4 Ads 114/2009

4 Ads 114/2009- 49 - text

4 Ads 114/2009 - 58

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. F. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2009, č. j. 38 Cad 10/2007 - 19,

takto:

Žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 3. 2007, č. j. 3413/9014/94/07/Kr, zamítla odvolání žalobce a potvrdila jím napadený platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 10. 1. 2007, č. j. 33003/130/9014/1809/B1-6/07, kterým byla žalobci podle § 104c odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2004 ve výši 11 964 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaná uvedla, že dne 12. 4. 2005 prvoinstanční správní orgán obdržel přehled o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné a dalších údajích za rok 2004 (dále jen „přehled ze dne 12. 4. 2005), který byl podán podle § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“). V něm žalobce uvedl příjmy ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 9 731 Kč a průměrný měsíční příjem ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 810,92 Kč. Dále přehled ze dne 12. 4. 2005 obsahoval zmínku o výkonu zaměstnání s příjmem dosahujícím 80 400 Kč v roce 2004, avšak tato skutečnost nebyla v uvedeném tiskopisu prokázána, ačkoliv ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. stanoví, že uvede-li si osoba samostatně výdělečně činná v přehledu údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna tyto údaje též doložit, a to nejpozději spolu s tímto přehledem. Proto byl žalobce považován za osobu vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost, která je podle § 10 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) účastna důchodového pojištění a z tohoto titulu je povinna hradit pojistné na důchodové pojištění. Dne 26. 4. 2005 sice byl prvoinstančnímu správnímu orgánu doručen opravný přehled o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za rok 2004 (dále jen „přehled ze dne 26. 4. 2005“), v němž žalobce uvedl stejné údaje o výši příjmů a výdajů jako v původním přehledu a k němuž přiložil potvrzení zaměstnavatele o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, avšak pro účely důchodového pojištění nelze přihlédnout k dokladu o výkonu vedlejší výdělečné činnosti, který byl doložen až po podání přehledu za příslušný kalendářní rok, neboť lhůta k předložení takového dokladu zakotvená v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. je propadná a nedoložení dokladu o výkonu vedlejší výdělečné činnosti v zákonem stanovené lhůtě tak nelze zhojit.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí odvolacího orgánu žalobce namítl, že údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti sice skutečně nedoložil společně s přehledem ze dne 12. 4. 2005, nicméně stále ještě ve lhůtě zakotvené v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. podal opravný přehled, ve kterém již tyto údaje doložil. Z toho vyplývá, že v zákonem stanovené lhůtě podal přehled o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za příslušný kalendářní rok, v něm uvedl údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti a tyto údaje doložil nejpozději s podaným přehledem. Přehled ze dne 26. 4. 2005 přitom nelze považovat za opravný přehled ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., neboť ten je osoba samostatně výdělečně činná povinna podat ve zcela jiné situaci. Zároveň zákon č. 589/1992 Sb. výslovně nevylučuje možnost opravit údaje i z jiných důvodů, než jsou v tomto jeho ustanovení uvedeny. Při svém rozhodování však orgány sociálního zabezpečení k přehledu ze dne 26. 4. 2005 nepřihlédly a místo toho rozhodly pouze na základě přehledu dřívějšího. V důsledku toho nezjistily skutečný stav věci a nevycházely z obsahu jeho podání, čímž porušily jednotlivá ustanovení správního řádu. Takový postup je ve světle judikatury Ústavního soudu výrazem přepjatého formalizmu, který je v rozporu s ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, č. j. 38 Cad 10/2007 - 19, žalobou napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu a jemu předcházející platební výměr prvoinstančního správního orgánu pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že žalobce v přehledu ze dne 12. 4. 2005 neuvedl údaje o vedlejší samostatné činnosti, nýbrž naopak údaje o hlavní samostatné výdělečné činnosti, neboť v bodě III. tiskopisu uvedl údaje o příjmech a výdajích jako osoba samostatně výdělečně činná vykonávající v roce 2004 hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Proto součástí přehledu ze dne 12. 4. 2005 nemohly být doklady prokazující, že šlo o vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Údaje o tom, že samostatná výdělečná činnost je vedlejší, a nikoliv hlavní, uvedl žalobce až v přehledu ze dne 26. 4. 2005. Ten přitom neměl charakter opravného přehledu ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., i když byl takto označen, neboť nebyl podán na základě dodatečného nebo opravného daňového přiznání. Jednalo se tedy o přehled, který měl opravit údaje uvedené v přehledu původním. Jelikož až v druhém přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné žalobce uvedl, že jeho samostatná výdělečná činnost je vedlejší, tak teprve tento přehled měl být opatřen doložením údajů o vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Tuto povinnost žalobce beze zbytku splnil, neboť přílohou přehledu ze dne 26. 4. 2005 bylo také potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů. Z žádného ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. přitom nelze dovodit, že žalobce nemohl předložit v pořadí další tiskopis přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné, kterým by opravoval a měnil údaje uvedené v předcházejícím tiskopise, pokud tak podle § 15 odst. 1 věty první zákona č. 589/1992 Sb. učinil ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, ve kterém měl podle zvláštního zákona podat daňové přiznání. Tato lhůta byla v posuzovaném případě splněna, takže přehled ze dne 26. 4. 2005 byl právně účinný. Závěr žalované o opožděném předložení dokladů prokazujících výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti je tedy v rozporu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. i v rozporu s pravidly formální logiky. Rovněž tak správní orgány obou stupňů shora uvedeným postupem porušily ustanovení § 3 a § 37 odst. 1 správního řádu z roku 2004, neboť nezjistily skutečný stav věci a nevycházely z obsahu podání žalobce. Jejich rozhodnutí jsou tedy výrazem nepřípustného právního formalizmu a je zapotřebí na ně nahlížet jako na nezákonná.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, který je uveden v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

