4 Ads 49/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 49/2006- 40 - text č. j. 4 Ads 49/2006 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: B. R., zast. Mgr. Danou Galuszkovou, advokátkou, se sídlem Český Těšín, Masarykovy sady 27, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2006, č. j. 20 Cad 39/2005 – 19, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) ze dne 24. 5. 2005, č. X, byl žalobkyni (dále též „stěžovatelce) přiznán podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, a podle článku 14 Úmluvy o sociálním zabezpečení, uzavřené mezi Československou republikou a Polskou republikou č. 261/1948 Sb., starobní důchod od 1. 5. 2002 ve výši 2498 Kč měsíčně, s tím, že podle nařízení vlády č. 438/2002 Sb. se důchod zvyšuje od ledna 2003 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 3,8 %, tj. o 48 Kč (z částky 1257 Kč měsíčně na 1305 Kč měsíčně) a základní výměra náleží nadále ve výši 1241 Kč – celkem 2546 Kč měsíčně. Od ledna 2004 se zvyšuje podle nařízení vlády č. 337/2003 Sb. procentní výměra důchodu o 2,5 %, tj. o 33 Kč na 1338 Kč měsíčně a základní výměra důchodu náleží nadále ve výši – částečný invalidní důchod – 1241 Kč, celkem tedy ve výši 2579 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu totiž činí 1310 Kč měsíčně a částky základní výměry jsou uváděny v dílčené výši. V odůvodnění žalovaná uvedla, že pro nárok a výši důchodu bylo žalobkyni započteno 9861 dní v českém důchodovém pojištění a 553 dní v polském důchodovém pojištění, celkem tedy 10414 dní, tj. 28 roků. Vysvětlila, že výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry, přičemž základní výměra důchodu činí 1310 Kč měsíčně a procentní výměra se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu (dále jen „VPZ“), který činí 1893 Kč; jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu za roky 1986 – 2001 v částce 1893 Kč. Za 28 roků pojištění činí procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod 42 % VPZ, tj. 790 Kč měsíčně a procentní výměra důchodu vypočtená podle zákona č. 100/1988 Sb., 1327 Kč měsíčně. Jelikož procentní výměra důchodu vypočtená podle zákona č. 100/1988 Sb. je vyšší než procentní výměra důchodu vypočtená podle zákona č. 155/1995 Sb., náleží částka 1327 Kč měsíčně. Dílčí důchod podle čs. – polské Úmluvy činí poměrný díl této částky, který odpovídá délce doby pojištění na území České republiky podle vzorce 1327 x 9861 / 10 414 = 1257 Kč měsíčně. Součet dílčených částek procentní a základní výměry tvoří výslednou částku 2498 Kč měsíčně. Dalším rozhodnutím ze dne 24. 5. 2005, č. X – II, upravila žalovaná žalobkyni starobní důchod od 1. 5. 2004 podle článku 46 odst. 1 Nařízení Rady (EHS) 1408/71 s přihlédnutím k článku 118 Nařízení Rady (EHS) 574/72. Starobní důchod byl od uvedeného data upraven na 2696 Kč měsíčně s tím, že od ledna 2005 se zvyšuje procentní výměra důchodu (1386 Kč) o 5,4 %, tj. o 75 Kč na 1461 Kč, základní výměra důchodu na l400 Kč, takže náleží žalobkyni celkem 2861 Kč měsíčně. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí žalovaná vysvětlila, že procentní výměra důchodu vypočteného podle zákona č. 100/1988 Sb. je u žalobkyně vyšší, než procentní výměra důchodu vypočteného podle zákona č. 155/1995 Sb., neboť podle prvého z uvedených zákonů činí za 27 roků pojištění celkem 1302 Kč měsíčně, takže po zvýšení podle předpisů o zvyšování vyplácených důchodů činí k uvedenému datu 1386 Kč měsíčně. K datu 1. 5. 2004 činila základní výměra důchodu 1310 Kč, takže celkem náleželo žalobkyni 2696 Kč měsíčně. Proti oběma rozhodnutím žalované podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě včas žalobu, v níž především namítala, že celková přiznaná částka důchodu neodpovídá životnímu minimu, rozhodnutí č. I. postrádá vysvětlení, jak se dospělo k základní výměře důchodu ve výši 1310 Kč měsíčně, z jakého důvodu se od 1. 1. 2004 vychází ze základní výměry důchodu ve výši částečného invalidního důchodu 1241 Kč, když nikdy o invalidní důchod nežádala, ani jí nebyl přiznán. Vyslovila přesvědčení, že stanovený starobní důchod od 1. 5. 