2 As 87/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 87/2008- 156 - text 2 As 87/2008 - 162 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Lidový demokrat, obecně prospěšné stavební a bytové družstvo, se sídlem Krasnojarská 12, Praha 10, zastoupeného JUDr. Klárou Veselou - Samkovou, advokátkou se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3/936, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2008, č. j. 5 Ca 92/2007 - 128, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2008, č. j. 5 Ca 92/2007 – 128, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal včasnou kasační stížnost proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal určení neplatnosti výměru Ministerstva vnitra ze dne 9. 11. 1951, č. j. IV/2-442021-24/9-1951. Tímto výměrem bylo podle ustanovení § 4 zákona č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství, zrušeno bytové sdružení „Lidový demokrat, obecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Velkou Prahu a okolí“ (dále jen „družstvo Lidový demokrat“), jeho majetek byl převeden na stát a svěřen do správy Bytového podniku hl. m. Prahy, kom. podniku. Městský soud tuto žalobu odmítl opětovně poté, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti stěžovatele proti jeho předcházejícímu usnesení ze dne 31. 8. 2005, č. j. 5 Ca 212/2005, jímž byla žaloba stěžovatele z důvodu nesplnění podmínky aktivní legitimace stěžovatele odmítnuta. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 2 As 6/2006, kterým zrušil naposled uvedené usnesení městského soudu, mj. konstatoval, že se městský soud s otázkou aktivní legitimace stěžovatele vypořádal nedostatečně, neboť její posouzení nebylo s ohledem na specifika projednávané věci možné oddělit od otázky platnosti předmětného výměru Ministerstva vnitra, kterou se fakticky vůbec nezabýval. Městský soud byl tedy na základě rozhodnutí zdejšího soudu zavázán, aby v dalším řízení učinil další kroky, směřující ke zhodnocení platnosti tohoto výměru. Měl se také vypořádat s otázkou retroaktivity předmětného výměru a s otázkou jeho doručení. Městský soud v usnesení napadeném nyní projednávanou kasační stížností učinil závěr, že předmětný výměr družstvu Lidový demokrat doručen nebyl, a proto k jeho zrušení na základě tohoto výměru, který nenabyl právní moci, nedošlo. V rámci zkoumání, zda původní družstvo nebylo zrušeno v pozdějším období jiným individuálním či normativním aktem, však dospěl městský soud k názoru, že družstvo Lidový demokrat zaniklo ex lege dnem 1. 1. 1956 na základě ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích (dále jen „zákon č. 53/1954 Sb.“). Podle městského soudu z tohoto důvodu nemohlo v roce 2004 dojít k ustavení nových orgánů původního družstva Lidový demokrat, a proto vzhledem k neexistenci žalobce jako neodstranitelnému nedostatku podmínek řízení podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), žalobu odmítl. II. Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí s výkladem městského soudu, že bytové družstvo Lidový demokrat zaniklo ke dni 1. 1. 1956, neboť nepřizpůsobilo (nemohlo přizpůsobit) své stanovy ustanovením nového zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a o družstevních organizacích. Jak uvádí stěžovatel, bytovému družstvu bylo fakticky zabráněno v činnosti a pro třetí osoby přestalo formálně existovat, neboť bylo vymazáno z rejstříku společenstev, a tento stav nebylo možné napravit právními prostředky. Existence družstva bez zápisu a zveřejnění nemohla mít jakékoliv právní účinky navenek i přes to, že výmaz byl neplatný. Stěžovatel připomíná, že v průběhu roku 1950 byli zatčeni všichni členové vedení družstva Lidový demokrat, kteří byli propuštěni na svobodu až v roce 1953. Dne 9. 11. 