1 As 35/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 35/2008- 51 - text 1 As 35/2008 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem Výstavní 16a, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2008, č. j. 57 Ca 27/2007 - 27, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marty Ptáčkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : I. Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo na základě žaloby podané žalobcem P. K. zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 16. 5. 2007, č. j. JMK 41663/2007 pro nezákonnost, a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Komise k projednávání přestupků města Velké Bílovice (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 2. 2007, č. j. TR 0181, 99/2007, která jako správní orgán I. stupně rozhodla, že žalobce se dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, a to tím, že dne 24. 12. 2006 v době od 14:20 hod. do 14:45 hod. v rodinném domku S. 314 ve V. B., kam se dostavil na přivolání své sestry M. R., verbálně napadl svého bývalého švagra - podnapilého M. R. 1 a tomuto zkroutil ruku, svalil jej na zem v chodbě prvního poschodí a v kleče bránil M. R. 1 v pohybu cca 20 minut až do příjezdu hlídky Policie ČR z Velkých Pavlovic, čímž úmyslně narušil občanské soužití hrubým jednáním. Za toto jednání byla žalobci uložena Komisí k projednávání přestupků pokuta ve výši 800 Kč a současně mu byla uložena povinnost nahradit městu Velké Bílovice náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč. Krajský soud v Brně provedl důkaz správním spisem a výslechem žalobce a zástupce stěžovatele (žalovaného), přičemž dospěl k závěru, že jednání žalobce nebylo správně právně kvalifikováno, neboť mu nebyl prokázán úmysl porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a to s ohledem na nepředvídatelnost jednání podnapilého M. R. 1. Zásah žalobce byl nutnou obranou, a byl zcela přiměřený podmínkám stavu podnapilého M. R. 1, tomu, že se vše událo na Štědrý den, jednání byly přítomny děti; krajský soud vzal v úvahu též to, že M. R. 1 v minulosti svou manželku fyzicky napadl. II. Proti výše uvedenému rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž uvedl, že ji podává z důvodů vymezených pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel předně rekapituluje skutkový stav a rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozhodnutí stěžovatele. Stěžovatel polemizuje se závěrem krajského soudu, že se v dané věci jednalo o nutnou obranu. Žalobci ani nikomu jinému totiž nehrozilo bezprostřední nebezpečí útoku ze strany M. R. 1, když zákon připouští obranu jen proti trvajícímu nebo bezprostředně hrozícímu útoku, nikoliv jen proti budoucímu možnému a dle soudu nepředvídatelnému jednání. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že by M. R. 1 opakovaně v minulosti svou bývalou manželku M. R. fyzicky napadal, čímž tedy nebyla odůvodněna obava bývalé manželky ani žalobce z možného napadení. Danou situaci rozhodně nelze popsat jako domácí násilí. Protože M. R. nehrozilo bezprostřední nebezpečí, šlo o obranu předčasnou. Za jednání v nutné obraně lze podle stěžovatele považovat jen jednání žalobce, kterým chytil ruku M. R. 1 napřaženou proti němu a zkroutil mu ji za záda. Povalení M. R. 1 na zem a klečení na něm po dobu 20 minut již ale nutnou obranou nebylo, neboť toto jednání nebylo přiměřené útoku, který hrozil ze strany M. R. 1, tedy vztažení ruky proti žalobci a nadávání bývalé manželce a celé rodině. Z rozhodnutí soudu není jasné, která ze složek úmyslného zavinění v daném případě chybí. Úvaha soudu tak není založena na úplném posouzení subjektivní stránky přestupku. Stěžovatel současně navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, když jinak nebude s to rozhodnout v zákonné lhůtě. