6 As 46/2007 — Nejvyšší správní soud

6 As 46/2007- 127 - text 6 As 46/2007 - 136 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: STAVMAT-SPRING, spol. s r. o., se sídlem Hálkova 1203/32, Plzeň, zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem Míru 17, Rokycany-Střed, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2005, zn. 520/298/02, o uložení pokuty za porušení zákona o odpadech, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, č. j. 9 Ca 101/2005 – 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“) ze dne 7. 3. 2005, zn. 520/298/02. Tímto rozhodnutím bylo změněno ve výroku rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň (dále jen „inspekce“), ze dne 29. 3. 2002, č. j. 03/OH/02613/02/Do, a to tak, že část výroku o uložení pokuty stěžovateli ve výši 230 000 Kč za porušení § 7 odst. 1, 2 a § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 125/1997 Sb.“), byla vypuštěna a nahrazena výrokem o uložení pokuty ve výši 80 000 Kč. Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasí se zamítnutím své námitky, že správní orgány obou stupňů dostatečným způsobem nezjistily řádně a úplně skutkový stav věci. Podle jeho názoru nebylo v řízení prokázáno, že movité věci, které byly označeny za odpad, se nacházejí v jím užívaném areálu a právě on s nimi nakládá. Správní orgány dle stěžovatele vycházely ze stavu prokázaného v roce 1995, nikoli v roce 2001, tj. v době zahájení správního řízení. Za skutečnosti uložené kontrolou v roce 1995 pak stěžovateli nemohla být v novém řízení uložena pokuta. Bylo povinností inspekce doložit důkazy, že v roce 2001, v době provedení kontroly, žalobce nezákonně nakládal s odpady. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem soudu, že druh odpadu, s jakým měl nezákonně nakládat, je patrný z podkladů založených ve správním spisu. Nadále také setrvává na svém tvrzení, že kontrolou zjištěné movité věci nejsou odpadem. Vedle toho trvá na tom, že předmět řízení vedeného inspekcí byl vymezen pouze ve vztahu k pozemku parc. č. 813/4 v kat. úz. Líně. V poslední námitce stěžovatel uvádí, že důvodná byla i jeho námitka o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí správního orgánu v otázce výše uložené pokuty. V doplnění kasační stížnosti pak ještě poukazuje na skutečnost, že podle rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 24. 4. 2003, č. j. ŽP/196/03, se movité věci v uložené na pozemku kat. č. 813/4 v kat. úz. Sulkov (nikoli tedy v celém areálu, tj. i na pozemcích parc. č. 802/10 a parc. č. 802/13) považují za odpad. Žalovaný se ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti se žádnou ze stěžovatelových námitek neztotožnil. Ve správním řízení byla dle jeho konstatování důkazem bohatá fotodokumentace, své závěry opřely správní orgány též o vyjádření stěžovatele k protokolu o místním šetření a k zahájení řízení o uložení pokuty. Ta byla podle žalovaného stěžovateli uložena jen na základě zjištěných skutečností, uvedených v protokolu ze dne 31. 5. 2001. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného není nikde uvedeno, že sankce za porušení vyjmenovaných ustanovení zákona se vztahují také k roku 1995. K vlastnictví movitých věcí označených za odpad a k nakládání s nimi se přihlásil jednatel stěžovatele ve svém sdělení ze dne 7. 6. 2001. K vymezení předmětu řízení žalovaný uvádí, že jak v oznámení o zahájení řízení, tak i ve výroku rozhodnutí vydaného inspekcí je uveden pouze výčet všech porušení zákona bez uvedení konkrétní parcely. Jednatel stěžovatele též konstatoval, že odpady, které jsou předmětem řízení, jsou dočasně shromažďovány v areálu firmy (bez konkrétního označení pozemku). K doplnění kasační stížnosti se žalovaný vyjádřil tak, že deliktem, za který byla stěžovateli uložena sankce, je nakládání s odpady na pozemcích, jež jsou součástí provozovny stěžovatele v Líních – Sulkově. Není proto rozhodnou skutečností, na jaké části pozemku stěžovatel nezákonně nakládal s odpady. Z provedeného dokazování v I. i II. stupni správního řízení i z řízení před soudem je podle žalovaného rovněž nesporné, že movité věci uložené na pozemcích parc. č. 802/10 a 802/13 jsou odpadem. Z tohoto důvodu nebyl krajskému úřadu podán návrh na vydání rozhodnutí v pochybnostech. Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Inspekce dne 25. 6. 2001 vydala oznámení o zahájení řízení o uložení pokuty stěžovateli za neplnění povinností stanovených zákonem č. 125/1997 Sb. Dne 30. 5. 2001 bylo provedeno místní šetření v areálu využívaném stěžovatelem na adrese Sulkov 1, Líně. Tohoto místního šetření se dle záznamu z něj zúčastnil zástupce referátu životního prostředí Okresního úřadu Plzeň-sever starosta obce Líně a vedoucí betonárny stěžovatele. Šetření bylo provedeno na základě přibývajících stížností občanů obce Líně a hlášení jejího starosty o tom, že stále pokračuje navážení stavebních sutí do areálu stěžovatele. Podle záznamu stěžovatel v areálu shromažďoval stavební odpady od roku 1995, se záměrem recyklace stavebních sutí a jejich využití ve stavebnictví. Zůstalo však pouze u záměru. Stavební odpady, tak jak byly naváženy, nebylo možno bez řádné separace recyklovat. V době kontroly probíhalo vybírání nerecyklovatelných odpadů ze stavební suti. Přítomný zaměstnanec stěžovatele k tomu uvedl, že ke třídění odpadu docházelo nepravidelně. Následujícího dne byl pracovníky inspekce sepsán protokol o kontrole, která byla provedena v areálu stěžovatele v Sulkově. Této kontroly se zúčastnili pracovníci inspekce, starosta obce Líně a za stěžovatele mistr dřevovýroby. Dle protokolu byly při kontrole předloženy pouze některé z požadovaných dokladů. Chyběla průběžná evidence odpadů za rok 2000 a za část roku 2001, hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2000 a rozhodnutí, kterými se uděluje souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady a k upuštění od třídění odpadů. V další části protokolu je konstatováno, že byla provedena fyzická kontrola ukládání odpadů v areálu stěžovatele a že netříděný stavební odpad je shromažďován na pozemku kat. č. 813/4. Bylo zjištěno, že mimo stavební suť jsou zde shromažďovány odpadní dřevo, odpadní papír, odpadní živičná směs z rekonstrukce silnic, odpadní eternit, odpadní sklo, odpadní sádrokarton, odpadní dřevotříska, odpadní železo, plechovky od stavební pěny, odpadní práškové lepidlo, textilie, zbytky poškozeného bytového zařízení, plastová nádoba od oleje, odpadní pneumatiky, odpadní lepenka, odpadní plasty, izolační hmoty. Starosta obce Líně pracovníkům inspekce při kontrole předložil záznam z výše zmíněného místního šetření. Jednatel stěžovatele ve svém vyjádření k protokolu ze 7. 6. 2001 mimo jiné konstatoval, že odpady uváděné v protokolu jsou v areálu následně tříděny a likvidovány dle příslušných vyhlášek. Třídění na stavbách není možné z důvodu omezeného záboru chodníků a komunikací a z tohoto důvodu je prováděn odvoz materiálů a odpadů z rekonstrukcí bytů do areálu, kde je prováděno zmíněné vytřídění odpadů a následná likvidaci. Ve vyjádření k zahájení řízení ze dne 12. 7. 2001 pak jednatel společnosti vedle jiných sdělení označil odpady, jež jsou v areálu dočasně shromažďovány. Dne 1. 8. 2001 vydala inspekce rozhodnutí, kterým uložila stěžovateli pokutu ve výši 230 000 Kč. Dne 19. 9. 2001 pak provedla další místní šetření v sulkovském areálu, při kterém dle záznamu z něj zjišťovala stav uložených odpadů stavebních sutí a jiných odpadů z pohledu možného ohrožení jakosti podzemních vod. Inspekce na místě zjistila uložení hromady pilin v blízkosti potoka, sud s odpady, dále odpadní plastové fólie, zbytky cihel, omítek, skvrny po hoření, plechové nádoby se zbytky nátěrových hmot, prázdné kanystry, odpad sádrokartonu a izolace kabelů, sudy (údajně od asfaltu), plastové barely se zbytky přísad do betonu. Na místě byl pořízen videozáznam. Žalovaný rozhodnutí inspekce k odvolání stěžovatele zrušil a věc inspekci vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Inspekce doplnila řízení a odstranila předchozí nedostatky ve smyslu rozhodnutí žalovaného a dne 29. 3. 2002 vydala rozhodnutí se shodným výrokem jako v předchozím případě. V odůvodnění konstatova