Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: ARDEUS a. s., se sídlem Na Výsluní 201/13, Praha 10, zastoupeného JUDr. Jaromírem Sýkorou, advokátem se sídlem Slezská 950, Orlová - Poruba, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnost…
2 Afs 129/2008- 78 - text
2 Afs 129/2008 - 78
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: ARDEUS a. s., se sídlem Na Výsluní 201/13, Praha 10, zastoupeného JUDr. Jaromírem Sýkorou, advokátem se sídlem Slezská 950, Orlová - Poruba, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2008, č. j. 7 Ca 130/2007 - 47,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky (dále jen „Bankovní rada“) ze dne 6. 3. 2007, č. j. 2007/721/110. Tímto rozhodnutím Bankovní rada zamítla rozklad proti rozhodnutí České národní banky (dále jen „žalovaný“) ze dne 7. 11. 2006, č. j. 2006/2672/620, jímž byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 200 000 Kč podle ustanovení § 22 odst. 3 písm. b) a podle § 23 odst. 1 písm. e) zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon, za porušení § 3 odst. 6 devizového zákona, spočívající v nabízení, zprostředkování či jiného obstarání bezhotovostních obchodů s devizovými hodnotami bez devizové licence. Dále byla stěžovateli tímto rozhodnutím uložena náhrada nákladů správního řízení ve výši 2500 Kč.
II.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když namítá nesprávné posouzení právní otázky městským soudem a vady řízení před správním orgánem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, neměla oporu ve spisech. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek městského soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Stěžovatel především nesouhlasí s názorem městského soudu, že pro splnění skutkové podstaty správního deliktu, za nějž byl potrestán, je nepodstatné, zda byl stěžovatel podnikatelem a zda zprostředkování devizových obchodů prováděl za úplatu či nikoliv. Stěžovatel proti tomu staví tvrzení, že z § 3 odst. 1 devizového zákona vyplývá, že není-li provádění obchodů s devizovými hodnotami nebo poskytování peněžních služeb podnikáním, není nutné, aby osoba tuto činnost provádějící měla udělenu licenci, stejně jako se nevyžaduje licence k provádění obchodů se zahraničními cennými papíry. Městský soud také argumentoval tím, že je nutné trvat na důsledné kontrole nakládání s finančními prostředky osob, které většinou nemají větší zkušenosti s příslušným trhem, přičemž ovšem přehlédl, že nebylo ve správním řízení prokázáno, že by stěžovatel nakládal s jakýmikoliv finančními prostředky jiných osob. Podle stěžovatele tak nelze hovořit o porušení devizového zákona a poskytování zprostředkování či jiného obstarání nákupu či prodeje devizových hodnot tam, kde za tyto služby není úplata, neboť v takovém případě nejsou tyto služby poskytovány podnikatelským způsobem ve smyslu § 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Stěžovatel toliko umístil na své webové stránky odkaz na webové stránky třetí osoby, aniž by sám nabízel jakýkoli obchod, takže nebylo možno hovořit o nabízení obchodování s devizovými prostředky z jeho strany. Z devizového zákona ostatně vyplývá, že předmětem nabízení obchodování s devizovými hodnotami je nabídka uzavření závazkového právního vztahu, jehož subjekty jsou osoba, jež nabízí uzavření smlouvy o nákupu či prodeji devizových prostředků, a osoba, jíž je nabídka určena. Nic takového však žalovaný ve vztahu ke stěžovateli neprokázal. Stejně tak nelze souhlasit s tvrzením, že bez navštívení webových stránek stěžovatele by nebylo následku, tedy uzavření obchodu s devizovými prostředky, když stránku společnosti GCI Financial Ltd. mohl navštívit jakýkoli uživatel internetu; naopak neplatí, že by každý návštěvník webových stránek stěžovatele musel navštívit stránky společnosti GCI Financial Ltd. Tvrzení městského soudu o příčinné souvislosti tak postrádá jakoukoli logiku. Stěžovatel pouze uvedl na svých stránkách odkaz na Demo nebo Live účty společnosti GCI Financial Ltd., a to ve snaze nabídnout možnost ověření znalostí nabytých na teoretických školeních stěžovatele, tedy ve snaze bezúplatně podpořit svou vzdělávací činnost. Nelze tak tvrdit, že umístění tohoto odkazu, včetně umístění českých překladů, je jednáním směřujícím k obstarání nákupu nebo prodeje devizových prostředků, když zveřejňováním jakýchkoliv informací, či jejich propagací a doporučováním, nedochází přímo k poskytování těchto služeb či jejich nabízení. V opačném případě by jakékoliv médium typu novin muselo být vnímáno jako podnikatel poskytující služby subjektu, o němž informuje. Nebylo tak prokázáno, že stěžovatel porušil jakýmkoli způsobem devizový zákon.