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti upozorňuje, že krajský soud jeho jednání vyhodnotil správně. Svým jednáním totiž neodvracel útok hrozící M. R., ale útok přímo hrozící jeho osobě. Poté, co dorazil do domu M. R., kde probíhal konflikt mezi ní a M. R. 1, se žalobce nejprve pokoušel uklidnit podnapilého R. 1 bez násilí. Teprve poté, co na něj R. 1 vztáhl ruku, mu tuto ruku žalobce uchopil a zkroutil za záda. Během zápasu se ocitli na zemi. Žalobce držel útočníka R. 1 po celou dobu na zemi, neboť útočník nepolevoval ve svém úsilí o pokračování útoku, vulgárně nadával žalobci, M. R., celé rodině K., a vyhrožoval fyzickým násilím. Nebylo myslitelné, aby žalobce R. 1 ze sevření pustil, neboť tady byla důvodná obava, že by R. 1 v útoku pokračoval; odvracení takovéhoto dalšího útoku by bylo podstatně problematičtější, a není vyloučeno, že by při něm došlo ke zranění osob nebo ke škodám na majetku. III. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není z níže uvedených důvodů opodstatněná. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je přitom Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán; důvody k přezkumu napadeného rozsudku nad rámec důvodů uvedených v kasační stížnosti nebyly shledány. III/a Z obsahu soudního a správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti, které nejsou mezi žalobcem a žalovaným (stěžovatelem) sporné. M. R. 1 je bývalým manželem M. R. Oba spolu i po rozvodu bydlí v rodinném domě na adrese S. 314 ve V. B., což vede ke konfliktnímu soužití mezi oběma bývalými manželi. Tyto konflikty jsou dále umocňovány R. 1 nadměrným požíváním alkoholu. M. R. 1 se opil též na Štědrý den 24. prosince 2006, když alkoholické nápoje popíjel celé dopoledne stejně jako v předvečer Štědrého dne 23. prosince 2006 (alkotestem byla později R. 1 naměřena v jeho dechu hladina alkoholu ve výši 2,74 promile). Po svém návratu do rodinného domu se R. 1 začal na bývalé manželce dožadovat přístupu do ložnice, kde ovšem spala čtyřletá dcerka. M. R. s ohledem na podnapilý stav bývalému manželovi přístup do ložnice odmítla. Nato začal M. R. 1 bývalé manželce a dalším členů rodiny velmi vulgárně nadávat a vyhrožovat. M. R. ve strachu vyslala svého syna pro pomoc ke svému bratrovi P. K. (žalobce), který bydlí nedaleko. Žalobce na místo neprodleně dorazil. Jak žalobce uvádí, snažil se nejprve R. 1 domluvit slovně, ten však na něj „vztáhl ruku“. Žalobce na tento útok reagoval zkroucením R. 1 napřažené ruky za R. 1 záda, načež v průběhu vzájemného zápasu oba upadli na zem. Tato skutečnost je mezi žalobcem a stěžovatelem (žalovaným) nesporná, když stěžovatel vyhodnotil toto žalobcovo jednání jako nutnou obranu proti útoku R. 1. Předmětem právního sporu mezi žalobcem a stěžovatelem se stává teprve následné žalobcovo jednání. Žalobce totiž na R. 1 klečel a držel mu ruku za zády, přičemž v této pozici jej držel na zemi po dobu 20 minut, a to až do příjezdu přivolané policejní hlídky. Z výpovědi policejní hlídky vyplývá, že R. 1 i po příjezdu hlídky pokračoval ve vulgaritách vůči své bývalé manželce, žalobci a dalším členům rodiny, fyzické násilí samotné ze strany R. 1 proti manželce však policejní hlídka nepotvrzuje (a bývalá R. 1 manželka ani žalobce to netvrdí). Policejní hlídka poté R. 1 zajistila a dopravila ho na protialkoholní záchytnou stanici, kde u něj byla naměřena již shora zmíněná hladina alkoholu v krvi. Toto jednání, o jehož skutkové stránce není mezi žalobcem ani stěžovatelem většího sporu, bylo po právní stránce vyhodnoceno zcela jinak správními orgány na straně jedné a krajským soudem na straně druhé. Podle žalovaného bylo totiž žalobcovo jednání excesem, neboť žalobce mohl na R. 1 jednání reagovat jinak. Podle správního orgánu I. stupně bylo možno dalšímu útoku ze strany R. 1 předejít například uzamknutím R. 1 v místnosti, a vyčkáním na příjezd hlídky Policie ČR. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce argumentoval, že takový postup by mohl vyvolat velké materiální škody na zařízení domácnosti, navíc v celém domě nejsou s ohledem na přítomnost malých dětí ve dveřích klíče; na to reagoval stěžovatel tím, že pravděpodobně již samotná přítomnost žalobce v domě R. by dalšímu agresivnímu jednání ze strany M. R. 1 zamezila. III/b Stěžovatel ve své kasační stížnosti tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť na daný skutek nesprávně aplikoval ustanovení o nutné obraně. Dan