3 As 67/2006 — Nejvyšší správní soud

3 As 67/2006- 94 - text č. j. 3 As 67/2006 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: T. B., zast. JUDr. Marií Brožovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábř. Ludvíka Svobody 12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 3. 5. 2006, č. j. 4 Ca 10/2005 - 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, ze dne 3. 5. 2005, č. j. 319/2005-160-SPR/2. Žalovaný jím podle ust. § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, ze dne 2. 2. 2005, č. j. MHMP 125230/2004 hanka/Ha, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 30 odst. 1 písm. i) bod 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a byla mu uložena pokuta ve výši 12 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Městský soud v Praze vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce v oznámení o přestupku ze dne 7. 8. 2004 neměl námitky k hodnotě zjištěného alkoholu, k jeho příčině však uvedl, že před jízdou požil kompot a mošt. Tím vysvětloval výsledek dechové zkoušky. Poté vyjádření podepsal včetně toho, že nesouhlasí s lékařským vyšetřením a odběrem vzorku své krve nebo moči. V průběhu správního řízení dále doložil, že požil lék Rivitrol, který má vliv na výsledek dechové zkoušky po požití ovoce. Podle soudu však není tvrzení žalobce o požití ovoce a léku pro posouzení věci podstatné, neboť žalobci není kladeno za vinu požití alkoholického nápoje, ale to, že se nepodrobil lékařskému vyšetření na výzvu policie. V úředním záznamu ze dne 7. 8. 2004 není uvedeno, že žalobce odmítl provedení lékařské kontroly, je zde však odkaz na oznámení o přestupku. Toto obsahuje vyjádření žalobce, že nepil alkohol a požil kompot, a jeho podpis. Žalobce podepsal prohlášení, že po seznámení s výsledkem dechové zkoušky a po poučení o povinnosti provést lékařské vyšetření s odběrem vzorku krve nebo moči s tímto nesouhlasí. Za této situace měl soud za to, že žalobcovo tvrzení, že nebyl vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, je možno chápat jako účelové. Žalobce v průběhu správního řízení nenavrhoval žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení, teprve v žalobě navrhl výslech svědků, kteří byli údajně přítomni policejní kontrole dne 7. 8. 2004. S ohledem na výše uvedené však považoval soud provádění dalších důkazů za nadbytečné. Žalobcovy námitky týkající se praxe Policie ČR při zjišťování alkoholu v krvi řidičů soud rovněž nepovažoval za relevantní. Postup policie při provádění těchto kontrol je sice upraven metodickými pokyny, na které odkázal i žalovaný, ale bez ohledu na tyto pokyny či běžnou praxi je v tomto případě třeba vyjít zejména z oznámení o přestupku ze dne 7. 8. 2004, které žalobce sám podepsal. Svým podpisem potvrdil, že s lékařským odběrem vzorku krve nebo moči nesouhlasí. Soud nemohl přihlédnout ani k tvrzení žalobce, že podepsal oznámení o přestupku a přitom si skutečností, které byly předtištěny, nevšiml ani je nečetl, neboť žalobce je dospělou, způsobilou osobou, která nese odpovědnost za své jednání. Soud nevyhověl žádosti žalobce o upuštění od uložení pokuty. Vzal v úvahu, že žádná z obou sankcí nebyla uložena v horní části zákonné sazby. Žalovaný se zabýval hodnocením nebezpečnosti spáchaného přestupku a zdůvodněním uložené sankce. Soud tak dospěl k závěru, že pokuta nebyla uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tj. pro nezákonnost, vady řízení před správním orgánem a nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí i napadeného rozsudku. Důvod nezákonnosti spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky, zda se dopustil přestupku spočívajícího v odmítnutí podrobit se výzvě k lékařskému vyšetření krve a moči ke zjištění alkoholu v krvi. Při policejní kontrole mu byla při dechové zkoušce naměřena hladina alkoholu 0,31 promile. O tomto přestupku sepsala hlídka dne 7. 8. 