1 As 28/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 28/2008- 76 - text 1 As 28/2008 - 82 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce V. L., zastoupeného Mgr. Vítem Burešem, advokátem se sídlem Dobrovského 50, Brno, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem v Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. srpna 2005, č. j. SCPP-2537/C-252-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. 9 Ca 254/2005 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále také „stěžovatel“) domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2005, č. j. SCPP-2537/C-252-2005. Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, oddělení cizinecké policie Uherské Hradiště, (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 5. 2005, č. j. SCPP-27/BR-X-SV-2005, kterým bylo stěžovateli uděleno správní vyhoštění z přechodného pobytu na dobu dvou let, tak, že platnost rozhodnutí byla zkrácena na jeden rok. [2] Stěžovatel pobýval na území České republiky od 3. 4. 2005 na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání. Družstvo PRONIKS, jehož je stěžovatel členem, požádalo Úřad práce Brno-město o vydání povolení k zaměstnání stěžovatele, které bylo vydáno dne 11. 5. 2005 pod č. j. BMA-2513/2005-za (nabylo právní moci dne 13. 5. 2005) pro pracovní zařazení pomocný dělník hlavní stavební výroby a místo výkonu práce M. 8 a B. 4, Brno. Při kontrole provedené dne 16. 5. 2005 v ranních hodinách pracovníky Oddělení cizinecké policie v Uherském Hradišti a Úřadu práce Uherské Hradiště na stavbě TESCO v Uherském Brodě bylo zjištěno, že stěžovatel koná v tomto místě práci. Zaměstnavatel stěžovatele zaslal Úřadu práce Uherské Hradiště oznámení o vyslání stěžovatele na služební cestu do obvodu územní působnosti Úřadu práce Uherské Hradiště dne 16. 5. 2005, úřad jej obdržel den následující. Žalovaný na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že stěžovatel pracoval na stavbě v Uherském Brodě nejméně od 9. 4. 2005, pracoval tedy na území České republiky bez povolení k zaměstnání, čímž naplnil hypotézu § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [3] Městský soud ve svém rozsudku uvedl, že správní orgán při vytváření svých závěrů vyšel především z vyjádření samotného stěžovatele. Dále uvedl, že skutečnost, že stěžovatel podepsal dokumenty označené jako „docházka 04/05“ a „docházka 05/05“ teprve na pokyn správního orgánu nic nemění na jejich obsahu, který se shoduje s vyjádřeními stěžovatele učiněnými v průběhu správního řízení, stěžovatel nebyl k podpisu nucen. Na věci nic nemění ani to, že stěžovateli bylo vydáno povolení k zaměstnání Úřadem práce Brno-město, neboť stěžovatel pracoval v Uherském Brodě ještě před vydáním tohoto povolení, o vydání povolení k zaměstnání v Uherském Brodě požádáno nebylo. Jeho zaměstnavatel ani neoznámil vyslání stěžovatele na pracovní cestu do Uherského Brodu předem Úřadu práce Uherské Hradiště, jak ukládá zákon. K obraně stěžovatele, že správní řízení probíhalo v českém jazyce, kterému však plně nerozumí, uvedl městský soud, že správní orgán v souladu se zákonem poučil stěžovatele o možnosti požádat o tlumočníka. Stěžovatel však svého práva nevyužil, a výslovně opakovaně stvrdil, že česky rozumí a tlumočníka nežádá. II. [4] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Shrnuje, že byl držitelem platného pracovního povolení vydaného Úřadem práce Brno-město, vyslání na pracovní cestu kratší než 30 dní bylo oznámeno Úřadu práce Uherské Hradiště v den započetí služební cesty, tj. 16. 5. 2005, pouze nedbalostní chybou jiného zaměstnance družstva PRONIKS bylo oznámení doručeno tomuto úřadu až 17. 5. 2005, čímž bylo pochybení zaměstnavatele reparováno. Pro zahájení správního řízení si správní orgán I. stupně vykonstruoval zcela nový skutkový stav, totiž že stěžovatel byl zaměstnán v okrese Uherské Hradiště již od 9. 4. 