K tvrzené nezákonnosti napadeného rozsudku stěžovatelka namítla, že z ustanovení § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění a § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. vyplývá, že chce-li být osoba samostatně výdělečné činná považována pro účely důchodového pojištění za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, musí splnit dvě zákonem stanovené podmínky. První z nich je uvedení v přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné některý z kvalifikovaných důvodů obsažených v ustanoveních § 9 odst. 6 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění, na jejichž existenci váže uvedený právní předpis posouzení samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší. Tyto údaje uvedl žalobce v přehledu ze dne 12. 4. 2005, neboť v jeho oddíle I. se na řádku 11 zmínil, že v roce 2004 od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 vykonával zaměstnání s příjmem dosahujícím 80 400 Kč. Druhou zákonem stanovenou podmínkou je doložení údajů o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti nejpozději spolu s přehledem. Tato druhá zákonná podmínka však nebyla splněna, neboť žalobce přehled o údajích za rok 2004 podal dne 12. 4. 2005, avšak doklad stvrzující pravdivost údajů o výkonu zaměstnání podal až s opravným přehledem dne 26. 4. 2005. V daném případě se přitom jedná o lhůtu propadnou, neboť žádné ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. neupravuje možnost zhojení zmeškání lhůty dodatečným podáním učiněným před uplynutím lhůty k podání přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné s tím, že se k původnímu přehledu nepřihlíží. S tímto názorem se ztotožnil i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 32 Cad 3/2005, a Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 44 Ca 21/2007. Zákon č. 589/1992 Sb. je dále ve vztahu k správnímu řádu z roku 2004 speciálním právním předpisem, takže pokud ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. stanoví poslední den lhůty pro doložení údajů o vedlejší samostatné výdělečné činnosti na den faktického podání přehledu, nelze dodatečným doložením příjmů ze zaměstnání vyvolat účinky jako v případě doplnění podání podle obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu. Konečně pak z důvodu speciality nelze na podání opravného přehledu o příjmech a výdajích aplikovat ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, které umožňuje podání opravného daňové přiznání. Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., tedy nemůže být dodatečně změněn s výjimkou změny údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, jak vyplývá z odstavce čtvrtého téhož zákonného ustanovení. Pokud tedy žalobce podal opravný přehled, aniž by tu byl dán důvod ke změně vyměřovacího základu, a současně doložil důvod pro výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti, který při původním podání opomněl doložit, pak nelze mít za to, že své pochybení napravil. Toto dodatečné doložení tak nemohlo být vzato v úvahu při posouzení charakteru samostatné výdělečné činnosti v kalendářním roce, za který byl opravný přehled podán.

Podle názoru stěžovatelky tedy správní orgány obou stupňů zjistily skutečný stav věci, vycházely z obsahu podání žalobce a jejich rozhodnutí jsou zákonná. Proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2009, č. j. 38 Cad 10/2007 - 19, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanoveními § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatelka ve své stížnostní námitce odkázala na kasační důvod, který je uveden v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ten umožňuje stěžovateli tvrdit nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. K němu dochází tehdy, když soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl správně použít, a pro toto pochybení je jeho výrok v rozporu s příslušným ustanovením toho právního předpisu, který měl být aplikován. Rovněž tak soud posuzuje právní otázku nesprávně, pokud sice aplikuje právní předpis správný, avšak nesprávně ho vyloží. Podle názoru stěžovatelky soud prvního stupně nesprávně vyložil právní otázku o možnosti a způsobu doložení údajů o vedlejší samostatné výdělečné činnosti po podání přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za příslušný kalendářní rok pro účely stanovení výše pojistného na důchodového pojištění.

Tohoto pojištění jsou osoby samostatně výdělečně účastny, pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále stanovené podmínky. Za samostatnou výdělečnou činnost se přitom považuje též spolupráce při jejím výkonu, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Osoba samostatně výdělečně činná je účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Po dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je pak osoba samostatně výdělečně činná účastna důchodového pojištění pouze pokud její příjem z vedlejší samotné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl aspoň rozhodné částky odpovídající 2,4 násobku částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítávacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. V případě nedosažení rozhodné částky je pak osoba samostatně výdělečně činná, jež vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, účastna důchodového pojištění, jestliže se k účasti na pojištění přihlásila. Samostatná výdělečná činnost se přitom považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost také tehdy, pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce vykonávala zaměstnání a příjem ze zaměstnání, kterého v kalendářním roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaného měsíční mzdou, která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění. (§ 9 odst. 1 věty první, odst. 2 písm. b), odst. 5, odst. 6 písm. a) a § 10 odst. 1, odst. 2 věty první zákona o důchodovém pojištění).

V nyní projednávané věci není žádných pochybností o tom, že žalobce byl v rozhodné době osobou samostatně výdělečně činnou, neboť od 1. 7. 1998 do 31. 12. 2004 při výkonu samostatné výdělečné činnosti spolupracoval s J. B., jak je zřejmé z evidence správního orgánu prvního stupně a z přehledu ze dne 12. 4. 2005. Rovněž tak bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce v roce 2004 vykonával vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, která nezakládala jeho účast na důchodovém pojištění, jelikož měl příjem ze zaměstnání ve výši přesahující dvanáctinásobek minimální mzdy ve smyslu § 9 odst. 6 písm. a) zákona o důchodovém pojištění (121 000 Kč + 619 333 Kč > 80 400 Kč) a jeho příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení nedosáhl 2,4 násobku rozhodné částky ve smyslu § 10 odst. 2 věty první téhož zákona (9 731 Kč