2 Afs 49/2007 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 49/2007- 96 - text č. j. 2 Afs 49/2007 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Město Staňkov, se sídlem nám. T. G. Masaryka 35, Staňkov, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Úslavská 33, Plzeň, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2007, č. j. 57 Ca 8/2006 – 57, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2007, č. j. 57 Ca 8/2006 – 57, s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2007, č. j. 57 Ca 8/2006 - 57 byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 25. 11. 2005, č. j. 11512/05-170, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru č. 29/05 Finančního úřadu v Domažlicích (dále „finanční úřad“) ze dne 21. 4. 2005 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 8 800 000 Kč. Krajský soud odůvodnil rozsudek tím, že rozhodnutí finančního ředitelství je oproti námitce stěžovatele přezkoumatelné. Námitka stěžovatele o tom, že neporušil rozpočtovou kázeň, je nedůvodná, protože zužující výklad pojmu neoprávněné porušení rozpočtových prostředků, provedený stěžovatelem, neodpovídá kogentním ustanovením a platnému znění rozpočtových pravidel a také tomu, že byla dotace poskytnuta stěžovateli ze státního fondu, nikoli z rozpočtu. Ačkoli stěžovatel trval na tom, že teprve smlouva o poskytnutí dotace konkretizuje neoprávněné použití prostředků ze státního fondu či jejich zadržení nesplněním podmínek a závazků z této smlouvy, a to je podle něj nepřípustné a ujednání smlouvy proto neplatné, krajský soud označil „neoprávněné použití prostředků“ za neurčitý pojem, běžně ve správním právu užívaný, a postup subsumpce skutkového stavu pod tento pojem finančním ředitelstvím a jeho právní vývody označil za logické a souladné s judikaturou, přičemž odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 58/2005 – 90 a č. j. 1 Afs 92/2005 - 98. Krajský soud dále odmítl přezkoumávat neúplný žalobní bod IV., že k porušení rozpočtové kázně dochází teprve až porušením účelu jejich používání a jen v souvislosti s jejich výdejem. Odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 92/2005 - 58 a č. j. 8 Azs 172/2005 - 50 s tím, že žalobní bod musí obsahovat popis skutkového stavu a navazující právní odůvodnění, jež pak zakládá nezákonnost nebo nicotnost napadeného správního rozhodnutí. Pokud je žalobní bod neúplný, nelze jej projednat. Stěžovatel v žalobě v bodě IV. žádné skutkové tvrzení neuvedl. Krajský soud se rovněž vyrovnal s námitkou stěžovatele, že nebyla prokázána skutečnost, že finanční účast od budoucích nájemců požadoval přímo stěžovatel a že na účet družstva poukazovali nájemci prostředky ve prospěch jiného, tj. stěžovatele. Krajský soud zjistil, že obsahem uzavíraných smluv byly mimo jiné i smlouvy o budoucích nájemních smlouvách, které rovněž zahrnovaly povinnost budoucích prodávajících (družstva a stěžovatele) uzavřít s budoucím nájemcem v určené lhůtě kupní smlouvu na převody bytových jednotek v dotovaných domech. Proto byl závěr finančního ředitelství, že stěžovatel požadoval příspěvek od budoucích kupujících, správný a má oporu ve spise. Krajský soud odmítl také jako nedůvodnou námitku, že stěžovatel příspěvky pouze přijímal a nepožadoval. Jako částečně opodstatněnou shledal krajský soud námitku, že finanční ředitelství nevyhovělo návrhu na doplnění důkazů stěžovatelovým účetnictvím. Finanční ředitelství reagovalo na námitku v napadeném správním rozhodnutí jen jednou větou a obšírněji se vyslovilo až ve vyjádření k žalobě, což způsobuje vadu řízení, ale ta není takového rázu, aby způsobila nezákonnost napadeného rozhodnutí, protože pro právní posouzení věci neměla vliv a stěžovatele nezkrátila na hmotných právech. Námitkou týkající se ústavně nekonformního výkladu pojmu dokončení akce, se krajský soud nezabýval, protože nebyla obsahem odvolání, tudíž ani napadeného