4 Ads 42/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 42/2008- 95 - text 4 Ads 42/2008 - 100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: Ing. E. K., zast. JUDr. Karlem Stečínským, advokátem, se sídlem Ohradní 1352, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2007, č. j. 1 Cad 108/2006 – 69, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojila žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2007, č. j. 1 Cad 108/2006 – 69 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2006, č. j. 2006/60983-442. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy, pobočky v Praze 4 (dále také jen „úřad práce“), ze dne 5. 9. 2006, č. j. ABE-8710/2006-04/08, jímž stěžovatelka nebyla zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání podle ustanovení § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem k jejímu nezařazení byla skutečnost, že k datu podání žádosti byla stěžovatelka v pracovní neschopnosti. V žalobě ze dne 8. 11. 2006 stěžovatelka požadovala přezkoumání rozhodnutí úřadu práce a rozhodnutí žalovaného. V doplnění žaloby ze dne 28. 12. 2006 stěžovatelka uvedla, že napadená rozhodnutí úřadu práce i žalovaného jsou nesprávná, neboť všechny požadavky úřadů splnila. Stěžovatelka předpokládala, že i když její pracovní neschopnost byla ukončena k datu 24. 7. 2006, bude zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání nikoliv k datu podání žádosti, nýbrž až ke dni ukončení pracovní neschopnosti. Navíc takto jednala až po telefonické konzultaci s pracovnicí úřadu práce, která jí měla sdělit, ať nic neodkládá, neboť evidence bude navazovat na ukončení pracovní neschopnosti. Stěžovatelka tak v důsledku jednání obou úřadů neměla právo na sociální dávky a ocitla se ve svízelné životní situaci. Proto požadovala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. O žalobě rozhodl městský soud napadeným rozsudkem, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku zrekapituloval stručně obsah žaloby i vyjádření žalovaného. Přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu vzal městský soud za prokázané, že stěžovatelka požádala o zprostředkování zaměstnání dne 21. 7. 2006. V žádosti o zprostředkování zaměstnání podepsala pod bodem 15 čestného prohlášení, že není v dočasné pracovní neschopnosti. Téhož dne byla vyzvána k doložení rozhodných skutečností. Městský soud zjistil, že dne 4. 9. 2006 bylo na úřad práce doručeno potvrzení o zaměstnání od zaměstnavatele Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, v němž je uvedeno, že žalobkyně u tohoto zaměstnavatele pracovala od 1. 3. 2006 do 10. 5. 2006. Dále z potvrzení o zaměstnání vyplynulo, že stěžovatelka byla v době od 2. 5. 2006 do 24. 7. 2006 v pracovní neschopnosti. V odvolání stěžovatelka uvedla, že se dne 21. 7. 2006 dostavila na úřad práce s ukončením pracovní neschopnosti, avšak nežádala o souběh dávek nemocenského a v nezaměstnanosti, ale o navázání na její skončenou pracovní neschopnost. Požadovala tedy o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 25. 7. 2006. Byla toho názoru, že nároky na příslušnou dávku mohou být posunuty až na 25. 7. 2006. Městský soud vyložil ustanovení § 25 odst. 2 písm. a) č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, podle něhož se uchazečem o zaměstnání nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou je uznána dočasně práce neschopnou. Dále městský soud aplikoval ustanovení § 26 odst. 3 téhož zákona, podle něhož se fyzická osoba zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání. Městský soud vzal za prokázané, že stěžovatelka požádala o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dne 21. 7. 