4 As 38/2004 — Nejvyšší správní soud

4 As 38/2004- 116 - text č. j. 4 As 38/2004 - 127 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyň: a) nezl. J. L., zast. matkou J. L., b) nezl. B. B., zast. otcem Mgr. T. B., všichni zast. JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému: 1) Statutárnímu městu Liberec, se sídlem Liberec, Náměstí Dr. E. Beneše 1, 2) Krajskému úřadu Libereckého kraje, U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osob zúčastněných na řízení A) nezl. A. S., zastoupené matkou R. S., B) nezl. J. R., zastoupenou otcem Ing. K. R., C) nezl. J. Š., zastoupeného otcem Ing. J. Š., D) nezl. J. H., zastoupeného otcem P. H., E) nezl. D., V., Č., zast. matkou P. Č., o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, ze dne 21. 4. 2004, č. j. 59 Ca 34/2004 – 65, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 21. 4. 2004, č. j. 59 Ca 34/2004 – 65, s e v napadené části z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Soudce uvedeného soudu Mgr. Karel Kostelecký n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí v této věci. III. K námitce podjatosti vznesené proti soudkyním téhož soudu Mgr. Haně Ptáčkové a Mgr. Daniele Zemanové s e n e p ř i h l í ž í . O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 12. 3. 2004 se nezl. žalobci J. L., A. S., B. B., J. R., J. Š., J. H., D. a V. Č., zast. každý jedním ze svých rodičů, domáhali zrušení usnesení zastupitelstva Statutárního města Liberec č. 9/04 ze dne 27. 1. 2004 „o sloučení Základní školy L., n.. M. x se Základní školou L., S. xx, v nástupnickou organizaci Základní škola L., S.x, příspěvková organizace“ a dále též souhlasu Krajského úřadu Libereckého kraje, ze dne 2. 3. 2004 č. j. OŠM-1048/2004, ke sloučení obou výše uvedených škol v nástupnickou organizaci Základní škola L., S. xx, příspěvková organizace. V žalobě tvrdili, že výše uvedeným usnesením prvního žalovaného a souhlasem druhého žalovaného, jim byla způsobena újma na jejich právech, vyplývajících z článku 1 odst. 1, článku 2 Ústavy ČR, článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), článku 3 a článku 29 bod 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte, článku 32 odst. 1 Listiny práv a svobod a článku 13.1, jakož i článku 13.2., písm. e) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, a to z toho důvodu, že napadené usnesení a potažmo též souhlas druhého žalovaného byly vydány v rozporu s § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a § 14 odst. 1 a § 15 odst. 4 zákona č. 564/2000 Sb. Žalobci vyslovili přesvědčení, že je dána pravomoc správního soudu podle § 4 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobou je napadán individuální právní akt orgánu samosprávy – usnesení zastupitelstva Statutárního města Liberec, učiněný podle zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, proti němuž není opravný prostředek, neboť nejde o rozhodnutí ve správním řízení; žalobci toto usnesení považují za nezákonné a též za neústavní. Dále napadají potažmo též souhlas Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 2. 3. 2004, které označují za „zásah“ správního orgánu podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s., mající bezprostřední návaznost na nezákonné usnesení zastupitelstva a č. 9/04, které z tohoto důvodu považují též za nezákonný zásah správního orgánu do jejich práv. Připomínají, že usnesení č. 9/04 o sloučení obou základních škol a o vyřazení Základní školy L., n.. M. x ze sítě škol a školských zařízení ke dni 1. 7. 2004, které navazovalo na usnesení Rady města č. 500/03, jenž souhlasila s návrhem úprav sítě škol a školských zařízení zřizovaných Statutárním městem Liberec (který vycházel ze studie Technické univerzity Liberec ze dne 30. 9. 