9 Afs 202/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 202/2007- 68 - text 9 Afs 202/2007 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: L.C.H., spol. s r.o., se sídlem Poláčkova 20, Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem Mírové náměstí 3428/5A, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2006, č. j. 00986/06-1700, o porušení rozpočtové kázně, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2007, č. j. 15 Ca 94/2006 – 36, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 11. 2007, č. j. 15 Ca 94/2006 – 48, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n nahradit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč k rukám právního zástupce Mgr. Jakuba Kučery, advokáta se sídlem Mírové náměstí 3428/5A, Ústí nad Labem. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 28. 2. 2006, č. j. 00986/06-1700, a platební výměr Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „finanční úřad“) ze dne 21. 6. 2005, č. j. 130653/05/214980/6373, č. 17/D/2005, a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Zmíněným platebním výměrem byl obchodní společnosti L.C.H., spol. s r.o. (dále jen „žalobce“) uložen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 240 000 Kč. Toto porušení podle stěžovatele spočívalo v neobsazení tří zřízených pracovních míst zaměstnanci nejpozději do 1. 4. 2001, v uzavření pracovního poměru na dobu určitou s jedním zaměstnancem namísto plného pracovního úvazku na dobu neurčitou a dále ve včasném nenahlášení změny adresy provozovny ze strany stěžovatele, to vše v rozporu s dohodou o zřízení společensky účelných pracovních míst ze dne 6. 3. 2001, č. LTA-S-56/2001 (dále jen „Dohoda“). Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Dle jeho názoru podmínka „zřídit a obsadit pracovní místo nejpozději do 1. 4. 2001“ znamená, že do dne 1. 4. 2001 musel existovat pracovní poměr. Podepsáním pracovních smluv dne 28. 3. 2001 byl sice učiněn srozumitelný projev vůle o tom, že pracovní místa byla zřízena, avšak pokud nedošlo ke skutečnému nástupu zaměstnanců do zaměstnání, nevznikl pracovní poměr a místa nebyla obsazena. Skutečnost, že den 1. 4. 2001 připadl na neděli a stěžovatel měl stanovený pracovní týden od pondělí do pátku, nelze zohlednit v tom, že pracovní poměr v předmětném případě vznikl až dne 2. 4. 2001. V případě nenahlášení změny adresy provozovny se pak jednalo o porušení jedné ze závazných podmínek Dohody. Zřízení pracovních míst bylo úzce svázáno s adresou provozovny, protože místem výkonu práce všech zaměstnanců u zřizovaných pracovních míst bylo město Litoměřice, stejně jako adresa provozovny. Neoznámení změny jejího sídla mohlo způsobit problémy s případnou kontrolou nebo namátkovým místním šetřením. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že veškerý kontakt finančního úřadu a žalobce probíhal naprosto bezproblémově přes adresu sídla žalobce, která se nijak neměnila, a nikoliv právě přes její provozovnu. Žalobce ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti konstatuje, že stěžovatel neuvedl na podporu svého názoru žádné (tj. ani žádné nové) argumenty, na základě kterých by dovozoval nesprávnost napadaného rozsudku krajského soudu. Plně se proto odvolává na svou argumentaci uvedenou v žalobě a zejména na odůvodnění rozsudku krajského soudu, se kterým se ztotožňuje. Ze správního spisu stěžovatele Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 6. 3. 2001 byla mezi Úřadem práce v Litoměřicích a žalobcem uzavřena dohoda o zřízení společensky účelných pracovních míst č. LTA-S-56/2001. Jejím předmětem bylo vytvoření pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání evidované na úřadu práce. Žalobce se v této dohodě mimo jiné v článku II, bodu 1. zavázal „zřídit a obsadit nejpozději do 1. 4. 2001 níže uvedená pracovní místa a zachovat je po dobu 24 měsíců…“. Název profese byl specifikován jako lešenář, jednalo se o tři pracovní místa. V článku II, bodu 5 byla zakotvena povinnost žalobce „oznamovat úřadu práce neprodleně písemně veškeré změny, které mohou ovlivnit plnění této dohody, nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala“. Úřad práce se na druhé straně zavázal poskytnout žalobci potřebnou součinnost při vyhledávání vhodných pracovníků z řad uchazečů o zaměstnání a dále poskytnout mu dotaci v celkové výši 240 000 Kč. Dohoda byla změněna dvěma dodatky. V prvním z nich, ze dne 14. 3. 2001, byl rozšířen předmět možného použití dotace, ve druhém, ze dne 10. 6. 2002, pak změněna adresa provozovny žalobce. Finanční úřad u žalobce provedl kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“), u poskytnuté dotace. Tato kontrola byla zahájena ústním jednáním dne 16. 3. 2005 a jejím výsledkem byla zpráva o výsledku kontroly projednaná při ústním jednání dne 13. 6. 2005. V této zprávě finanční úřad konstatoval porušení podmínek stanovených Dohodou, spočívající mimo jiné i v tom, že žalobce tři zřízená pracovní místa obsadil zaměstnanci dne 2. 4. 2001, tedy po termínu určeném v Dohodě, dále, že změnil adresu provozovny a tuto změnu oznámil později, než bylo v Dohodě ujednáno. Procesním vyústěním uvedených závěrů bylo vydání platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb. Žalobce proti platebnímu výměru podal odvolání, které však stěžovatel zamítl, neboť se ztotožnil s důvody finančního úřadu. Žalobce rozhodnutí o odvolání napadl žalobou u krajského soudu. Ten se s některými námitkami žalobce neztotožnil a zamítl je. Považoval však za důvodné námitky, dle nichž žalobce včas zřídil a obsadil pracovní místa, a že včasné nenahlášení změny adresy provozovny nepředstavuje porušení článku II, bodu 5. Dohody. Dle názoru krajského soudu Dohoda nezakotvovala povinnost žalobce, aby k vytvořeným pracovním místům vznikly v dané lhůtě též pracovní poměry. V Dohodě nevhodně užitý neurčitý pojem „obsazení pracovního místa“, který není v právních předpisech definován, nelze vykládat k tíži příjemce dotace a ztotožňovat jej s pojmem „vznik pracovního poměru“, popř. „1. den nástupu do zaměstnání“, jak učinil finanční úřad a též stěžovatel. V otázce změny adresy provozovny krajský soud poukázal na nutnost přihlížet ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, především k tomu, že mezi údaji obsaženými v záhlaví Dohody byla uvedena nejen adresa provozovny žalobce, ale i adresa jeho sídla. Veškerý kontakt finančního úřadu a žalobce přitom probíhal naprosto bezproblémově přes adresu sídla žalobce, která se nijak neměnila, a nikoliv přes jeho provozovnu. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí stěžovatele a platební výměr finančního úřadu zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Opravným usnesením ze dne 20. 11. 2007 krajský soud následně opravil ve výroku I. označení rozhodnutí stěžovatele. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel formálně opírá kasační stížnost o důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Obsahově námitky tomuto určení odpovídají. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 35/1997 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací, úřad práce může zaměstnavateli v souvislosti se zřizováním účelných pracovních míst poskytnout a) návratnou finanční výpomoc, b) dotaci na úhradu mezd (platů) a jejich náhrad, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen "dotace na mzdové náklady"), c) dotaci na úhradu úroků z úvěrů, d) jinou účelově určenou dotaci (dále jen "jiná dotace"). Podle odst. 2 téhož ustanovení výše dotace nebo návratné finanční výpomoci podle odstavce 1 písm. a), c) a