2 Afs 148/2006 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 148/2006- 54 - text č. j. 2 Afs 148/2006 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: H. Č. s. r. o., zastoupeného JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2006, č. j. 15 Ca 147/2005 - 29, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 30. 5. 2005, č. j. 3867/130/05, jakož i rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 15. 11. 2004, č. j. 140877/04/178913/6380, a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 30. 5. 2005 stěžovatel zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 15. 11. 2004, kterým byl žalobci stanoven základ daně a daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí r. 1999 podle zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 111 bod 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a § 46 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též „daňový řád“); konkrétně byl vyměřen nadměrný odpočet daně v částce 1 018 070 Kč. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel dostatečným a prokazatelným způsobem nezdůvodnil, proč žalobce nemá nárok na uplatněný odpočet. Zejména nebylo objasněno tvrzení žalobce, že před vývozem zboží byla prováděna fyzická a funkční kontrola vyváženého zboží za účasti pracovníků správce daně a celníka. Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že soud nesprávně posoudil právní otázku provádění dokazování, hodnocení a rozsahu přezkumu prováděného v odvolacím řízení v případě neuznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty podle § 19 zákona č. 588/1992 Sb. Stěžovatel má za to, že bylo dostatečně zjištěno, že se jedná o řetězový nákup a prodej výherních hracích automatů. Daňové doklady předložené žalobcem byly shledány jako formální, zastírající skutečný stav podle § 2 odst. 7 daňového řádu. Předložené doklady totiž prokazovaly pouze uzavření kupní smlouvy a vystavení příslušných daňových dokladů, nikoli však poskytnutí zdanitelného plnění, které mělo spočívat v dodání výherních hracích automatů ze strany společnosti J., a. s. Ani údaje z peněžního deníku žalobce neprokázaly tuto skutečnost. Navíc neuskutečnění zdanitelného plnění potvrdila i zpráva PČR ze dne 27. 1. 2003, z níž vyplynulo, že dodání zboží odběrateli dle faktur č. 990 046 – 990 048 ze dne 12. 11. 1999 se neuskutečnilo. Odběratelé uvedli, že obdrželi určité zboží dříve, a to na základě dokladů č. 9911 a 9912 ze dne 12. 8. 1999. Toto zboží pak podle stěžovatele nemohlo být to, u něhož neuznal nárok na odpočet, neboť to bylo pořízeno až 16. 8. 1999 a 27. 9. 1999 a nemohlo tak být předmětem vývozu ze dne 12. 8. 1999. Podle stěžovatele pouhé předložení JCD ještě neprokazuje, že zboží bylo skutečně dodáno odběrateli a v daném případě bylo prokázáno, že tomu tak nebylo. Správce daně tak měl dostatečné podklady pro to, aby dovodil, že deklarovaná zdanitelná plnění ve skutečnosti realizována nebyla a že obchodní transakce jsou fiktivní. Rozhodnou skutečností pro nárok na odpočet daně je podle § 19 zákona č. 588/1992 Sb. existence zdanitelného plnění, která v daném případě nebyla prokázána. Navrhuje proto zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce nevyužil možnosti se ke kasační stížnosti vyjádřit. Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. („nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení“), tuto nezákonnost spatřuje v posouzení otázky provádění dokazování, hodnocení a rozsahu přezkumu v odvolacím řízení v případě neuznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty podle § 19 zákona č. 588/1992 Sb. Má totiž za to, že v daném případě bylo dostatečně zjištěno, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně neoprávněně. Ze spisu k tomu vyplynulo, že dne 6. 4. 1999 byla mezi žalobcem a společností J., a. s. uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej 500 kusů hracích elektronických přístrojů typu E. za celkovou cenu 54 000 000 Kč bez DPH. Dne 2. 9. 