4 As 73/2006 — Nejvyšší správní soud

4 As 73/2006- 102 - text č. j. 4 As 73/2006 - 106 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: R. M., zast. JUDr. Františkem Korandou, advokátem, se sídlem Plzeň, Františkánská 7, proti žalovanému: ředitel Policie České republiky, Správy Západočeského kraje, se sídlem Plzeň, Nádražní 2, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2006, č. j. 30 Ca 79/2004 - 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 2400 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 10. 2004, č. 1023/2004, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Městského ředitelství Plzeň ze dne 27. 7. 2004, č. 496/2004, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobce byl v dostatečné míře informován o zahájení řízení - šetření v předmětné věci. Zákon nespecifikuje, jakou formou má být učiněn úkon zahájení řízení, a neukládá služebnímu funkcionáři povinnost písemně a samostatně žalobce vyrozumět před započetím prvních úkonů o všech krocích, které budou v rámci řízení následovat. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobce, že neproběhlo dokazování, a konstatoval, že důkazy byly shromažďovány postupně od 19. 7. 2004 do 27. 7. 2004. Podotkl, že důkazem je rovněž úřední záznam o podaném vysvětlení sepsaný se žalobcem a s panem H. Služební funkcionář získané důkazy hodnotil podle své úvahy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že lhůta pro vyjádření formou úředního záznamu, hlášení o použití zbraně a podání vysvětlení podle § 158 trestního řádu byla nepřiměřeně krátká vzhledem k možným následkům těchto vyjádření, a zdůraznil, že žalobce mohl podání vysvětlení odmítnout, což neučinil a v závěru uvedl, že se cítí zdráv. Žalovaný konstatoval, že žalobce byl dne 27. 7. 2004 v přítomnosti svého právního zástupce seznámen s kontrolním spisem, byl poučen o právu vyjádřit se, kterého však nevyužil, proto žalovaný odmítl úvahy žalobce o tom, že služební funkcionář by k jeho vyjádření nepřihlížel. Žalovaný shledal, že jím přezkoumávané rozhodnutí splňuje náležitosti § 124 zákona o služebním poměru, absenci důvodu propuštění ve výroku rozhodnutí přitom za vadu nepovažoval. Žalovaný nepřisvědčil námitce žalobce, že služební funkcionář nedostatečně odůvodnil, proč jeho jednání považoval za porušení služebních povinností zvlášť závažným způsobem či dokonce za závažné porušení služební přísahy. Žalovaný zdůraznil, že povolání policisty je veřejnou službou, zákonná úprava klade na příslušníky Policie České republiky zvýšené nároky na dodržování právních předpisů, etiku chování a odbornost. Tyto nároky se projevují i v podmínce složení služební přísahy při nástupu do služby. Znění služební přísahy zavazuje policistu k dodržování zákonnosti při plnění služebních povinností, ale i k tomu, že bude čestným, statečným a ukázněným. Úvaha, zda konkrétní a přesně popsané jednání žalobce je zvlášť závažným porušením služební přísahy, je právním uvážením příslušného služebního funkcionáře, který pouze musí respektovat zákonné meze a hlediska (tj. zda a v jaké intenzitě došlo k porušení zákona, míra zavinění policisty, za jakých okolností došlo k posuzované události s přihlédnutím ke specifickému postavení policisty ve společnosti, apod.). Městský ředitel v prvostupňovém řízení svým správním uvážením vymezil porušení služební přísahy a služebních povinností zvlášť závažným způsobem žalobcem, který dne 19. 7. 2004 ve 14:45 hodin použil v P., ulice U. T., donucovacího prostředku varovný výstřel proti neznámému muži, chodci, který přecházel přechod pro chodce v době, kdy se rozsvítilo červené světlo. Na pískání a pokyny rukou, aby šel k policistovi, nereagoval, dal se do běhu směrem k ulici N. B., na výzvu „Stůj, zastav se, jménem zákona stůj“ rovněž nereagoval. Varovný výstřel byl veden vzhůru, mírně vlevo od domu. Chodec se nezastavil, žalobce poté použil služební zbraň za běhu dvakrát v ulici U. T. a jedenkrát v ulici N. B. Střelba byla mířena do oblasti kolen pronásledovaného, k jeho zasažení nedošlo a chodec utekl ve směru na K. ulici. Při použití zbraně na křižovatce ulic U. T. a N. B. došlo