5 Afs 163/2005 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 163/2005- 104 - text č. j. 5 Afs 163/2005 - 104 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobce Mgr. E. M., advokátem JUDr. Pavlem Šedivým, se sídlem Tábor, Údolní 2997, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Prokišova 5, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2005, č. j. 10 Ca 151/2005 - 79, takto: I. Kasační stížnost s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení výše označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce (dále též stěžovatele) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2004, č. j. 3067/130/2003; tímto bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře ze dne 15. 1. 2003, č. j. 3193/03/110900/4760, kterým byl stěžovatel zaregistrován s účinností od 28. 5. 2002 jako plátce spotřební daně z tabákových výrobků. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Stěžovatel konstatuje, že nehodlá polemizovat s tím, že závazná informace ve smyslu ust. § 46 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., se vztahuje toliko na právní subjekt, který si ji vyžádal a na zboží, kterého se týká. Soud se však nicméně musí zabývat i samotnou podstatou věci a jeho rozhodnutí nemůže být v rozporu nejenom s logikou, ale i s nezpochybnitelnými fakty majícími základ ve fyzikální podstatě věcí a jevů. Stěžovatel si klade otázku, jak je možné, že tytéž celní orgány při dovozu suroviny firmou U. B. spol. s r. o. v 80 kg žocích, potvrdí, že se jedná o surový tabák, avšak poté, co stěžovatel zbaví ryze mechanickým způsobem tuto surovinu na sítech toliko prachu a menších částí listů, tentýž orgán tento produkt označí za odpad. Stěžovatel dále opětovně zpochybňuje objektivnost a správnost stanoviska celní laboratoře, stejně jak již uváděl v žalobě, tabák, který distribuoval nelze kouřit, neboť neobsahuje řez tabáku zcela nezbytný pro to, aby neustále v dýmce nebo cigaretě nevyhasínal; tento tabák není fermentován ani navoněn. Stěžovatel se domáhá dále logiky a zkoumání podstaty problému, nesouhlasí s výkladem soudu ohledně ust. § 10 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Tvrdí, dále, že nelze klást rovnítko mezi působností státního orgánu, kterou je tento nadán ze zákona a tím, že tato působnost automaticky garantuje potřebnou odbornost a erudici; tímto nesouhlasí s s odvozováním legitimity a odbornosti celních orgánů při zatřiďování zboží a výrobků, jak učinil soud. Stěžovatel znovu konstatuje, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces v tom směru, že aplikace § 10 odst. 2 zákona o spotřebních daních, jak s ní soud uvažuje, zcela zjevně zbavuje účastníka řízení práva na spravedlivý proces. Stěžovatel předkládá nové důkazní prostředky, a to, dopisy generálního ředitele cel z e dne 27. 5. 2005 dopis náměstkyně ministra financí ze dne 17. 8. 2005, dopis CŘ České Budějovice ze dne 26. 8. 2005 a dopis GŘ cel ze dne 14. 9. 2005, resp. zápis z pracovního semináře pracovníků MF GŘ cel ze dne 20. 5. 2005; přitom dovozuje, v návaznosti na ně, že správní orgán nemá k dispozici normu, podle které by postupoval opři zkoumání zatříděného vzorku, ale k takové činnosti jeho celní laboratoře nejsou vybaveny příslušnou akreditací. Stěžovatel nadále tvrdí, že na trh nedistribuoval tabákový odpad; namítá, že ostatně ani postup při odebírání vzorků neodpovídal příslušné technické normě. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný odkázal na své předchozí vyjádření k žalobě, dále konstatuje, že stěžovatel nyní vznáší zcela nové námitky a důvody, které v předchozím řízení neuplatnil (nově zpochybňuje odbornost a erudici celních orgánů, nově je vytýkána absence akreditace laboratoří), předkládá nové důkazy, získané až poté, kdy bylo již jednou soudem rozhodnuto, tedy po datu 23. 7. 