III.
Žalovaný ve svém vyjádření neshledává v kasační stížnosti žádné nové skutečnosti a připomíná, že stěžovatel nebyl pokutován za správní delikt podle ustanovení § 3 odst. 1 devizového zákona, ale dle ustanovení § 3 odst. 6 tohoto zákona, takže vykládat ustanovení § 3 odst. 1 devizového zákona a vypořádávat se skutečností, zda stěžovatel nabízel uvedenou činnost jako podnikání, není třeba. Podle § 3 odst. 6 totiž osoba nesmí ani nabízet obchodování s devizovými hodnotami nebo poskytování peněžních služeb bez odpovídající licence, přičemž tento ustálený výklad byl uveden již v informaci Ministerstva financí vydané pro veřejnost ze dne 19. 8. 2003. Žalovaný také poukazuje na vymezení toho, co se rozumí obchodem s devizovými hodnotami podle § 1 písm. i) devizového zákona a co se v návaznosti na to rozumí nabízením obchodování s devizovými hodnotami ve smyslu § 3 odst. 6 devizového zákona. Jím je nabízení zprostředkování nebo jiného obstarání nákupu či prodeje devizových hodnot, takže stěžovatelem namítanou příčinnou souvislost ve skutečnosti není třeba prokazovat, neboť ke spáchání správního deliktu dojde již nabídkou zprostředkování nebo jiného obstarání nákupu, a nikoli až okamžikem uzavření obchodu s devizovými hodnotami. Zprostředkováním je pak třeba rozumět jakoukoli činnost směřující k provedení obchodu či jiné služby s devizovými hodnotami, která ani nemusí mít povahu právního úkonu ve smyslu § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná.
IV.
Součástí správního spisu je vytištěný obsah webových stránek stěžovatele www.ardeus.cz a propojených stránek e-burza a e-podnikání, jak byly navštíveny 4. 8. 2006 a v několika dalších dnech. Na tomto základě zahájil žalovaný oznámením ze dne 5. 9. 2006 se stěžovatelem správní řízení pro podezření z porušení devizových předpisů spočívajícího v nabízení zprostředkování bezhotovostních obchodů s cizí měnou se společností GCI Financial Ltd., a to bez devizové licence. V tomto oznámení vyzval žalovaný k vyjádření k celkem čtrnácti otázkám týkajícím se stěžovatelova fungování a nabízení elektronického obchodování s devizovými prostředky.
Při ústním jednání konaném dne 26. 10. 2006 vypověděla členka představenstva stěžovatele L. F., že neví o tom, že by na internetových stránkách www.ardeus.cz a na ně provázaných portálech docházelo ke zprostředkování bezhotovostních obchodů bez devizové licence, navíc provozovatelem předmětné domény byl stěžovatel jen do června 2006.
Na základě těchto zjištění a nashromážděného spisového materiálu vydal žalovaný dne 7. 11. 2006 rozhodnutí, jímž uložil stěžovateli pokutu 200 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 2500 Kč za porušení § 3 odst. 6 devizového zákona spočívající v nabízení zprostředkování či jiného obstarání bezhotovostních obchodů s devizovými hodnotami bez devizové licence. Zde konstatoval, že stěžovatel není držitelem bankovní, jednotné ani devizové licence, ani povolení vykonávat činnost podle zvláštního zákona ve smyslu § 3 odst. 6 devizového zákona. Na internetových stránkách www.ardeus.cz a na něj provázaných portálech e-burza a e-podnikání byly prezentovány informace o možnosti založení demo a reálného účtu u společnosti GCI Financial Ltd., což bylo doplněno o pro-linky na stránky této společnosti a české překlady smluv této společnosti, jejichž ratifikace dále probíhala v anglickém jazyce při zřízení reálného účtu u GCI Financial Ltd. Zároveň zde bylo uvedeno, že je stěžovatel výhradním partnerem této společnosti pro ČR a že prostřednictvím této burzy poskytuje bonusové programy pro účastníky svých vzdělávacích programů. Ve svých vyjádřeních ovšem spolupráci s touto společností popřel, stejně jako to, že by provozoval webové stránky, kde by takové informace byly uváděny. Stěžovatel rozporoval rovně
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.