4 Ads 103/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 103/2009- 101 - text  4 Ads 103/2009 - 111 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. Š., zast. JUDr. Hanou Vopálenskou, advokátkou, se sídlem Májová 23, Cheb, proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2009, č. j. 10 Ca 245/2007 – 62, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 17. 5. 2007, č. 515/2007, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Policie České republiky útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby (dále „PČR útvar pro ochranu ústavních činitelů“) ze dne 28. 12. 2006, č. 396/2007. Tímto rozhodnutím byl žalobce ustanoven ke dni 1. 1. 2007 podle § 215 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o služebním poměru“), na služební místo komisaře 1. oddělení odboru ochrany chráněných osob, útvaru pro ochranu ústavních činitelů. Současně byl jmenován do služební hodnosti komisař a zařazen podle § 116 zákona o služebním poměru a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech, ve znění pozdějších předpisů (dále „nařízení“), do 7. tarifní třídy a 4. tarifního stupně. Žalobci byla tímto rozhodnutím podle § 219 zákona o služebním poměru započtena doba praxe v rozsahu 11 let a 210 dnů a určen podle § 114 a 115 tohoto zákona základní tarif služebního příjmu ve výši 24 920 Kč, zvláštní příplatek podle § 120 odst. 3 zákona ve výši 4900 Kč a přiznán osobní příplatek podle § 122 uvedeného zákona ve výši 1000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu v níž namítal, že žalovaný nesplnil povinnost uloženou mu ustanovením § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť nedostatečně zjistil stav věci. Konkrétně žalobce namítal nesprávné zařazení do tarifní třídy, neboť neodpovídá skutečně vykonávané práci. Zařazení žalobce do platové třídy bylo provedeno podle příkladu č. 10 části 1.3.7. přílohy k nařízení, který zní: „Komplexní stanovování nejnáročnějších postupů a způsobů ochrany života a zdraví chráněných osob a ochrany zastupitelských úřadů, určených objektů a sídelních objektů“, kdežto žalobcem vykonávaná služební činnost odpovídala příkladu č. 10 části 1.3.8. přílohy, jenž zní: „Koordinace při zajišťování bezpečnosti chráněných osob nebo objektů zvláštního významu v útvarech s působností na celém území České republiky“, která je příkladem služby vrchního komisaře zařazeného do 8. tarifní třídy. O nesprávném zařazení do tarifní třídy svědčí podle žalobce i popis služební činnosti schválený ředitelem útvaru, podle něhož žalobce řídí činnost výjezdové skupiny a s ní spojené úkoly stanovené Organizačním pokynem ředitele Policie České republiky útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby č. 36/2003 pro činnost příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky (dále „pokyn 36/2003“), kde je v čl. 6 služební činnost popsána jako koordinace činnosti při zajišťování bezpečnosti chráněných osob nebo objektů zvláštního významu, kterou provádí velitel výjezdové skupiny, a v čl. 7 jako řízení a organizace přípravy bezpečnostní akce, řízení součinnostní porady, řízení bezpečnostní akce v souladu s mezinárodními dohodami a koordinace činnosti všech zúčastněných subjektů při bezpečnostní akci. Žalobce namítal, že není pravdivé tvrzení žalovaného, že méně náročné bezpečnostní akce řídí pouze vedoucí oddělení nebo vedoucí skupiny. Toto tvrzení žalovaný nijak neověřil a učinil je v rozporu s údaji uvedenými v knize služeb a archivu rozkazů ředitele. Kromě nejnáročnějších akcí, které řídil ředitel útvaru, byl pro výkon bezpečnostní akce určen velitel, tím byl v případě výkonu bezpečnostní akce v místě pravidelného výkonu služebního působiště (tj. hl. m. Praha) vedoucí oddělení, či vedoucí skupiny. Ovšem v situaci, kdy k výkonu bezpečnostní akce docházelo mimo území hl. m. Prahy, vedoucí oddělení na základě ústního rozkazu postupoval v řízení a koordinaci těchto akcí přímo osobnímu ochránci. Pro zahraniční cesty byl velitel určen rozkazem ředitele útvaru. V praxi to podle tvrzení žalobce znamenalo pouze oznámení data a času konání akce s tím, aby si koordinaci sil a prostředků zajistil sám osobní ochránce podle pokynu 36/2003. Samotný postup řízení a koordinace bezpečnostní akce osobním ochráncem