4 Ads 49/2005 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 49/2005- 61 - text č. j. 4 Ads 49/2005 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: M. Č., zast. JUDr. Antonínem Tichým, advokátem, se sídlem Příbram, Mariánské údolí 130, proti žalované: Hornická zaměstnanecká zdravotní pojišťovna v likvidaci, se sídlem Teplice, Masarykova 1595/54, zast. JUDr. Jiřím Zelenkou, advokátem, se sídlem Litvínov, Smetanova 490, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2004, č. j. 15 Ca 272/2003 - 32, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Rozhodčího orgánu Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny ze dne 24. 9. 2003, č. j. RO HZZP 2003/10, kterým bylo podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále též „správní řád“), ve spojení s § 53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny ze dne 11. 7. 2003, č. j. HZZP 2003/14/Obn, jímž byl zamítnut žalobcův návrh na povolení obnovy řízení. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 29. 5. 1998 bylo žalovanou žalobci oznámeno, že u něj bude provedena kontrola plateb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za období 1. 2. 1994 až 29. 2. 1996. Poté byl žalobce přípisy ze dne 2. 12. 1998 a ze dne 28. 4. 2000 vyzván, aby předložil doklady potřebné k provedení kontroly plateb pojistného za uvedené období. S posledně zmíněnou výzvou byl žalobce současně upozorněn, že nepředloží-li požadované doklady, bude postupem podle § 25a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, stanovena pravděpodobná výše pojistného. Všechny uvedené písemnosti byly žalobci doručeny fikcí (náhradní doručení) podle § 24 odst. 2 správního řádu. Dne 4. 5. 2001 žalobce převzal oznámení o zahájení řízení ve věci porušení povinností stanovených v § 5 odst. 1 až 3 a § 22 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. Žalobce byl zároveň vyzván, aby se k věci písemně vyjádřil. Žalobce na tuto písemnost nijak nereagoval. Dne 28. 5. 2001 Hornická zaměstnanecká zdravotní pojišťovna platebním výměrem č. j. 19/0091/01 uložila podle § 15 zákona č. 592/1992 Sb. žalovanému zaplatit dlužné pojistné ve výši 101 832 Kč, podle § 18 odst. 2 téhož zákona zaplatit penále ve výši 240 177 Kč a doměrek penále ve výši 0,1 % z dlužného pojistného za každý den od 13. 10. 2000 do zaplacení dlužné částky pojistného a podle § 26 téhož zákona pokutu ve výši 1500 Kč za porušení § 22 odst. 3 téhož zákona. Tento platební výměr byl žalobci doručen fikcí podle § 24 odst. 2 správního řádu. V této věci pak žalobce dne 7. 4. 2003 podal návrh na povolení obnovy řízení z důvodů podle § 62 odst. 1 písm. a), c) a e) správního řádu. Žalobce v návrhu tvrdil, že platební výměr neobdržel a neměl možnost se proti němu odvolat. Existenci tohoto výměru zjistil až v rámci výkonu rozhodnutí. Dále uvedl, že zdravotní pojišťovna nevyčíslila dlužné pojistné podle skutečných vyměřovacích základů, ale použila tzv. pravděpodobnou výši pojistného. Někteří zaměstnanci ani v rozhodném období nebyli pojištěnci Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. V odůvodnění rozhodnutí, jímž Hornická zaměstnanecká zdravotní pojišťovna zamítla návrh na obnovu řízení, žalovaná uvedla, že žalobcem uváděné skutečnosti nejsou takové povahy, že je žalobce nemohl uplatnit v dřívějším řízení, naopak svou nečinností způsobil, že se tak nestalo; žalobci ani nebyla odňata práva účastníka řízení, neboť všechny úkony správního orgánu byly žalobci řádně doručeny; žalobci nelze ani přisvědčit v tom, že platební výměr se opírá o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, neboť výše pojistného byla zjištěna zcela v souladu se zákonem č. 592/1992 Sb. Žalobcovo odvolání Rozhodčí orgán Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny zamítl, když se ztotožnil s hodnocením vyslovením prvoinstančním správním orgánem. V žalobě proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny žalobce uvedl, že skutečnosti, které uplatňoval v návrhu na povolení obnovy řízení nemohl uplatnit v rozporu s konstatováním žalované dříve, neboť mu předtím nebyly známy rozhodné okolnosti; rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, neboť se nezabývá žalobcovou námitkou o nedostatečnosti podkladů pro vydání platebního výměru. Před krajským soudem pak při jednání dále uvedl, že v době doručování platebního výměru se zdržoval v zahraničí. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozsudku se v podstatě ztotožnil s právními názory žalované. Zdůraznil, že pokud některé skutečnosti nemohl žalobce uplatnit před žalovanou v řízení, jež vyústilo ve vydání platebního výměru, způsobil takovou situaci sám žalobce, když s žalovanou vůbec nespolupracoval, poštu nepřebíral, a pokud výjimečně ano, vůbec nereagoval. Obdobně se pak krajský soud vyslovil i k údajnému odnětí žalobcova účastenství v řízení o vydání platebního výměru. Rovněž neshledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované. Závěrem pak krajský soud poznamenal, že žalobcovým tvrzením o tom, že v době doručování písemností pocházejících od žalované pobýval v zahraničí, se nezabýval, neboť bylo poprvé uplatněno až při jednání, a tedy po lhůtě, v níž je možné žalobu rozšiřovat – § 71 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podal kasační stížnost a uvádí, že ji podává z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Krajskému soudu vytýká, že se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že v době doručování písemností pocházejících od žalované, tj. 10. 6. – 1. 7. 2001, se zdržoval v zahraničí na zdravotní dovolené, a písemnosti, které mu v té době byly žalovanou adresovány, mu nemohly být doručeny fikcí (náhradním doručením). K této námitce měl krajský soud – podle stěžovatele – přihlédnout a nepovažovat ji za rozšíření žaloby učiněné po uplynutí k tomu přípustné lhůty; od samého počátku totiž tvrdil, že doručení předmětných písemností nebylo řádné. Stěžovatel požaduje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel skutečnost, že v době doručování jejích písemností se v místě doručení nezdržoval, nijak neprokázal; kasační stížnost není důvodná a žalovaná navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Tento stížnostní důvod je v souzené věci dán tím, že se stěžovatel dovolává vady řízení před správním orgánem spočívající v tom, že v době doručování písemností pocházejících od žalované se zdržoval v zahraničí, a náhradní doručení těchto písemností je proto neúčinné. Přestože stěžovatel uvádí, že kasační stížnost podává (jenom) z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že uplatňuje také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tento stížnostní důvod je v souzené věci dán tím, že stěžovatel vytýká krajskému soudu, že námitku neúčinného doručování ve správním řízení pokládal za rozšíření žaloby učiněné po uplynutí k tomu přípustné lhůty. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle § 71 odst. 2 věta