2 As 64/2005 — Nejvyšší správní soud

2 As 64/2005- 108 - text č. j. 2 As 64/2005 - 114 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Marie Součkové, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce B. Š., zastoupeného Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem se sídlem Řevnice, Náměstí krále Jiřího z Poděbrad 24, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, a zúčastněných osob: 1) M. Š., 2) ing. K. Š., 3) B. Š v řízení o kasačních stížnostech žalovaného proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2005, č. j. 7 Ca 283/2003 - 49, č. j. 7 Ca 114/2005 – 14 a č. j. 7 Ca 115/2005 - 14, t a k t o : I. Právo na zvolení místa trvalého pobytu podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, je veřejným subjektivním právem, proti jehož porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle § 65 a násl. s. ř. s. před správním soudem. Nedílnou součástí práva na zvolení místa trvalého pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky. II. Věc s e v r a c í 2. senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Kasačními stížnostmi podanými v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozsudků Městského soudu v Praze, kterými byla zrušena jeho rozhodnutí ze dne 18. 8. 2003, č. j. 5521/2003/OVV, ze dne 20. 8. 2003, č. j. 5521a/2003/OVV, a ze dne 20. 8. 2003, č. j. 5521b/2003/OVV, a věci mu byly vráceny k dalšímu řízení. Rozhodnutími žalovaného byla zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím Městského úřadu v Mníšku pod Brdy ze dne 25. 6. 2003, č. j. 1212/1/03, č. j. 1212/2/03 a č. j. 1212/3/03, jimiž nebylo vyhověno žalobcovu návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu pro M. Š., pro Ing. K. Š. a pro B. Š., a to podle § 12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále též „zákon o evidenci obyvatel“). Městský soud v napadených rozsudcích dospěl k závěru, že správní orgány rozhodly v rozporu se zákonem o evidenci obyvatel, a to proto, že podle katastru nemovitostí je objekt ve výlučném vlastnictví žalobce, M. Š. rozvodem manželství pozbyla k němu užívací právo a zletilé dcery K. a B. žádné právo k užívání objektu nemají. Dále soud ve všech třech případech vznesl pochybnost ohledně přezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí prvostupňových. Kasačními stížnostmi jsou namítány kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně stěžovatel vznáší pochybnost o oprávněnosti žalobce k podání návrhu na zrušení pobytu zúčastněných osob a nesouhlasí s právním posouzením otázky vlastnictví nemovitosti soudem, přičemž vychází z judikatury civilních soudů. Rozhodující druhý senát řízení o všech třech kasačních stížnostech spojil podle § 39 odst. 1, § 120 s. ř. s. ke společnému projednání. Současně při předběžné poradě zjistil, že v rozhodné otázce, na níž závisí, zda je vůbec nutno věcně zkoumat kasační námitky, se hodlá odchýlit od názoru dosud Nejvyšším správním soudem zastávaného, jímž byla sjednocena nejednotná praxe krajských soudů. K problematice evidence obyvatel se Nejvyšší správní soud v minulosti vyslovil tak, že „rozhodnutím ohlašovny o zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§ 12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů) se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [§ 68 písm. e) s. ř. s.]. Stalo se tak např. rozsudkem ze dne 23. 2. 2005, č. j. 6 As 33/2003 - 81 (www.nssoud.cz). Pokud by rozhodující senát tento názor akceptoval, musel by kasačními stížnostmi napadené rozsudky městského soudu zrušit a žaloby odmítnout jako nepřípustné (§ 110 odst. 1 s. ř. s). Rozhodující druhý senát však při předběžné poradě dospěl k odlišnému právnímu závěru, a to že rozhodnutí o zrušení místa trvalého pobytu může mít důsledky předpokládané ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., a tedy že má být podrobeno soudnímu přezkumu – nebyl však oprávněn zaujmout odlišný právní názor od dosavadní rozhodovací praxe tohoto soudu. Proto věci podle § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při posouzení předložené sporné právní otázky vycházel rozšířený senát z