2002 a následně zvýšený, neodpovídá správnému výpočtu z vyměřovacího základu za odpracovanou dobu zaměstnání a připomněla, že v Polsku o starobní důchod dosud nežádala. Navrhovala, aby soud zrušil napadená rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Žalovaná ve svých písemných vyjádřeních k žalobě, kterou byla napadena obě její rozhodnutí – s odkazem na příslušná ustanovení čs. právních předpisů důchodového pojištění a Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění č. 261/1948 Sb. (dále jen „Úmluva“) - setrvala na svém závěru, že výše procentní výměry činila u stěžovatelky k datu přiznání dávky 1327 Kč a základní výměry 1310 Kč a byla upravena v poměru dob pojištění získaných výlučně na území České republiky k poměru celkově získané době pojištění. K rozhodnutí II. uvedla, že musela upravit starobní důchod žalobkyně od 1. 5. 2004 podle článku 46 odst. 1 Nařízení Rady (EHS) 1408/71 s přihlédnutím k článku 118 Nařízení rady (EHS) 574/72, kdy na rozdíl od rozhodnutí označeného I., v němž byla zohledněna doba pojištění získaná i na území Polska a potvrzena polským nositelem pojištění, v napadeném rozhodnutí byla zhodnocena doba získaná pouze na českém území. Při výpočtu pak postupovala obdobně, snížila pouze dobu pojištění, přičemž v konečné fázi nepodléhala výše procentní výměry a základní výměry, tzv. „dílčení“, takže jejich výše již nebyla stanovena v poměru české doby pojištění k celkově získané době pojištění. Postupovala tak zcela v souladu s platnými zákonnými předpisy a žádnou z námitek stěžovatelky neshledala důvodnou. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2005 spojil žaloby podané proti oběma rozhodnutím, neboť spolu skutkově souvisejí, ke společnému projednání (řízení) s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 20 Cad 39/2005. Napadeným rozsudkem ze dne 25. 1. 2006, č. j. 20 Cad 39/2005 – 19, pak žalobu zamítl, vycházeje z dávkového spisu žalobkyně, zejména osobního listu důchodového pojištění z 18. 5.2005 a dokladu Nadace Českého fondu výtvarných umění, z nichž dovodil, že žádná ze žalobních námitek není důvodná. Žalobní bod týkající se obou napadených rozhodnutí, a to nedosažení výše životního minima, neshledal důvodným s odůvodněním, že důchodová dávka je součástí systému důchodového pojištění a její výše proto nemůže být odvislá od stanovení částky životního minima, tedy částky spadající do systému sociální péče. Ve výši důchodové částky se odráží jen celková doba pojištění a výpočtový základ, tedy stručně řečeno počet let, kdy byl pojištěnec výdělečně činný a jakých výdělků dosahoval od roku 1986. K dalším žalobním námitkám, které se týkaly již jen rozhodnutí I., uvedl, že základní výměra důchodu je částka, která je jednotná pro všechny pojištěnce i druhy důchodů a je stanovena zákonem a zvyšována nařízeními vlády na základě zmocnění a pravidel zakotvených v zákoně o důchodovém pojištění. K 1. 5. 2002 byla stanovena na 1310 Kč (§ 33 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění k 1. 5. 2002 ) a tato částka byla poté u stěžovatelky „dílčena“ na částku 1241 Kč, která odpovídá poměru částky 1310 Kč k době pojištění v České republice podle § 60 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Pokud žalovaná v části výroku týkající se úpravy výše starobního důchodu od ledna 2004 podle nařízení vlády č. 337/2003 Sb. uvedla, že „základní výměra důchodu náleží nadále ve výši „částečný invalidní důchod“ 1241 Kč, pak toto zřejmé administrativní pochybení nepovažoval krajský soud za natolik závažné, jež by ve svém důsledku činilo rozhodnutí nesrozumitelným a nepřezkoumatelným a bylo důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí. Žalovanou užitý pojem „částečný invalidní důchod“ je nadbytečný a nezapadá do kontextu věty, takže po jeho vypuštění je zcela srozumitelné a zřetelné, že základní výměra důchodu náleží ve výši 1241 Kč. Krajský soud neshledal důvodnou ani obecnou námitku žalobkyně, že starobní důchod od 1. 5. 2002, a následně zvyšovaný, neodpovídá správnému výpočtu z vyměřovacího základu za odpracovanou dobu. Žalobkyně byla totiž pojištěna (včetně náhradní doby pojištění) pouze 28 roků, přičemž podle § 34 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. činí výše procentní výměry starobního důchodu za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % VZP, což v případě žalobkyně je celkem 42 %. Při stanovení VZP se zhodnocují všechny vyměřovací základy počínaje rokem 1986 a konče rokem předcházejícím roku přiznání dávky, v daném případě tedy včetně roku 2001. Vyměřovací základy (roční příjmy) se zhodnocují koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovac