5 As 60/2006 — Nejvyšší správní soud

5 As 60/2006- 140 - text č. j. 5 As 60/2006 - 146 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V., s. r. o., zastoupeného JUDr. Mikulášem Ürgem, PhD., advokátem se sídlem Jungmannova 31, Palác Adria, 110 00, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: I., a. s., zastoupen advokátem JUDr. Igorem Osvaldem, se sídlem AK Veveří 31, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2005, č. j. 31 Ca 69/2004 - 62, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále též „stěžovatel“) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2005, č. j. 31 Ca 69/2004 - 62, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 3. 2004, č. j. 2R 4/04-Hr; tímto bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 12. 2003, č. j. VZ/S 174/03-152/5618/03-jl a podaný rozklad byl zamítnut. Stěžovatel napadá výše označený rozsudek z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ustanovení § 103 odst. 1 písm. d/ zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Dle stěžovatele soud sice v odůvodnění rozsudku uvádí, že „jak žalovaný, tak Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzují postup výběrové komise z hlediska zákonnosti, ale neposuzují již konkrétní parametry, na základě kterých výběrová komise dospěje ke svému závěru,. . . (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 1/93 - 32),“ avšak jeho právní názor je s tímto v rozporu, když tvrdí, že žalovaný postupoval zcela v souladu se zákonem a nepřekročil meze správního uvážení, když žalovaný sám posuzoval a hodnotil, zda stěžovatel splnil požadavek zadavatele na obsah nabídky. Navíc i soud sám prováděl skutková zjištění v tomto směru. Překročil tak zákonné meze přezkumu a zasáhl do nezávislé a odborné posuzovací a hodnotící pravomoci komise a do kvality výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem. Dále napadá stěžovatel rozsudek z důvodu vad řízení, spočívajících v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu v důsledku vad skutkových zjištění; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost (ustanovení § 103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje v tomto směru stěžovatel námitky shodně s těmi, které již uplatnil v žalobě. Dle stěžovatele rozhodnutí správních orgánů nevycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, protože byly nesprávně zjištěny skutkové okolnosti (o nesplnění požadavku zadavatele na obsah nabídky dle zadávací dokumentace v části 2, bod 4. 1. 2., první odrážky členění reprezentativního vzorku dat pro grafy s vyznačením naměřených nebo odvozených hodnot) a naopak rozhodující skutkové okolnosti nebyly zjištěny vůbec (o nesplnění zadavatele na obsah nabídky v části 2, bodě 4. 1. 3., čtvrté odrážce – členění reprezentativního vzorku dat pro „dbf“ soubory). Stěžovatel konstatuje, že v rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále „Úřad“) je uvedeno, že zadavatel porušil § 34 odst. 4 zákona tím, že při posuzování nabídek z hlediska obsahového splnění podmínek soutěže nevyloučil stěžovatele, jehož nabídka neobsahovala údaje, jejichž předložení v nabídkách zadavatel požadoval. Dále se v rozhodnutí uvádí, že „orgán dohledu má tedy za prokázané, že zadavatel výslovně požadoval po uchazečích dodat naměřená data.“ Rozhodnutí Úřadu je tedy odůvodněno tak, že stěžovatel nesplnil zadávací dokumentaci v části 2, bodu 4. 1. 3., odrážky čtvrté, členění reprezentativního vzorku dat, když tato odrážka pojednává o „dbf“ souborech.“ V rozhodnutí předsedy Úřadu však je uvedeno, na str. 7, že „stěžovatel nesplnil požadavek, „tak jak byl formulován v bodě 4. 1. 3. části 2 zadávací dokumentace, neboť je zřejmé, že pokud by zadavatel požadoval předložit data, popsaná pod první odrážkou předmětného členění (tedy data naměřených nebo odvozených hodnot) rovnou a pouze ve formě grafů vytvořených homogenních sekcí, pak by svůj požadavek takto výslovně formuloval, stejně, jak to učinil v následující druhé odrážce předmětného členění. Protože však obě odrážky zadavatel formuloval odlišně, je zřejmé, že i jeho požadavky byly odlišné. Pokud tedy uchazeč reagoval na požadavek zadavatele, formulovaný pod odrážkou jedna předmětného členění tak, že předložil data zpracovaná v homogenních sekcích, nelze to považovat za splnění podmínek zadání soutěže.