k poškození projíždějícího vozidla Š 120, červené barvy, RZ X, v oblasti předního sloupku levých dveří. Majiteli vozidla byla způsobena škoda ve výši 1000 Kč, ke zranění osob nedošlo. Provedený zákrok vyhodnotil městský ředitel jako neoprávněný a nepřiměřený s tím, že varovného výstřelu nebylo použito v souladu s § 38 odst. 1 písm. m) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a použití zbraně proti osobě nebylo v souladu s § 39 téhož zákona. Městský ředitel posoudil jednání žalobce jako zvlášť závažné porušení služební přísahy, která policistovi ukládá být čestným, statečným a ukázněným a své síly a schopnosti vynaložit ve prospěch společnosti tak, aby chránil práva občanů, veřejný pořádek a bezpečnost; při plnění služebních povinností se řídit vždy Ústavou a zákony a v souladu s nimi i rozkazy a pokyny nadřízených. Zároveň posoudil toto jednání jako zvlášť závažné porušení služebních povinností podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, podle něhož je policista povinen plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu obecně závaznými právními předpisy, rozkazy a pokyny služebních funkcionářů a nadřízených. Nebezpečnost jednání žalobce spatřoval správní orgán především v tom, že žalobce služební zbraň použil proti osobě, která byla podezřelá, že se dopustila toliko přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť přecházela přechod pro chodce v době, kdy svítil signál „Stůj“, čímž porušila § 74 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Použití donucovacího prostředku „varovného výstřelu“ bylo zcela v rozporu s § 38 odst. 1 písm. m) zákona o Policii České republiky, neboť žalobce před tím nevyzval osobu, proti které zakročoval, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že proti ní bude použito donucovacích prostředků. Žalobce dále neoprávněně použil služební zbraň, neboť jednání neznámého muže neohrožovalo jeho bezpečnost, ani bezpečnost jiných osob. Použití zbraně bylo neoprávněné a nepřiměřené, žalobce současně poškodil dobré jméno Policie České republiky a ohrozil důvěru občanů v policii, neboť jeho jednání bylo veřejně známo a široce medializováno. Tímto jednáním žalobce porušil služební přísahu zvlášť závažným způsobem, kdy se nechoval jako ukázněný příslušník Policie České republiky a nechránil práva občanů, veřejný pořádek a bezpečnost, a současně zvlášť závažným způsobem porušil základní povinnosti policisty plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu zákony. Žalovaný uznal za zcela opodstatněný postup městského ředitele, který dospěl k závěru, že žalobce by v případě setrvání ve služebním poměru postrádal důvěru svých nadřízených, neboť nerespektuje zákony a neskýtá záruku, že bude za všech okolností důsledně chránit práva občanů a jejich majetek. Při celkovém přezkoumání podkladových materiálů a napadeného rozhodnutí žalovaný nezjistil žádné skutečnosti, které by zakládaly důvody ke změně nebo zrušení předmětného rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že žalovaný porušil základní zásady řízení podle zákona o služebním poměru, neboť potvrdil správnost postupu prvoinstančního orgánu, který vydal rozhodnutí bez předchozího řízení, když řízení bylo proti žalobci zahájeno až předáním rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Žalobce dále namítal, že mu nebylo umožněno plné uplatnění procesních práv, konkrétně práva vyjádřit se k věci před vydáním rozhodnutí. Prvoinstanční rozhodnutí bylo podle žalobce založeno na vadných důkazech, resp. na podkladech, které nelze považovat za zákonné důkazy zejména z důvodu procesních chyb při jejich opatřování (důkazy byly opatřeny mimo řízení). Žalobce namítal zmatečnost prvoinstančního rozhodnutí pro absenci uvedení důvodu propuštění ve výrokové části rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatečné odůvodnění. Žalobce konstatoval, že napadené rozhodnutí je nezákonné a vedlo ke zkrácení jeho subjektivních práv, zejména práva na spravedlivý proces. Žalobce navrhl, aby krajský soud správní rozhodnutí prvního i druhé stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v Plzni rozs