rozhodnutí a týká se skutkového stavu věci, jež nepřísluší správnímu soudu. Ten se může zabývat jen zákonností závěru ohledně námitek předestřených ve správním řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s tím, že trvá na tom, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, a potažmo správního orgánu, že smlouva o poskytnutí dotace může konkretizovat, kdy dochází k porušení rozpočtové kázně. Správní orgán tento závěr navíc ani řádně neodůvodnil. Odvolací námitka byla širší, než jak konstatuje krajský soud. Stěžovatel se bránil již v odvolání, že neporušil žádné ustanovení rozpočtových pravidel ani jiného zákona ve vztahu k účelu dotace a že porušením rozpočtové kázně je jen použití prostředků za jiným účelem či jejich neoprávněné zadržení. Znovu poukázal na to, že z odůvodnění rozhodnutí finančního ředitelství nelze zjistit, podle jakých předpisů dovozuje, že smluvní strany byly oprávněny konkretizovat, kdy dochází k porušení rozpočtové kázně. To bylo v rozporu s ústavní zásadou o uplatňování státní moci. Vrchnostenské postavení poskytovatele dotace jej neopravňuje překročit jeho zákonná zmocnění. Porušení závazku sjednaného ve smlouvě o poskytnutí dotace je pouze porušení obligačního závazku bez přímých veřejnoprávních následků. Takové porušení si měl poskytovatel ošetřit např. možností odstoupení od smlouvy či majetkovou sankcí. Stěžovatel dále brojí proti soudem tvrzené neprojednatelnosti žalobního bodu IV. Z tohoto žalobního bodu i kontextu žaloby jasně plyne, že stěžovatel odůvodňuje jím tvrzenou nezákonnost a vadnost nesprávnými úvahami a závěrem finančního ředitelství v návaznosti na pouhé porušení smluvních ujednání, přičemž svůj závěr nezdůvodňuje úplně. Stěžovatel v žalobě uvedl i konkrétní zákonná ustanovení. Stěžovatel rovněž vyslovil nesouhlas se závěrem, že požadoval od budoucích kupujících příspěvek. Podle smlouvy o sdružení uzavřené mezi družstvem a stěžovatelem o výstavbě dvou domů poskytují prostředky obě tyto smluvní strany, každá za sebe, přičemž je nerozhodný jejich zdroj. Stěžovatel tak uzavíral smlouvu o dotaci samostatně, ne jako člen sdružení, obdobně družstvo obdrželo plnění svých členů samostatně, na svůj účet do fondu výstavby. Fakt, že by stěžovatel požadoval poskytnutí příspěvku, nevyplývá z žádné smlouvy. Závazek budoucích nájemců poskytnout investiční příspěvek nepodmiňuje uzavření nájemní ani jiné smlouvy, ani jiné právo. Nebylo prokázáno, že by stěžovatel požadoval finanční účast budoucích nájemců. Převedením takových příspěvků na účet stěžovatele splnilo družstvo svou povinnost ze smlouvy o sdružení poskytnout vklad v určené výši. Podle názoru stěžovatele se krajský soud měl zabývat definicí pojmu termínu dokončení akce. V žalobních bodech může žalobce uplatnit i právní námitky, které ve správním řízení nevznesl, protože mu v tom nebrání žádné ustanovení zákona. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Zásadní otázkou kasační stížnosti je charakter smlouvy o poskytnutí dotace, kterou uzavřel dne 4. 9. 2002 Státní fond rozvoje bydlení (dále jen „SFRB“) a stěžovatel na výstavbu 22 nájemních bytů v městě Staňkov ve výši 8 800 000 Kč. K námitce stěžovatele, že finanční ředitelství nesprávně dovodilo, že smlouva může konkretizovat, kdy se jedná o porušení rozpočtové kázně, Nejvyšší správní soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena (jak je uvedeno i v čl. I.) podle zákona č. 211/2000 Sb. o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 6. 9. 2002 (dále jen „zákon o SFRB“) a podle nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, ve znění účinném do 21. 5. 2003 (dále jen „nařízení vlády“). Zákon o SFRB v § 3 odst. 2 stanoví, že finanční prostředky soustředěné ve Fondu lze k účelům uvedeným v odst. 1 písm. a) až c) a f) až h) zákona použít v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Nařízení vlády v § 3 stanoví, že obec