2003), bylo vydáno při porušení ustanovení § 83 odst. 2 zákona o obcích, neboť jeho schvalování byl přítomen člen zastupitelstva obce – Mgr. S. C., který je spolu se svou manželkou D. C. společníkem a současně jednatelem P. g. s. r. o., přičemž sloučení výše již uvedených základních škol bylo podmíněno přestěhováním zmíněného gymnázia do budovy Z. š. n.. M. a opačně Z. š. n.. M. do takto uvolněných prostor po P. g.. U tohoto člena zastupitelstva se tudíž jednalo nepochybně o možný střet zájmů, o čemž ostatní zastupitelé věděli. K dalšímu porušení došlo ve vztahu k § 15 odst. 4 zákona č. 564/1990 Sb. v tehdy platném znění, který ukládal povinnost zřídit jako obligatorní orgán komisi pro výchovu a vzdělávání v obci s více než pěti školami, přičemž absence tohoto orgánu přispěla k neodbornému a necitlivému zásahu prvního žalovaného do sítě školních a předškolních zařízení v L.. Žalobci dále tvrdili, že napadeným usnesením došlo k porušení, případně zkrácení jejich práv, neboť jim bylo odepřeno, jakož i dalším dětem žijícím v městských částech L. – R., K. a R., právo na dostupnost ze základního vzdělání v rámci povinné školní docházky, k ohrožení fyzického zdraví dětí povinných školní docházkou z citované spádové oblasti, upření práva na rozvoj osobnosti dětí z citovaného spádové oblasti v základní škole rodinného typu prosazované Evropskou unií a ohrožení povinné školní docházky též tím, že napadené rozhodnutí o přesunutí těchto dětí do právně obsazeného objektu bylo vydáno v rozporu s § 14 odst. 1 zákona č. 564/1990 Sb. Současně se žalobou podali žalobci též návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vyslovili přesvědčení, že takové opatření nebude v rozporu s veřejným zájmem, neboť v dané věci je veřejným zájmem zejména zachování funkčnosti sítě školních a předškolních zařízení v L.. Jelikož ta by v případě odkladu vykonatelnosti fungovala jako doposud, nebyl by přiznáním odkladného účinku žalobě veřejný zájem narušen. Pokud jde o druhou podmínku ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s., zdůraznili žalobci, že přiznání odkladného účinku žalobě se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob. Naopak, nebude-li přiznán žalobě odkladný účinek, může dojít k realizaci napadeného usnesení č. 9/04 a pokračování v řízení o vyřazení Základní školy L., n.. M.xx ze sítě škol. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku žalobě navrhoval jeho zamítnutí s tím, že narozdíl od žalobců se domnívá, že je ve veřejném zájmu, aby žalobě odkladný účinek přiznán nebyl. Důvodem vedoucím ke sloučení obou škol byla snaha optimalizovat síť škol a školských zařízení zřizovaných prvním žalovaným jednak z důvodů demografických, kdy stále klesá počet žáků a při srovnání městské části R. s 9000 obyvateli a 291 žákem s obdobnými obcemi (F. 7485 obyvatel a 1121 žáků, M. 6697 obyvatel a 892 žáci, C. 4472 obyvatel a 515 žáků, S. 9207 obyvatel a 1118 žáků) vykazuje tato městská část nejnižší počet žáků. Dalším argumentem optimalizačního projektu jsou ekonomické ukazatele v oblasti státní dotace na přímou výchovně-vzdělávací činnost školy. Aby škola mohla zabezpečit kvalitně zvolený výchovně vzdělávací program, musí mít dostatečný počet pedagogických pracovníků. S počtem žáků 291 je přitom schopna zajistit pouze základní vzdělávací program a na dělení hodin cizího jazyka a nabídku volitelných a nepovinných předmětů nemá již odpovídající počet pracovníků. První žalovaný vyslovil přesvědčení, že optimalizace sítě škol je v souladu s veřejným zájmem. K druhému předpokladu návrhu na vyslovení odkladného účinku žalobě – nenahraditelné újmě – dodává, že žalobci neuvádějí, v čem má závažnost újmy plynoucí ze sloučení škol spočívat. Argumentují pouze obecným odkazem na práva definovaná Úmluvou o právech dítěte a dalšími ústavními normami, aniž by je konkretizovali. Slučováním škol není porušeno právo na vzdělání dítěte, ani omezen jeho přístup k vzdělání. Žalobci tudíž nedoložili, v čem spatřující nenahraditelnou újmu, která by byla v příčinné souvislosti s právními účinky plynoucími z usnesení zastupitelstva č. 9/04 žalovaného. Navrhoval, aby návrhu nebylo vyhověno. V průběhu řízení před krajským soudem vzali nezletilí žalobci, zastoupeni svými rodiči, a to nezl. A. S., nezl. J. R., nezl. J. Š., nezl. J. H. a nezl. D. a V. Č., žalobu výslovně zpět za současného oznámení, že chtějí být osobami zúčastněnými na řízení o žalobě první a třetí nezl. žalobkyně. Krajský soud usnesením ze dne 25. 3. 2004, č. j. 59 Ca 34/2004 – 45, vzal zpětvzetí žaloby nezl. A. S., nezl. J. Š., nezl. J. H. a nezl. D. a V. Č. na vědomí (§ 47 písm. a) věta druhá s. ř. s.). Dalším usnesením ze dne 29. 3. 2004, č. j. 59 Ca 34/2004 – 47, vzal krajský soud na vědomí též zpětvzetí žaloby nezl. žalobkyní J. R.. Usnesením téhož soudu ze dne 1. 4. 2004, č. j. 59 Ca 34/2004 – 52, odložil krajský soud vykonatelnost usnesení zastupitelstva Statutárního města Liberec, č. j. 9/04 ze dne 27. 1. 2004 do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé. Připomněl, že vykonat