7 As 75/2005 — Nejvyšší správní soud

7 As 75/2005- 57 - text 7 As 75/2005 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky České televize, se sídlem v Praze 4 - Kavčí Hory, Na Hřebenech II, za účasti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 10, Krátká 10, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2005, č. j. 8 Ca 125/2005 - 33, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2005, č. j. 8 Ca 125/2005 - 33, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2005, č. j. 8 Ca 125/2005 - 33, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) ze dne 28. 2. 2005 č. j. Rpo/143/04/756, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“). Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že dospěl k závěru, že právní názor Rady je v souladu se zákonem o vysílání. Citovaný zákon výslovně rozlišuje pojem reklamy na straně jedné a označení sponzora na straně druhé, takže je podle názoru městského soudu zřejmé, že tyto pojmy nelze zaměňovat. Kritériem pro rozlišení mezi těmito pojmy je věcný obsah vysílaného sdělení, nikoliv jeho formální označení. V daném případě se porušení citovaného ustanovení zákona o vysílání měla stěžovatelka dopustit tím, že dne 8. 9. 2004 ve 21:10 hod na programu ČT 1 odvysílala reklamu, která nebyla zřetelně zvukově, obrazově, či zvukověobrazově oddělena od ostatních částí programu. Reklama vypadala tak, že na obrazovce je stylizovaná hlava ženy s dlouhými vlasy, písmena SP, nápis S. P., záběr na krabičku výrobku, dole drobný nápis „sponzor pořadu“ za zvukového doprovodu „Dokonalé proměny vám přináší W. S. P. - oblíbená značka špičkových kadeřníků.“. Městský soud s poukazem na znění ustanovení § 2 odst. 1 písm. l) a o) zákona o vysílání má za to, že ačkoliv se v případě obou institutů může jednat o propagaci výrobků sponzora, jen reklama smí směřovat k podpoře jejich prodeje, nákupu nebo pronájmu. Naproti tomu označení sponzora takovou povahu mít nesmí, a nemůže tedy obsahovat reklamní prvky. Jinak by překračovalo meze pouhého označení sponzora a stalo by se reklamou se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími. V projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelka byla povinna sponzorovaný pořad označit oznámením ve smyslu ust. § 53 odst. 1 zákona o vysílání, ale i při plnění této povinnosti musela dbát na to, aby neporušila povinnosti vyplývající z jiných právních norem. Byla tedy povinna dbát na to, aby jí použitá forma označení sponzora neodporovala právní úpravě vysílání reklamy. Rada vyhodnocením předmětného označení sponzora dospěla k závěru, že toto sdělení je reklamou, neboť obsahuje reklamní prvky naznačující, resp. hodnotící, kvalitu výrobků. S tímto názorem vyjádřil městský soud souhlas, neboť sdělení poukazuje na kvalitu výrobku a de facto vybízí k nákupu výrobku, který přinese „dokonalé proměny“. Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě namítala nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Především vyjádřila nesouhlas s názorem Rady, že označení sponzora obsahuje reklamní prvky a je tedy porušením povinnosti § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání. Podle stěžovatelky se jednalo o označení sponzora ve smyslu § 53 odst. 1 citovaného zákona. V daném případě se jednalo o ochrannou známku č. 605286. Ochranná známka je jedním z údajů, jímž je provozovatel vysílání povinen označit sponzorovaný pořad dle veřejnoprávního předpisu Proto je takové označení sponzora v souladu se zákonem. Nevede-li znění příslušných ustanovení zákona o vysílání vztahujících se k dané otázce k nepochybnému závěru o konkrétní aplikaci právní úpravy, nelze na ni založit závěr o porušení povinnosti podle příslušných právních předpisů a uložit správní sankci k tíži určitého subjektu. Ústavní zásada, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, pro daný případ znamená, že ingerence státu v jeho oprávnění stanovit provozovateli vysílání sankční povinnost podle § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání není na místě, pokud nastala právní situace, podle níž připadá v úvahu více možností jednání jednotlivce (viz nález Ústavního soudu II. ÚS 487/2000 Sb.). V daném případě je třeba respektovat označení sponzorovaného pořadu ochrannou