2004; o tyto důkazy nově opírá body kasační stížnosti. V průběhu daňového řízení (resp. řízení o registraci) stěžovatel dokládal pouze různé znalecké posudky, které nemohly být považovány za zatřídění výrobku pro účely spotřebních daní v smyslu zákona, nepředložil zatřídění, a to žádným celním orgánem, s výjimkou zatřídění určené pro jiný subjekt a jiný výrobek. Žalovaný namítá, že skutkovým základem pro rozhodnutí soudu se mohly stát pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny v předchozím řízení před soudem, je proto nepřípustné opírat další kasační námitky nyní o nově získané důkazy. Znovu poukazuje na skutečnost, že v předmětném daňovém řízení se nezabýval správností zatřídění nakoupené a skladované suroviny; mezi zatříděním nakoupené a skladované suroviny a zatříděním a zdaněním konečného výrobku není ve smyslu zákona o spotřebních daních žádná souvislost. Předmětem zdanění rovněž nebylo nakoupené a skladované zboží – tedy surovina pro výrobu směsi na vykuřování skleníků. Jelikož finální výrobek, vyrobený ve smyslu ust. § 2 písm. e) zákona o spotřebních daních byl zatříděn celními orgány do podpoložky kombinované nomenklatury jako nezpracovaný tabák, tabákový odpad, byl postup správce daně zcela v souladu se zákonem, když stěžovatele z moci úřední zaregistroval jako plátce spotřební daně. Kasační stížnost není přípustná. Dle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předkládána, tento soud již rozhodl rozsudkem ze dne 24. 6. 2005, č. j. 5 Afs 161/2004 - 66; tímto rozsudkem byl zrušen rozsudek krajského soudu, přitom zde Nejvyšší správní soud vyslovil závazný právní názor, s nímž stěžovatel nyní v kasační stížnosti polemizuje a nesouhlasí s ním, přitom nově uplatňuje námitky, v řízení dříve neuplatněné a předkládá důkazy, které byly získány až poté, kdy bylo napadené rozhodnutí správního orgánu, resp. původní rozhodnutí krajského soudu v řízení o žalobě vydáno. Nutno přitom nad rámec důvodů pro odmítnutí nabízených důkazů podotknout, že z odpovědí na dotazy, které stěžovatel učinil na ústředních orgánech (přitom samotný dotaz není přiložen a jedna z odpovědí ze strany náměstkyně ministra financí je adresována subjektu od stěžovatele odlišnému), tím méně již potom z interních metodických zápisů ministerstva financí, nelze dovozovat žádné právní závěry, kterými by měl být soud vázán; přitom z nich však ostatně dovodit jednoznačný závěr v konkrétní věci stěžovatele ani nelze. Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 23. 7. 2004, č. j. 10 Ca 72/2004 - 19 zrušil rozhodnutí žalovaného, přitom vzal za prokázané, že žalovaný nesprávně vyložil ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, pokud vytkl žalobci, že nepředložil důkazní prostředek, tedy zatřídění jím vyráběného tabákového výrobku celním orgánem, resp. rozhodnutí o sazebním zařazení zboží ve smyslu ust. § 46 celního zákona. Krajský soud dospěl k názoru, že taková povinnost z citovaného ustanovení pro žalobce (nyní stěžovatele) nevyplývá; konstatoval, že žalobce nebyl v dané záležitosti dovozcem, tudíž ani celním deklarantem; povinnost předložit požadované doklady by žalobci vznikla pouze za situace, kdyby byl v postavení dovozce a celního deklaranta. Aplikaci cit .ustanovení připustil soud v úvahu pouze v případě pravomocně ukončeného celního řízení, kdy účastník takového řízení má možnost v souladu s ust. § 5 písm. b) a § 46 odst. 2 celního zákona požádat Ministerstvo financí, Generální ředitelství cel v Praze o vydání rozhodnutí o sazebním zatřídění zboží. Soud tak vzal za prokázané, že stěžovatel předložil v daňovém řízení stanovisko celního orgánu – Celního ředitelství Praha, kterým byla ověřována správnost tarifního zatřídění odřepíkovaného tabáku typu Virginia pod podpoložku 2401 20 10; spisem bylo tedy doloženo, že příslušný celní orgán akceptoval dodavatelem stěžovatele uvedené tarifní zařazení, správnost deklarovaného zařazení byla dále potvrzena stanoviskem příslušného celního orgánu a rovněž i předloženým znaleckým posudkem, z něhož vyplynulo, že surovina dodávaná společností U. B. v období květen – listopad 2002 je nefermentovaným tabákem, virginského typu, původem z Indie, zařazovaným do podpoložky 2401 20 10. Soud konečně vytkl žalovanému, že neodstranil rozpory mezi sazebním zařazením, které předkládal žalobce, tudíž nelze jednoznačně potvrdit, že se jedná o výrobek, který spotřební dani podléhá. Nejvyšší správní soud nesouhlasil se závěrem učiněným krajským soudem ohledně prokázání zatřídění výrobku spisem – st