracovnice stěžovatele v této věci, a pak měl také k dispozici technickou dokumentaci pozměněného výrobku v té podobě, v jaké ji stěžovatel předložil autorizované osobě. Tato dokumentace podle stěžovatele splňovala náležitosti ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 178/1997 Sb. (zde má stěžovatel podle názoru Nejvyššího správního soudu na mysli nařízení vlády č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů jako prováděcí předpis k zákonu o technických požadavcích na výrobky, dále jen „nařízení vlády č. 178/1997 Sb.“). I sama skutečnost, že stěžovatel požádal autorizovanou osobu o certifikaci v roce 2000, svědčí dle jeho názoru o tom, že certifikace se musela týkat inovovaného výrobku, neboť jinak by byla zcela nepotřebná a nadbytečná. Stěžovatel by plýtval svými finančními prostředky, kdyby požadoval novou certifikaci na „starý výrobek“, který již dříve certifikován byl. Stěžovatel proto v kasační stížnosti zdůrazňuje, že neměl zájem ani potřebu certifikovat výrobek v původním složení. Žalovaný blíže nezjišťoval, zda jsou pravdivá tvrzení stěžovatele, a také si za tím účelem nevyžádal zprávu autorizované osoby, které byla předložena dokumentace, na jejímž základě byl předmětný certifikát vydán. Skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, tak nemá oporu ve spise a zčásti je se spisem přímo v rozporu. Z provedených důkazů jednoznačně nevyplývá, v jakém složení byl výrobek dne 22. 3. 2000 certifikován. Žalovaný proto podle názoru stěžovatele nezjistil spolehlivě skutkový stav věci podle ustanovení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 34 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Městský soud v Praze pak pro tuto důvodně vytýkanou vadu rozhodnutí správního orgánu nezrušil, a tím je podle stěžovatele dán důvod kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Pokud Městský soud v Praze přenesl odpovědnost autorizované osoby za certifikaci výlučně na stěžovatele, pak podle jeho názoru nesprávně posoudil právní otázku v předcházejícím řízení, v tomto případě nesprávně vyložil ustanovení § 10 zákona o technických požadavcích na výrobky. Řízení před správním orgánem bylo podle názoru stěžovatele zcela formální a nepostihovalo vlastní podstatu věci. Podle ustanovení § 10 citovaného zákona je certifikací činnost autorizované nebo akreditované osoby, která vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnost související s výrobou jsou v souladu s technickými požadavky na výrobky. Z tohoto hlediska není certifikace pouhým formálním aktem, jak podle názoru stěžovatele vyplývá z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku. I autorizovaná osoba provádějící certifikaci nutně nese odpovědnost za správnost certifikace, a měla by podle názoru stěžovatele vysvětlit, co bylo předmětem certifikace, tj. jaký výrobek vlastně certifikovala a v jakém složení. Stěžovatel totiž vydal své „Prohlášení o shodě“ právě na základě vydaného certifikátu, a oprávněnost či neoprávněnost tohoto „Prohlášení“ je závislá právě na tom, v jakém složení byl výrobek certifikován. Stěžovatel jednal v dobré víře, že autorizovaná osoba provedla certifikaci správně. Za výše popsaných okolností nebyla odpovědnost stěžovatele za správní delikt podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky jednoznačně a spolehlivě prokázána. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že správní orgán při svém rozhodování vycházel z výsledku kontroly, provedené dne 10. 12. 2003 s došetřením dne 20. 1. 2004 v provozovně stěžovatele v K., při níž bylo zjištěno, že stěžovatel jako výrobce uváděl na trh výrobek (disperzní akrylátovou omítkovinu), který je v režimu zákona o technických požadavcích na výrobky a nařízení vlády č. 178/1997 Sb. tzv. „stanoveným výrobkem“, a že tento výrobek uváděl na trh s neoprávněným „Prohlášením o shodě“, protože jako podklad k certifikátu pro splnění zdravotních a hygienických požadavků použil stěžovatel rozhodnutí Hlavního hygienika ČR z doby, kdy byl výrobek vyráběn s biocidy Metatin a Acticid. O záměně biocid