1951 došlo k nezákonnému zrušení tohoto družstva bez likvidace, jeho majetek byl převeden na stát, do konce roku pak došlo k jeho výmazu z rejstříku. V roce 1953 pak již na svobodu propuštění členové družstva nemohli tento stav zvrátit či pokračovat v jeho činnosti, neboť všechny třetí osoby jednaly v dobré víře, že již nejde o subjekt práva, majetek družstva byl převeden na státní podnik a družstvu bylo znemožněno s ním jakkoliv nakládat. Vzhledem k tomu, že v roce 1954, kdy byl přijat nový zákon č. 53/1954 Sb., jenž stanovil podmínky pro další trvání subjektů tohoto charakteru, družstvo Lidový demokrat formálně neexistovalo, nemohlo proto ani právně jednat, resp. by mu to nebylo ani umožněno, tzn., že nemohlo ani přizpůsobit své stanovy zákonu č. 53/1954 Sb. ve lhůtě stanovené v ustanovení § 59 odst. 2 tohoto zákona. Jednáním státu byla jakákoliv aktivita tohoto družstva zcela znemožněna, jeho majetek byl bez náhrady znárodněn. Tím bylo porušeno právo tohoto subjektu na existenci při splnění zákonných podmínek a na rovné zacházení; bylo k němu přistupováno, jakoby již neexistoval. Pokud tedy bylo družstvo zrušeno státem nezákonně, bylo by zcela proti smyslu zákona i logice, aby mu byl takový nezákonný postup přičítán k tíži. Družstvo Lidový demokrat nemohlo zaniknout působením zákona ke dni 1. 1. 1956, a proto stěžovatel navrhuje, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. III. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. IV. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Jak plyne ze shora uvedeného, stěžovatel brojí proti usnesení městského soudu, kterým byla žaloba stěžovatele odmítnuta, a proto lze uplatnit toliko důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který spočívá v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Ačkoliv tedy stěžovatel výslovně neoznačil žádný ze zákonných důvodů kasační stížnosti, z jejího obsahu vyplývá, že je namítán právě důvod výše uvedený, jehož případným naplněním se zdejší soud bude zabývat. Nejvyšší správní soud vyjádřil již ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 2 As 6/2006, že výměr Ministerstva vnitra, kterým bylo bytové sdružení Lidový demokrat zrušeno, představoval zcela účelový a politicky motivovaný akt, vydaný v rámci totalitních praktik bývalého komunistického režimu, který je třeba vnímat v celkovém kontextu persekuce jednotlivých členů tohoto bytového sdružení v době, kdy reálná obrana právními prostředky proti zvůli tehdejšího režimu možná nebyla. Městský soud dovodil zánik původního bytového družstva Lidový demokrat z ustanovení § 59 zákona č. 53/1954 Sb., podle něhož se za lidová družstva podle tohoto zákona považují výdělková a hospodářská společenstva a družstva zřízená podle dosavadních předpisů, která jsou zapsána v podnikovém rejstříku (odst. 1). Ostatní společenstva a družstva zřízená podle dosavadních předpisů mohou být zapsána do podnikového rejstříku po přizpůsobení svých stanov ustanovením tohoto zákona. Společenstva a družstva, která nebudou převedena do podnikového rejstříku do jednoho roku od počátku účinnosti tohoto zákona, zanikají (odst. 2). Městský soud konstatoval, že původní družstvo Lidový demokrat nemohlo být bez dalšího převedeno do podnikového rejstříku zřízeného zákonem č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, neboť nebylo lidovým družstvem zřízeným podle zvláštních právních předpisů. Z toho vyvodil, že do podnikového rejstříku mohlo být toto družstvo zapsáno pouze tehdy, pokud předložilo potvrzení Ústřední rady družstev, že je lidovým družstvem (§ 13 odst. 2 zákona č. 100/1950 Sb.). S tímto dílčím závěrem městského soudu se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Podle ustanovení § 157 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, byla lidová družstva definována jako „sdružení pracujících k společné činnosti, jejímž účelem je zvýšit životní úroveň členů i ostatního pracujícího lidu, nikoli však dosáhnout co nejvyššího zisku z vloženého kapitálu“. Podle ustanovení § 1 zákona č. 187/1948 Sb., o Ústřední radě družstev, jejímž povinným členem se družstvo Lidový demokrat od účinnosti tohoto zákona (3. 8. 1948) stalo, se Ústřední rada družstev zřizuje jako samostatná právnická osoba se sídlem v Praze, sdružující lidová družstva. Tvrzení městského soudu, že družstvo Lidový demokrat nebylo lidovým družstvem, a proto nebylo automaticky převedeno do podnikového rejstříku zřízeného zákonem č. 100/1950 Sb., se jeví jako značně zjednodušující, zvláště ve světle zásadního stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 17. 7. 1952, učiněného k dotazu Okresního velitelství VB 13, zda družstvo Lidový demokrat je lidovým družstvem ve smyslu § 157 Úst