úvahy o významu soudního přezkumu správních rozhodnutí, který byl institucionalizován k ochraně subjektů před veřejnou mocí. Soud zde mj. poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.), tedy právům plynoucím z předpisů veřejného práva. Existence takového práva je pak předpokladem soudního přezkumu. Úkon, který soud k návrhu zkoumá, musí zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat práva a povinnosti - jen v tom případě se jedná o rozhodnutí přezkoumání podléhající (§ 65 odst. 1 s. ř. s. ). Není tedy podstatná forma úkonu, ale jeho způsobilost dotčení veřejného subjektivního práva. Proto také ust. § 70 písm. a) s. ř. s. vylučuje ze soudního přezkoumání úkony, které svou povahou rozhodnutími nejsou přesto, že jeho formu mají. Dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu vycházela z názoru, že zde v případě evidence pobytu žádné veřejné subjektivní právo není, neboť z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, a tedy v případě zrušení údaje nemohou ani zaniknout. Za nedotčené označila i právo na svobodnou volbu místa trvalého pobytu, a to ve shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 4/02. Zrušení údaje o místu pobytu pak bylo označeno za neovlivňující politická práva (právo volební), veškeré negativní důsledky plynoucí ze zrušení údaje (např. v exekučním řízení) byly označeny za nepřímé a skutečnost, že je rozhodováno ve správním řízení, za nerozhodnou. Rozšířený senát se s těmito názory neztotožnil. Pokud jde o právní úpravu sporné otázky, zákon o evidenci obyvatel v rozhodném znění (před novelou provedenou zákonem č. 53/2004 Sb.) upravuje trvalý pobyt obyvatel v hlavě II, přičemž vymezuje místo trvalého pobytu v § 10 odst. 1 jako adresu pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Místo trvalého pobytu přitom může mít jen jedno, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Současně v odst. 2 téhož ustanovení výslovně stanoví, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývající žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti. Hlášení změny místa trvalého pobytu je závislé na splnění předepsaných podmínek, přičemž jejich nesplnění má za následek rozhodnutí o nezaevidování změny podle § 10 odst. 8 zákona o evidenci obyvatel (po novele provedené zákonem č. 53/2004 Sb. je úprava bez změny obsažena v odst. 9 téhož ustanovení). O zrušení údaje o místu trvalého pobytu může rozhodnout ohlašovna podle § 12 odst. 1 zákona v případě, že byl zápis proveden na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů, nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, anebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c), zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo jeho vymezené části (např. bytu nebo obytné místnosti), jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužívá-li občan tento objekt. Novela provedená zákonem č. 53/2004 Sb. vnesla do tohoto ustanovení změnu spočívající v uspořádání důvodů ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu z moci úřední [odst. 1, písm. a-c) citovaného ustanovení], které byly rozšířeny o případy zániku či nezpůsobilosti objektu, a možnosti zrušení údaje k návrhu oprávněné osoby bez podstatné textové změny vyhradila odst. 2 citovaného ustanovení. Ze skutečnosti, že ustanovení § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel vylučuje, aby s přihlášením k pobytu byla spojena vlastnická či jiná práva k objektu, nelze dovozovat, že přihlášení k pobytu, nezaevidování změny nebo zrušení místa trvalého pobytu nemůže do práv subjektu nijak zasáhnout. Znamená to pouze, že rozhodnutí ohlašovny nemá soukromoprávní důsledky a že se nikdo pouze na základě zaevidování, nezaevidování či zrušení údaje o místu trvalého pobytu nemůže domáhat vydání objektu bydlení, užívacího práva v něm, či naopak jeho vyklizení. Neznamená to však, že údaj o místu trvalého pobytu má význam pouze evidenční. Lze souhlasit s tím, že občan má podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod právo na svobodu pohybu a volbu pobytu. Podle své volby tak může pobývat i na více místech. Pouze na