5 As 66/2006 — Nejvyšší správní soud

5 As 66/2006- 100 - text č. j. 5 As 66/2006 - 100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce Ing. V. V., zastoupeného JUDr. Václavem Náměstkem, advokátem se sídlem AK Hradec Králové, Škroupova 719, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, Wonkova 1142, Hradec Králové, za účasti 1. Ing. P. D. a 2. Ing. B. D., v řízení o kasační stížnosti žalobce – stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2006. č. j. 30 Ca 49/2005 – 72, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel včas podaným opravným prostředkem napadl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 24. 2. 2006, č. j. 30 Ca 49/2005 - 72 (dále jen „kasační stížnost č. 2“). Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003, č. j. 6475/ZP/2003 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí zn. 22471/2003/ŽP1/Sem/39887 ze dne 18. 4. 2003 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). V rozhodnutí správního orgánu I. stupně Magistrát města Hradec Králové povolil dle § 15 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších zákonů a stavebního zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších zákonů, pro stavbu „Penzion. č. p. 1578 s dvěma bytovými jednotkami“ st. p. č. 166/1, 166/2, p. p. č. 1758 a 1137/5 v k. ú. P. P. vodní díla: SO 03 vodovod a SO 04 kanalizace. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání a v něm uplatnil námitku, že doposud nenabylo právní moci rozhodnutí o umístění stavby č. 3452 ze dne 3. 6. 2003 pod č. j. 7567/02/HA/B1, neboť se proti němu v zákonem stanovené lhůtě odvolal a proti odvolání podal žalobu pod č. j. 30 Ca 175/2002 a doposud nebylo ve věci rozhodnuto. O odvolání rozhodl žalovaný tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí o umístění stavby nabylo právní moci. V žalobě žalobce poukázal na to, že v zákonem stanovené lhůtě se odvolal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 4. 2003, zejména s návrhem, aby v řízení nebylo pokračováno s ohledem na chybné rozhodnutí o umístění stavby č. 3452 ze dne 3. 6. 2002 vedené pod č. j. 7567/02/HA/B1, avšak tomuto odvolání nebylo vyhověno. Dále žalobce upozornil na rozpory v rozhodnutí, zejména se stavebním zákonem a se zákonem o vodovodech a kanalizacích. Citovaným rozhodnutím Magistrátu se povoluje stavba vodovodů a kanalizací, což koresponduje i s tím, že jejich povolení si osobuje zvláštní stavební úřad, tedy odbor životního prostředí, který se odvolává na rozhodnutí o umístění stavby, kde se však zmiňují pouze přípojky, nikoli vodovod či kanalizace, z čehož je zřejmé, že povoluje stavbu bez předchozího územního řízení, tedy v rozporu se stavebním zákonem. Zákon č. 274/2001 Sb. uvádí dva neslučitelné pojmy, § 2 vodovod a kanalizace a pojmy z § 3 vodovodní přípojka a kanalizační přípojka avšak zvláštní stavební úřad je dle potřeb směšuje jako rovnocenné. Mimo to zvláštní stavební úřad zmíněné sítě umístil do koridoru širokého 3 m, kde jen vodovod a kanalizace s ohledem na průměry potrubí vyžaduje dle zákona pás široký cca 5 m a územní rozhodnutí v těchto třech metrech ještě uvažuje o umístění plynu a elektro. Znovu se tedy jedná o porušení stavebního zákona již v rozhodnutí o umístění stavby, neboť právě územní řízení má vzájemné odstupy a křížení řešit, aby bylo zcela zřejmé, bude-li možné do uvedených prostor navrhované sítě umístit. Podle žalobce zvláštní stavební úřad i odvolací úřad, tj. žalovaný pochybili, neboť porušili svým jednáním zákon č. 71/1967 Sb. a to v § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 46 a § 47. Rovněž porušili opakovaně zákon č. 50/1976 Sb. a zákon č. 274/2001 Sb. v § 2, § 3 a § 23. Žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek, jímž rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003, č. j. 6475/ZP/2003 zruší. Krajský soud nejprve rozhodl usnesením ze dne 23. 2. 2004, č. j. 30 Ca 77/2003 – 21, a to tak, že žalobu žalobce odmítl, s odůvodněním, že z žalobních námitek je zřejmé, že žalobce jimi nebrojil proti zkrácení svých práv a rovněž z nich nevyplývá, že mu žalovaným rozhodnutím byly založeny, změněny, zrušeny nebo závazně určeny nějaká práva či povinnosti, ani že by byl postupem orgánu veřejné správy zkrácen na právech, která mu příslušejí. Žalobní námitky totiž směřovaly jen proti údajným pochybením v procesu vydání žalovaného rozhodnutí, která ale do právní pozice žalobce nijak nezasáhla. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce neměl k podání žaloby žalobní legitimaci ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. usnesením odmítl žalobu žalobce, protože byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby podal žalobce kasační stížnost (dále jen „kasační stížnost č. 1“), ve které opakoval, že zvláštní stavební úřad i odvolací orgán – žalovaný pochybili, neboť porušili svým jednáním zákony uvedené již v žalobě a vlivem tohoto porušení dojde dle stavebního povolení k uložení vodovodního a kanalizačního řadu do prostoru jednak nedostatečného, což vpravdě netíží stěžovatelovu mysl, ale zároveň po uložení řadu na pozemku stěžovatele z téhož zákona, který je porušen, vznikne věcné břemeno, tj. ochranné pásmo této stavby a s tímto zásadně nesouhlasí, neboť tímto věcným břemenem proti své vůli je zásadně zkrácen na výkonu svých vlastnických práv. Z uvedeného je zřejmé, že napadení rozhodnutí správního orgánu žalobou ze dne 29. 9. 2004 (správně 2003) je oprávněné a v souladu s § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s, neboť významně zasahuje do hmotných práv stěžovatele. Ke kasační stížnosti č. 1 se vyjádřil žalovaný a uvedl, že územním rozhodnutím ze dne 3. 6. 2002 se umísťovala stavba „Penzion s restaurací a dvěma bytovými jednotkami“ obsahující přístavbu a stavební úpravy stávajícího objektu včetně zpevněných ploch, komunikace a odstavných stání, přípojek vodovodní, kanalizační, plynovodní a elektro, oplocení. Tato formulace byla poněkud nevhodně použita v úvodu rozhodnutí s tím, že součástí výroku předmětného rozhodnutí byly umisťované stavby podrobně specifikovány a z podstaty předmětného rozhodnutí vyplývá, že se jedná o vodovodní a kanalizační řád. Územní rozhodnutí č. j. 7567/02/HA/B1 ze dne 3. 6. 2002 bylo na základě odvolání přezkoumáno Okresním úřadem Hradec Králové, referátem regionálního rozvoje a následně potvrzeno rozhodnutím č. j. La/RR2/294/02 ze dne 1. 8. 2002. Rozhodnutí o odvolání bylo následně na základě žaloby přezkoumáno Krajským soudem v Hradci Králové a rozsudkem č. j. 30 Ca 175/2002-25 ze dne 3. 6. 2003 byla žaloba zamítnuta. Na základě výše uvedeného je stavba vodovodu a kanalizace povolená Magistrátem města Hradec Králové, odborem životního prostředí zn. 22471/2003/ŽP1/Sem/39887 ze dne 18. 4. 2004 vodním dílem, nikoli přípojkou a byla tedy správně povolena vodoprávním úřadem. K tomuto závěru dospělo i Ministerstvo zemědělství ČR, odbor státní správy ve vodním hospodářství, ve vyjádření č. j. 33606/03-7310 ze dne 3. 12. 2003 jako orgán příslušný k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti č. 1 rozsudkem ze dne 29. 9. 2005 č. j. 5 As 37/2004 – 53 zrušil usnesení krajského soudu ze dne 23. 2. 2004, č. j. 30 Ca 77/2003 - 21, kterým byla žaloba odmítnuta a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že stěžovatel je osobou mající vlastnická práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich a je účastníkem stavebního řízení ve smyslu § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. Za této situace závěr krajského soudu, že stěžovatel neměl k podání žaloby žalobní legitimaci ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. neodpovídá skutečnosti. Jestliže stěžovatel byl účastníkem stavebního řízení ve správním řízení a v žalobě proti rozhodnutí žalovaného namítá, že byla povolena stavba bez předchozího územního řízení a tvrdil i další skutečnosti, pak bylo třeba, aby krajský soud žalobu stěžovatele projednal věcně (z důvodů, které stěžovatel v žalobě uplatnil), nikoliv aby žalobu odmítl jako podanou osobou zjevně neoprávněnou. Krajský soud věc projednal a dne 24. 2. 2006 rozhodl rozsudkem č. j. 30 Ca 49/2005 -72, kterým zamítl žalobu žalobce. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že v přezkoumávané věci žalobce, ačkoliv mu byla dána dostatečná lhůta k uplatnění připomínek a námitek proti zamýšleným stavbám, neuplatnil před vydáním rozhodnutí o jejich povolení proti nim žádné námitky. Ani v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí přitom neuvedl proti povoleným stavbám žádné věcné námitky, když v něm pouze po