1999 byl uzavřen dodatek k této smlouvě, jehož předmětem byla dodávka 215 kusů hracích automatů rozložených na základní součásti přístroje. Na základě této smlouvy byly vystaveny společností J., a. s. faktury č. 007/1999 a 008/1999. Součástí spisu jsou i fotokopie pokladních dokladů o zaplacení těchto faktur. V daňovém přiznání za III. čtvrtletí 1999 uplatnil žalobce nárok na odpočet DPH v částce 8 835 110 Kč. Finanční úřad zahájil vytýkací řízení, v rámci něhož dospěl k závěru, že se jedná o tzv. řetězový nákup a prodej hracích automatů v řetězci společností S. C.S s. r. o., R. C., s. r. o., J., a. s. a H. Č. s. r. o. Jednatel společnosti S. C. s. r. o. R. J. dne 24. 3. 2000 (protokol Finančního úřadu v Prostějově č.j. /00/325931/4646) uvedl, že společnost od 27. 4. 1999, kdy se stal jednatelem, nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, proto také za všechna období roku 1999 podala negativní daňová přiznání na DPH. Také uvedl, že kupní smlouvy se společností R. C. s. r. o. na prodej hracích automatů nepodepsal, stejně jako faktury ke smlouvám se vážící, uvedenou společnost ani jejího jednatele nezná a žádné peníze od něho nepřijal. Jednatel společnosti R. C. s. r. o. R. P. dne 27. 4. 2000 a 5. 5. 2000 (protokoly Finančního úřadu pro Prahu 4 č. j. 131753/00/004512/2100 a č.j. 139980/00/004512/2100) uvedl, že předmětné hrací automaty byly uloženy ve „firmě S. C.“, kde je „převzal a převezl firmě J. a předal. Jsou tam čtyři smlouvy, převáželo se to na třikrát“. Dopravu zajišťovala společnost K. s. r. o. (totožnost dopravce neověřoval), a to ze skladu společnosti S. C. s. r. o. v Kladně přímo do skladu společnosti J., a. s. v J.. Také sdělil, že jednal s panem J. za S. C. s. r. o. a panem Š. za J., a. s., přičemž totožnost obou pánů si neověřoval. Podle jeho názoru byly některé automaty funkční a jiné ne, což se odrazilo na ceně. Na základě jeho výpovědi ze dne 24. 8. 2001 pak vyplynulo, že s panem J. (jednatelem S.C. s. r. o.) ve skutečnosti nejednal, nýbrž se jednalo o osobu za něj se vydávající. Podle sdělení Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 1999 si společnost R. C. s. r. o. uplatnila z nákupu hracích automatů DPH na vstupu a na výstupu vykázala prodej těchto automatů a tím ji vznikla daňová povinnost, kterou zaplatila. Finanční úřad také poukázal na to, že formální stránka tohoto obchodu byla řádně doložena. Z. Š. jako statutární zástupce společnosti J., a. s. dne 24. 8. 2001 vypověděl (protokol Finančního úřadu v Děčíně č.j. 93182/01/178930/6078), že nakoupil a zrepasoval 500 kusů výherních hracích automatů (zdanitelné plnění proběhlo v květnu nebo červnu a srpnu 1999). Součástí spisu je také dožádání Finančního úřadu v Děčíně ze dne 22. 11. 1999, č. j. 113041/99/178930/5771, podle něhož bylo provedeno místní šetření ve skladu v obci J. u L., který by měl patřit společnosti J., a. s., kde byla ověřena existence fakturovaného zboží (faktury 007/1999 a 008/1999 vystavené společností J., a. s. za prodej výherních hracích automatů žalobci); skutečná hodnota zboží však byla sporná. Dále jsou ve spisu obsaženy celní deklarace ze dne 12. 11. 1999 podle nichž byly pro vývozce, kterým byl žalobce, propuštěny hrací automaty určené společnosti K. J. a osobě: H. A.. Ze sdělení Interpolu Praha ze dne 12. 9. 2002 vyplynulo, že H. A. obdržel od žalobce „staré hrací automaty“ (asi 171 kusů) se dvěma fakturami č. 9911 a 9912 ze dne 12. 8. 1999. Uvedené zboží však bylo zajištěno celními orgány pro nezaplacení celních poplatků. H. za zboží nezaplatil a žádné další zboží od žalobce neobdržel. Součástí spisu jsou také fotokopie přeložených listin Nejvyššího státního zastupitelství republiky Arménie, z nichž mj. vyplynulo, že „nefunkční výherní hrací automaty“ byly žalobcem dovezeny do Arménie pro kupujícího: H. A. dne 18. 9. 1999. Ten si je však nevyzvedl, neboť neměl na zaplacení kupní ceny a celních poplatků a tyto automaty jsou umístěny v celním skladu. Finanční úřad rozhodnutím ze dne 15. 11. 2004 žalobci vyměřil nadměrný odpočet DPH v částce 1 018 070 Kč, dospěl totiž k závěru, že v případě ú