2006, přičemž z potvrzení jejího zaměstnavatele je zřejmé, že k tomuto datu byla v pracovní neschopnosti. Proto k tomuto datu nesplňovala podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Městský soud došel k závěru, že úřad práce rozhodl správně, když stěžovatelku do evidence uchazečů o zaměstnání nezařadil. Proto posoudil žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí úřadu práce, jako nedůvodnou a zamítl ji. V kasační stížnosti brojila stěžovatelka proti napadenému rozsudku a požadovala jeho zrušení, a to z následujících důvodů. Stěžovatelka především namítala, že napadený rozsudek městského soudu je nesprávný, když v daném případě došlo k nesprávnému posouzení věci a ve svém důsledku k nezákonnosti. Dále uvedla, že napadené správní rozhodnutí žalovaného bylo nedostatečně odůvodněno a trpělo tak vadami, které ve svém důsledku vedly k nezákonnému rozhodnutí ve věci samé. Zájmem stěžovatelky podle jejího tvrzení bylo stát se uchazečem o zaměstnání za dodržení všech zákonných podmínek. Jako právní laik stěžovatelka spoléhala na profesionalitu příslušných pracovníků úřadu práce. Stěžovatelka nezpochybnila, že dne 21. 7. 2006 při osobní návštěvě úřadu práce vyplnila všechny příslušné doklady, které jí byly předloženy. Přitom jí úřednice úřadu práce měla sdělit, že na její pracovní neschopnost bude navazovat evidence uchazeče o zaměstnání. Jestliže tedy následně nebyla stěžovatelka do seznamu zařazena, došlo k významnému poškození jejích práv, a to z důvodu, že příslušná úřednice úřadu práce nesplnila své základní povinnosti v oblasti poradenství a informatiky k uchazeči o práci, kterým stěžovatelka v dané životní situaci byla. Podle názoru stěžovatelky úřad práce zanedbal svou poučovací povinnost upravenou v ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka přehlédla, že její pracovní neschopnost ukončil lékař až k nejbližšímu pracovnímu dni – tedy k pondělí 24. 7. 2006. Uvedenou chybu však lze přičíst na vrub neprofesionálního postupu pracovnice úřadu práce, která ji v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona nepoučila, že by měla s podáním žádosti posečkat až do pondělka (tj. 24. 7. 2007). Městský soud se však těmito námitkami stěžovatelky vůbec nezabýval. Proto považuje stěžovatelka jeho rozhodnutí za nedostatečně odůvodněné a tvrdí, že byla porušena její procesní práva. Ke kasační stížnosti žalovaný podal vyjádření, v němž stručně zrekapituloval průběh řízení před úřadem práce a odvolacího řízení před žalovaným. Zejména zdůraznil, že stěžovatelka v rozporu s důkazy, které obsahuje spisový materiál, v odvolacím řízení uvedla, že nepodepsala, že by byla v době jejího příchodu do evidence uchazečů o zaměstnání (tj. dne 21. 7. 2007) v pracovní neschopnosti. Námitky stěžovatelky nemohl žalovaný akceptovat, neboť doklad o pracovní neschopnosti stěžovatelka při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání ani později nedoložila a ani se o ní při jednání na úřadu práce nezmínila. Žalovaný souhlasí s hodnocením městského soudu, který zdůraznil, že stěžovatelka podepsala ve své žádosti o zprostředkování zaměstnání čestné prohlášení, že ke dni podání této žádosti nebyla v dočasné pracovní neschopnosti, i když to nebyla pravda. Stěžovatelka tedy byla plně odpovědná za to, co podepsala, čehož jí nezbavuje ani tvrzení, že si tiskopis nepřečetla. Žalovaný dále upozornil na to, že úřad práce zjišťuje podmínky k zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence uchazečů o zaměstnání ke dni podání žádosti, a proto by nemohl posunout datum zařazení stěžovatelky do evidence uchazečů o zaměstnání. Úřad práce tedy nemůže několik dní dopředu presumovat, že v určité budoucí datum bude žadatel splňovat všechny podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaný se tedy zcela ztotožnil s názorem městského soudu, a proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl (pozn. NSS: dle argumentace uvedené ve vyjádření zde žalovaný zjevně zaměnil institut „odmítnutí“ a „zamítnutí“ návrhu) a potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a zákonný. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti. Z tiskopisu „Žádosti o zprostředkování zaměstnání“, který stěžovatelka vyplnila při osobním jednání na úřadu práce dne 21. 7. 2006 je patrné, že v oddílu I. žádosti stěžovatelka uvedla, že v době 3 pracovních dnů před podáním této žádosti byla v pracovní neschopnosti. Předchozím zaměstnavatelem bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. V oddílu „O“ žádosti jsou uvedena tvrzení, která žadatel „prohlašuje na svou čest ke dni podání této žádosti“. Pod bodem 15. tohoto oddílu j