2 As 24/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 24/2006- 57 - text č. j. 2 As 24/2006 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: P. spol. s r. o., zastoupený JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, se sídlem Praha 1, Štěpánská 15, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2005, č. j. 8 Ca 152/2004 - 28, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce JUDr. Zdeňka Nováka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1075 Kč. O d ů v o d n ě n í : I. Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí, (přesněji: ústředního ředitele České obchodní inspekce), ze dne 17. 5. 2004, č. j. 2387/3100/2003/2004/Vo/Št, jímž bylo podle ustanovení § 53 - § 61 tehdy platného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu O., ze dne 11. 2. 2004, č. j. 10339-31/03/Ma. Tímto rozhodnutím byla žalobci podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), uložena pokuta 1000 Kč za porušení povinností při prodeji výrobků a poskytování služeb podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) a § 15 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. II. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když konstatuje, že se neztotožňuje s právními názory městského soudu v této věci a tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení a je proto nezákonný. Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že vychází jednak z právní úpravy zákona o ochraně spotřebitele, kdy ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) obsahuje definici prodávajícího (prodávajícím se rozumí podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby). Dále pak připomíná § 16 obchodního zákoníku, který doslova říká, že podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. Pokud se tedy dle stěžovatele někdo chová v podnikatelově provozovně jako jím pověřená kompetentní osoba, chrání se důvěra zákazníka bez zřetele na to, byla-li tato osoba podnikatelem k výkonu určité činnosti pověřena, či nikoliv. Prodávající by se jinak zbavoval své objektivní odpovědnosti, které se nemůže zbavit ani doložením pracovní smlouvy se zaměstnancem na jinou pracovní činnost. Třetí osoby, resp. stěžovatel, jenž při své kontrolní činnosti simuluje nákup spotřebitele, není povinen zkoumat, zda pod uvedeným obchodním jménem nejedná neoprávněná osoba. Stěžovatel shrnuje, že i spisovým materiálem bylo prokázáno, že vedoucí prodejního stánku byl v době kontroly zaměstnancem žalobce, který je proto plně odpovědný za porušení povinností stanovených zákonem na ochranu spotřebitele; porušení pracovních povinností zaměstnancem musí řešit v rámci svých pracovně právních vztahů. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje kasační stížnosti vyhovět a napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a vrátit mu věc k novému projednání. III. Žalobce ve svém stručném vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že považuje shora uvedené rozhodnutí městského soudu za věcně správné a zákonné a ke stížním námitkám nemá potřebu se podrobněji vyjadřovat. IV. V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního a soudního spisu především zjistil, že ústřední ředitel České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) shora označeným rozhodnutím ze dne 17. 5. 2004 zamítl odvolání žalobce proti shora citovanému rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu O. ze dne 11. 2. 2004 o uložení pokuty ve výši 1000 Kč za porušení povinností stanovených § 3 odst. 1 písm. c) a § 15 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Správní orgán I. stupně v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že dne 6. 9. 2003 provedli jeho pracovníci kontrolu stánku s občerstvením, označeného „O., P., spol. s r.o.