známkou. Úvahu, že majitel ochranné známky je oprávněn používat jako součást své identifikace v televizním vysílání jen pokud slovní část ochranných známek neobsahují hodnotící informace a prvky charakteristické pro reklamní sdělení, považuje stěžovatelka za nesprávnou. Rada překročila svou pravomoc, jestliže si vyhradila právo posuzovat, zda dotčený subjekt může být označen jako sponzor způsobem, kterým je zapsána ochranná známka. Na základě těchto předestřených argumentů stěžovatelka navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. Rada ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovila nesouhlas se stěžovatelkou, že v případě, kdy je pro označení sponzora pořadu zvolena ochranná známka obsahující zároveň reklamní prvky, je možný jednak výklad, že k označení sponzora došlo v souladu se zákonem, a jednak i výklad, že toto označení obsahuje nepřípustnou reklamu a že je zde tedy více možností jednání jednotlivce, jejichž volbu musí Rada respektovat a nemůže ji postihovat. Podle názoru Rady je při zachování smyslu právní úpravy možný pouze jeden výklad, a to ten, že sponzorský vztah nemůže ani prostřednictvím ochranné známky sponzora obsahovat reklamní prvky, a být tedy fakticky reklamou. Smyslem zákona o vysílání je totiž mj. rozlišit reklamu a sponzorování, přičemž pro oba prostředky mediální komunikace jsou stanovena rozdílná pravidla. Toto rozlišení vyplývá jednak již ze samotných definicí reklamy a sponzoringu [§ 2 odst. 1 písm. l) a o) zákona o vysílání], jednak z rozdílné úpravy obou institutů v zákoně o vysílání. Účelem sponzoringu je zviditelnění, zvýšení renomé sponzora, propagace (tzn. uvádění ve známost) jména, ... atd. sponzora. Naproti tomu reklama je agresivnější, jejím účelem je podpora prodeje, nákupu či pronájmu, tedy vyvolání takového zájmu diváků, který by mohl vést až ke koupi výrobku. Tohoto účinku lze dosáhnout různými způsoby, zejména kladným hodnocením výrobku, zdůrazňováním jeho vlastností aj. Sponzoring je veřejností vnímán jako jakési ušlechtilé gesto, reklama je tvrdě komerční záležitost. Z uvedeného vyplývá, že tyto dva různé prostředky mediální komunikace musí být odlišitelné, a to nejen svou formou, ale také svým obsahem, jenž musí být v souladu s jejich vlastním účelem, který je stanoven v definicích v § 2 odst. 1 písm. l) a o) zákona o vysílání. Výklad stěžovatelky, že k označení sponzora pořadu ochrannou známkou obsahující reklamní prvky došlo v souladu se zákonem vede de facto k popření rozlišení mezi reklamou a sponzorováním a mohl by vést i k obcházení zákona, tedy k rozšiřování reklamního času nad limit stanovený zákonem o vysílání, případně k nedodržení dalších náležitostí stanovených pro reklamu. Skutečnost, že předmětný slogan je chráněn (zaregistrován) jako ochranná známka nemůže stěžovatelku vyvinit z porušování právního předpisu – zákazu neoddělené reklamy, ke kterému došlo v důsledku reklamního obsahu označení sponzora pořadu. Účel sledovaný známkoprávní ochranou a oprávnění majitele založené na existenci práva k ochranné známce nemá mít přednost před účelem sledovaným regulací reklamy a sponzorování. Skutečnost, že reklamní slogan je registrován jako ochranná znánka je nutno vykládat tak, že soukromoprávní oprávnění majitele známky k jejímu užití i k účelům propagačním nesmí být v rozporu s veřejnoprávní zákonnou úpravou reklamy a speciální úpravou regulace reklamy v rozhlasovém a televizním vysílání. Jedná se o dva na sobě nezávislé a samostatné právní instituty. Podle názoru Rady je třeba při užívání ochranné známky v rozhlasovém a televizním vysílání respektovat ustanovení zákona o vysílání a neužívat takovou ochrannou známku, která by měla charakter reklamy a jejíž zápis je pak navíc i v rozporu z § 4 písm. l) zákona č. 441/2000 Sb., v platném znění. Z on-line databáze Úřadu průmyslového vlastnictví bylo zjištěno, že zadaným podmínkám (číslu ochranné známky) nevyhovuje žádný záznam. Podle názoru Rady musí být otázka, zda se jedná fakticky o reklamu či sponzora posuzována podle obsahu pořadu a jeho působení na diváky. Předmětný sponzorský vzkaz obsahově, v důsledku svého znění, k podpoře prodeje vede. Slogan „Dokonalé proměny vám přináší W. S. P. – oblíbená značka špičkových kadeřníků“ v