2004 úřední záznam, který podepsali kontrolující policisté. Jiný přestupek, tedy neuposlechnutí výzvy podrobit se lékařskému vyšetření, zde není zaznamenán. V úředním záznamu je dále uvedeno, že žalobce stvrdil naměřenou hodnotu svým podpisem a že v kartě řidiče neměl záznam o alkoholu. Oznámení o přestupku bylo sepsáno následně jiným policistou, který dechovou zkoušku neprováděl. Zde je uveden přestupek spočívající v tom, že řidič měl pozitivní dechovou zkoušku a bylo mu naměřeno 0,31 promile. Dále je proškrtnuto, že řidič neodmítl dechovou zkoušku. Žádný jiný přestupek není v části označené jako „podstata přestupku“ uveden. Stěžovatel se na druhé straně oznámení vyjádřil ke zjištěné hladině alkoholu v krvi, svým podpisem tedy potvrdil naměřené množství alkoholu a uvedl, čím bylo podle něj způsobeno. Příslušníci Policie ČR jej nevyzvali k žádnému dalšímu lékařskému vyšetření a on o ně nepožádal. Vzhledem k tomu, že naměřená hodnota alkoholu byla nepatrná a v kartě řidiče neměl stěžovatel za dobu posledních dvou let žádný záznam o postihu za ovlivnění alkoholem, byl s ním sepsán úřední záznam a oznámení o přestupku v rozsahu pouze jediného přestupku v souladu s čl. 12 Metodických pokynů. Zaškrtnuté „souhlasím“ či „nesouhlasím“ v oznámení o přestupku v části vyjádření řidiče je nepřesné a mělo být zaměněno za „vzdává se“ či „nevzdává“ práva na provedení dalšího lékařského vyšetření. Stěžovatel uvedl, že pokud by neuposlechl výzvu k podrobení se lékařskému vyšetření, byl by tento přestupek popsán v úředním záznamu a uveden v podstatě přestupku v oznámení o přestupku. Ve smyslu metodických pokynů by policista musel sepsat o tomto neuposlechnutí výzvy nový úřední záznam a oznámení o přestupku. Nepostačilo by tzv. vyjádření řidiče zde uvedené. Stěžovatel upozornil soud na tyto relevantní skutečnosti a nabídl další důkazy k ověření všech tvrzených skutečností. Žádný z nich však nebyl proveden. Stěžovatel tedy namítl, že soud rozhodoval v rozporu s důkazy založenými v soudním spisu a potvrdil rozhodnutí odvolacího správního orgánu, ač se skutek, který byl předmětem přestupkového řízení, vůbec nestal a nebyl uveden v úředním záznamu sepsaném v den nehody ani v následně sepsaném oznámení o přestupku. Soud rozhodoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, protože si řádně nezjistil skutkový stav věci a pečlivě neprověřil listinné důkazy, které měl založeny ve spise. Stěžovatel dále soudu vytkl, že neprovedl žádný z navrhovaných důkazů. Rozhodnutí soudu je tak podle stěžovatele v rozporu nejen se základními zásadami, na kterých je založen civilní proces, ale i se zásadou rovnosti stran, a je nespravedlivé. Soud svým postupem porušil rovněž Ústavu a mezinárodní smlouvy, neboť stěžovateli upřel právo na soudní ochranu a spravedlivý proces u nestranného a nezávislého soudu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv. Vady řízení stěžovatel spatřoval v porušení základních zásad civilního procesu, a to zejména zásady materiální pravdy. Uvedl, že ve svém odvolání popřel, že by byl vyzván k lékařskému vyšetření. Správní orgán jej nepoučil ani nevyzval k tomu, aby dodatečně doložil svá tvrzení konkrétními důkazy. Stěžovatel opakovaně poukázal na to, že soud zamítl provedení navržených důkazů, a to přestože byl upozorněn na praxi autohlídek provádějících namátkové kontroly řidičů. Právní zástupkyně stěžovatele dvakrát kontaktovala členy autohlídky, kteří potvrdili, že pokud se nejedná o kontrolu při nehodě a řidiči bylo naměřeno menší množství alkoholu v krvi, přičemž měření bylo provedeno elektronickým analyzátorem alkotesterem Drager, nevyzývá dopravní policie k dalším vyšetřením. Byl by to nadbytečný lékařský úkon, neboť přístroj Drager měří s přesností 0,05 % při zjišťování množství alkoholu do jednoho promile. Dále stěžovatel namítl, že soud se nezabýval rozpory ve zdůvodněních správních orgánů I. a II. stupně, které jsou popsány ve stanovisku k vyjádření žalovaného. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívala podle stěžovatele v ne