“, umístěného na ulici B. v D. n. M. Při kontrolní konzumaci bylo zjištěno porušení ustanovení § 3 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť obsluhující Ž. S. nebyla schopna pracovníkům stěžovatele ověřit hmotnost zakoupené grilované klobásy za 25 Kč. Na jejich dotaz reagovala pouze sdělením, že za 25 Kč obdrží 100g tohoto výrobku. Provozovna nebyla vybavena žádným úředně ověřeným měřidlem a ani jiným vhodným způsobem nebyla prodávající schopna překontrolovat správnost údaje o hmotnosti výrobku. V citovaném rozhodnutí je konečně uvedeno, že správní orgán se nemůže zabývat otázkou, zda zaměstnanec žalobce, pan E. S., provozoval předmětný stánek v den kontroly s jeho zmocněním či bez žalobcova pověření. Z hlediska ochrany spotřebitele je prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby, kontrolní nákup byl zaznamenán v kontrolním protokolu a prodávající proto nese za výše popsaný správní delikt objektivní odpovědnost, z níž se nemůže vyvinit. Nejvyšší správní soud ze spisového materiálu dále seznal, že žalobce byl po provedené kontrole správním orgánem vyzván k podání písemných námitek proti kontrolnímu protokolu, což prostřednictvím svého právního zástupce učinil dne 8. 10. 2003. Ve svém stanovisku uvedl, že žádné námitky podat nemůže, neboť popsaná kontrola nebyla provedena v jeho provozovně, když firma P. spol. s r.o. žádné občerstvení ani ve formě stánkového prodeje v D. n. M. neprovozuje a neprovozovala. V kontrolním protokole zmiňovaný vedoucí této provozovny pan E. S. u žalobce žádnou takovou funkci nezastával ani nezastává a předmětného dne nebyl zmocněn či pověřen k provozování hostinské činnosti. V případě pana S. se tedy jednalo o jeho soukromou aktivitu, nevykonávanou v rámci podnikatelské činnosti žalobce. Pracovník správního orgánu I. stupně P. Ž. ve vnitřním sdělení uvedl, že jím prováděné kontrole dne 6. 9. 2003 byl přítomen pan E. S., který se označil za vedoucího prodejního stánku s tím, že má na starost provozování hostinské činnosti, a na žádost předložil fotokopii výpisu z obchodního rejstříku firmy P. spol. s r. o. Jmenovaný pracovník ve svém sdělení dodal, že dle jeho názoru není pracovník ČOI povinen zjišťovat, zda je zaměstnanec pověřen k provádění kontrolované podnikatelské činnosti a jestliže je zaměstnancem žalobce, je za jeho jednání odpovědný on. Fakt, že je pan E. S. zaměstnancem žalobce, si správní orgán I. stupně ověřil v telefonickém rozhovoru s pracovnicí žalobce. Na základě shora popsaného interního sdělení zaslal správní orgán I. stupně žalobci krátkou odpověď v tom smyslu, že dle zákona o ochraně spotřebitele je kontrolovanou osobou vždy podnikatel bez ohledu na to, zda je osobou fyzickou či právnickou, a ten nese odpovědnost za své zaměstnance. Žalobce nepopřel, že E. S. je jeho zaměstnancem. Se žalobcem bylo následně zahájeno správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o uložení pokuty dle ust. § 3 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. V tomto vyrozumění stěžovatel reagoval na stanovisko žalobce k podání případných námitek a zopakoval, že pan S. se při kontrole prokázal výpisem z obchodního rejstříku znějícím na firmu P. spol. s r. o. a současně byla kontrolovaná provozovna takto i označena, z čehož vyplývá, že dotčený prodejní stánek byl provozován žalobcem. Žalobce reagoval svým vyjádřením ze dne 2. 1. 2004, v němž opětovně konstatoval, že pan E. S. je sice jeho zaměstnancem, ovšem s pracovním zařazením „obsluha bowlingových strojů a údržba bowlingové haly s příslušenstvím“. Tuto skutečnost doložil také fotokopií pracovní smlouvy. Dodal, že předložení fotokopie výpisu z obchodního rejstříku, kterou si může zajistit kdokoliv, nemůže zakládat povinnosti a odpovědnost ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele a navrhl provést důkaz výslechem pana E. S. Správní orgán I. stupně poté prodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí ve správním řízení a požádal obecní úřad v D. n. M. o zaslání kopie dokladu o zaplacení poplatku za prodejní místo při pouti konané dne 6. 9. 2003. Po jejím obdržení zaslal E. S. výzvu k písemnému vysvětlení ke kontrole provedené dne 6. 9. 2003 na stánku s občerstvením označeným P. spol. s r. o., a aby objasnil, zda byl touto právnickou osobou pověřen k provozování uvedeného prodejního stánku. Z úředního záznamu plyne, že zaměstnanec P. Ž. se dvakrát pokusil telefonicky pana E. S. kontaktovat, nicméně neúspěšně; pracovnicí žalobce bylo navíc údajně sděleno, že pan S. už u něj nepracuje. Dne 1