2005, který posléze převzala též žalovaná a městský soud. Vyslat zaměstnance na pracovní cestu je právem zaměstnavatele upraveným v § 38 odst. 1 starého zákoníku práce, v případě cizinců postačovalo pracovní cestu kratší než 30 dnů ohlásit úřadu práce místně příslušnému dle místa pracovní cesty (§ 93 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Nastoupit pracovní cestu je povinností zaměstnance, který nemůže být jakkoliv sankcionován za porušení povinnosti zaměstnavatele ohlásit pracovní cestu. Stěžovatel se tudíž nedopustil žádného protiprávního jednání, a proto mu nemohlo být uděleno správní vyhoštění. [5] V neposlední řadě stěžovatel namítá, že bylo celé správní řízení vedeno v českém jazyce, ačkoliv jeho mateřským jazykem je ukrajinština. Česky se sice dorozumí, ale není schopen přesně a dostatečně porozumět veškerým skutečnostem zjišťovaným správními orgány, odborné terminologii a písemným dokumentům předloženým správními orgány, které podepsal. Správní orgány nedostatečně poučily stěžovatele o právu na tlumočníka: jelikož bylo poučení dáno v českém jazyce, neporozuměl mu. Stěžovatel navíc neovládá latinku, kterou byly psány veškeré dokumenty založené do spisu, včetně poučení o právu na tlumočníka. Městský soud sám uvedl, že správní orgán je povinen ustanovit tlumočníka, jestliže potřeba tlumočení je zcela zřejmá a vyjde v řízení najevo. Stěžovatel se domnívá, že naplňuje výše uvedené předpoklady, za nichž byly správní orgány povinny ustanovit tlumočníka. Pokud by stěžovatel česky opravdu rozuměl, nevyjadřoval by se písemně do spisu ukrajinsky. Správní orgány i městský soud si bez tlumočníka tento text samy přeložily do českého jazyka, k čemuž nebyly dle stěžovatele oprávněny, a to ani odkazem na příbuznost obou jazyků. Z těchto důvodů nebylo možno použít protokol PČR o podání vysvětlení a záznam o šetření na místě, oba ze dne 16. 5. 2005, jako důkazního prostředku. Jako důkazní prostředek nebylo možno použít ani docházkové listy, neboť nemají žádnou vypovídací hodnotu (chybí údaj, k čemu se vztahují, kdo dokumenty sepsal, za jakým účelem), a tím ani důkazní. Jestliže se stěžovatel vyjádřil v tom smyslu, že pracoval v Uherském Brodě již dříve, než tam byl vyslán na pracovní cestu, mohlo to být z důvodu nesprávného pochopení smyslu a významu otázek, což lze přičíst tomu, že mu nebylo umožněno jednat za přítomnosti tlumočníka. [6] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti. III. [7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval včasností podané kasační stížnosti, neboť ze soudního spisu nebylo patrné, zda byla podána prostřednictvím držitele poštovní licence nebo osobně na podatelně soudu. Právní zástupce stěžovatele sdělil soudu k jeho výzvě, že podal kasační stížnost k poštovní přepravě. Následně městský soud postoupil zdejšímu soudu kopii obálky, v níž byla kasační stížnost doručena soudu spolu s kasační stížností podanou právním zástupcem stěžovatele v jiné věci projednávané městským soudem, přičemž originál obálky je součástí soudního spisu týkajícího se této jiné věci. Nejvyšší správní soud vzal za prokázané, že kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 6. 9. 2007, a byla tedy podána včas. IV. [8] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout i bez návrhu. Stěžovatel uvádí, že podává kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soud však není vázán podřazením kasačních námitek pod zákonem stanovené body, jak toto provedl stěžovatel (viz rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, č. 161/2004 Sb. NSS, dostupný též na www.nssoud.cz). Soud se proto nejprve zabýval námitkami týkajícími se správního řízení (IV/1), a posléze otázkou protiprávnosti výkonu zaměstnání stěžovatelem (IV/2). [9] Kasační stížnost není důvodná. IV/1 [10] Jestliže stěžovatel vytýká žalovanému, že vykonstruoval zcela jiný skutkový stav, vycházel z důkazních prostředků, které mají nulovou důkazní hodnotu, a měl ustanovit stěžovateli tlumočníka (tato vada měla ovlivnit obsah vyjádření stěžovatele), jedná se o důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a) [11] Nejvyšší správní soud se musí v první řadě vypořádat s námitkou stěžovatele, že žalovaná (resp. správní orgán I. stupně) měly stěžovateli ustanovit tlumočníka, neboť se jedná o osobu dostatečně neovlá