spočíval v samostatné přípravě před provedením akce, jednalo se tedy o charakteristiku uvedenou v katalogu činností pro 8. tarifní třídu. Osobní ochránce byl vždy současně velitelem výjezdu a pod jeho samostatné velení spadalo i řízení a koordinace jemu podřízených osobních ochránců (zpravidla dvou, podle náročnosti i více). V řízení a koordinaci bezpečnostní akce se takto pravidelně střídali všichni ostatní osobní ochránci, protože to bylo základní náplní jejich služební povinnosti. Samotná koordinace činností osobním ochráncem při řízení bezpečnostní akce spočívala v určení a rozhodnutí o tom, jaké složky specialistů, řadových policistů i v jakém počtu se budou podílet na zajištění akce. Osobní ochránce, jakožto velitel bezpečnostní akce, prováděl telefonický a někdy den před akcí i osobní kontakt na příslušných krajských ředitelstvích a specializovaných útvarech policie. Žalobce rovněž zpochybnil závěr žalovaného, že náplň služební povinnosti žalobce je rutinní a periodicky se opakující, neboť konstatoval, že každá bezpečnostní akce je svým obsahem jiná a klade na osobní ochránce stejně vysoké nároky na schopnost koordinace a řízení sil a prostředků, jako na osoby zařazené do 8. tarifní třídy podle zákona o služebním poměru. Žalovaný vytrhl z komplexu povinností pouze jednu činnost, která je prováděna v rámci zabezpečení bezpečnostní akce osobním ochráncem, a na jejím podkladě vydal zamítavé rozhodnutí. Žalobce zdůraznil, že ani vedoucí skupiny, který byl žalovaným chybně označen za poslední článek v hierarchii řízení a koordinace bezpečnostní akce, nebyl zařazen do 8. tarifní třídy, ačkoliv řídil skupinu 15 až 20 osobních ochránců. Žalobce dále tvrdil, že mu nebyl přiznán zvýšený základní tarif služebního příjmu o 10% podle § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru, ačkoliv vzhledem k povaze služby řazené ve dvou 12 hodinových směnách mu přiznán být měl. Z uvedených důvodů navrhl žalobce, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2009, č. j. 10 Ca 245/2007 – 62, žalobu zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud konstatoval, že žalobce v rámci náplně jeho pracovní činnosti může při konkrétní bezpečnostní akci řídit činnost výjezdové skupiny, přičemž podle pokynu 36/2003 v těchto případech osobní strážce zajišťuje i tzv. koordinaci sil a prostředků. Tuto činnost však nelze ztotožňovat s koordinační činností či se zajišťováním činností v rámci působení na složky systému či celku, jak jsou vymezeny v ustanovení § 2 nařízení v rámci jednotlivých činností výkonu služby. Bezpečnostní akce je souhrnem speciálních bezpečnostních úkonů, jejichž cílem je splnění (konkrétního) důležitého úkolu, který nelze zajistit běžným výkonem služby. Článek 6 pokynu uvádí, že před bezpečnostní akcí se zpravidla vysílá výjezdová skupina, která se v daném teritoriu podílí na průběhu bezpečnostní akce. Uvedené pojmy tedy nejsou zcela totožné a totožné nejsou ani práva a povinnosti funkcionářů těchto složek. Jestliže žalobce odkazoval na článek 7 pokynu 36/2003, pak tento se týká povinností velících funkcionářů bezpečnostní akce, ovšem ze spisu není zřejmé, že by žalobce měl v popisu práce výkon povinností funkcionářů bezpečnostní akce, nýbrž že byl v určitých případech velitelem výjezdní skupiny (neboli v rámci konkrétní akce plní konkrétní úkoly), aniž by se však z titulu této řídící činnosti (nikoliv ani funkce) stával i velitelem bezpečnostní akce. Ačkoliv i velitel výjezdové skupiny provádí určitý stupeň koordinační činnosti, jedná se o činnosti, kterými organizačně řídí a vytváří podmínky pro práci specialistů a řadových policistů. Svým charakterem jsou to činnosti periodicky se opakující, konané na základě pokynů nadřízeného, jimiž se zabezpečuje ochrana určené chráněné osoby. Soud konstatoval, že není převažující činností žalobce, ani jako osobního ochránce, ani jako velitele výjezdové skupiny, koordinační činnost při zajišťování bezpečnosti chráněných osob nebo objektů zvláštního určení, jak je vyžadováno pro zařazení do 8. tarifní třídy pod bodem 10 katalogu činností uvedených v příloze k nařízení. Činnost žalobce svým charakterem spadá pod činnosti vymezené pro 7. tarifní třídu, neboť funkce komisaře není jen pasivní vý