“ Skutková zjištění předsedy „Úřadu“ a skutková zjištění rozhodnutí „Úřadu“ ohledně stejné okolnosti se tak liší, když jedno rozhodnutí tvrdí, že stěžovatel nesplnil požadavky pod „odrážkou čtyři“, zatímco druhé spatřuje nesplnění požadavků pod „odrážkou jedna“ - tuto podmínku však stěžovatel bez dalšího splnil, přitom tuto skutečnost lze seznat z hodnocení komise, která při posuzování nabídky stěžovatele, a to jak dne 14. 8. 2003, tak opětovně dne 17. 5. 2004 neshledala nesplnění podmínky zadávací dokumentace části 2, bodu 4. 1. 3., odrážky první, členění reprezentativního vzorku dat. Stěžovatel namítá, že krajský soud v tomto ohledu plně převzal argumentaci předsedy Úřadu, když v rozsudku uvádí: „proto měl žalovaný za prokázané, že žalobce předložením požadovaných dat ve formě homogenních sekcí nenaplnil požadavek zadavatele na obsah nabídky tak, jak byl tento formulován v bodě 4. 1. 3. části 2 zadávací dokumentace, neboť je zřejmé, že pokud by zadavatel požadoval předložit data popsaná pod první odrážkou (tedy data naměřených nebo odvozených hodnot) rovnou a pouze ve formě grafů vytvořených homogenních sekcí, pak by svůj požadavek takto výslovně formuloval, stejně jako to učinil v následující druhé odrážce předmětného členění. Protože však obě předmětné odrážky zadavatel formuloval odlišně, je zřejmé, že jeho požadavky byly odlišné. Pokud tedy žalobce reagoval na požadavek zadavatele, formulovaný pod odrážkou první tak, že předložil data zpracované v homogenních sekcích, nelze toto považovat za splnění podmínek soutěže.“ Stěžovatel dále poukazuje na nesrovnalosti a nejasnosti v zadávací dokumentaci, z toho dovozuje závěr, že mohl splnit požadavek „dbf“ souborů s „odvozenými hodnotami parametrů“ vytvořením „dbf“ souborů ve formě homogenních sekcí. Stěžovatel tak je přesvědčen, že splnil veškeré požadavky zadávací dokumentace, jak se i shodla hodnotící komise. Stěžovatel považuje za nesprávný závěr krajského soudu o tom, že přezkoumávané správní rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Při zjišťování skutkové podstaty, z níž oba správní orgány vycházely, byl porušen § 36 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, když při odborném posuzování skutečností, které jim nepříslušelo, neustanovily znalce podle příslušných předpisů. Toto porušení potom ovlivnilo zákonnost vydaných rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů pro jejich nesrozumitelnost spatřuje stěžovatel v tom, že správní orgány nemohly uložit zadavateli, natož komisi, provést nové posouzení a hodnocení nabídek a k tomu ještě určit komisi, kterou z nabídek má komise vyřadit a kterou má zadavatel vyloučit, když dle ustanovení § 59 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek, v tehdy platném znění, žalovaný mohl rozhodnout pouze o tom, že „rozhodnutí zadavatele zruší, shledá-li porušení tohoto zákona, a zadavateli uloží provést nový výběr, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší“. Stěžovatel na základě výše uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se s právním názorem stěžovatele neztotožňuje a i nadále trvá na stanovisku, že v rámci správního řízení nebyla překročena zákonná mez přezkumu. Úřad jako orgán dohledu nesuploval odbornou činnost hodnotící komise, ale pouze přezkoumal podané nabídky z hlediska obsahového splnění požadavků zadavatele a zjistil, že nabídka stěžovatele těmto požadavkům po formální stránce nevyhověla, přičemž vycházel ze zadávací dokumentace a rovněž z vyjádření zadavatele a všech účastníků předmětného správního řízení. V dalším odkázal na své vyjádření k žalobě a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že podstatou odborné kvalifikace v předmětné soutěži bylo prokázat schopnosti soutěžitele data především přímo a kvalifikovaně měřit na vozovkách a dále následně tyto (naměř